Proč je pro dlouhodobý mír mezi Palestinci a Izraelci potřebné vybudovat Stát Palestina

Strastiplná cesta k míru

Tento článek byl inspirován mým obviněním z hanebnosti, podpory protiizraelského terorismu a z bezbřehé naivity, za což panu Stejskalovi děkuji. Vysvětluji v něm, proč si myslím, že jediná jakžtakž reálná, lidsky přijatelná cesta k dlouhodobému důstojnému mírovému soužití mezi Palestinci a Izraelci vede přes vybudování mírumilovného efektivního Státu Palestina. Problémem možností zmírnění vlny palestinského terorismu, kterou lze očekávat do 5 až 10 let po skončení války, jsem se zabýval ve svých prvních článcích zde na Blogosvětě.

Bohuslav Rudolf

matematický fyzik, později kryptolog, nyní důchodce

9:39

3 komentáře

O poněkud zmatené diskusi

V diskusi pod svým článkem, v němž jsem informoval o rozsáhlém, systematickém a dlouhodobém mučení palestinských vězňů během války v zařízení Sde Teiman a o mechanismech, které k tomu vedly, jsem reagoval na řečnickou otázku diskutujícího, který vystupuje pod pseudonymem LUF__LUF:

"Dále se zajímejte: Mají Izraelci právo na bezpečnou existenci? Mohou Izraelci žít bezpečně, když mají za plotem Hamás? Je možné Hamás zlikvidovat s menšími civilními ztrátami (když např. nikdo nemá šanci poznat, kdo je civilista)?"

V daném kontextu jsem ji (možná nespravedlivě) vnímal jako pokus o nepřímou obhajobu válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, které se děly během války v Gaze, zejména v případě týrání vězňů v Sde Teiman. Proto jsem odpověděl poměrně tvrdě:

"Právo Izraele na bezpečnost začne teprve poté, až Izrael umožní vznik palestinského státu. Ten, kdo násilím a s vysokou brutalitou utlačuje jiný národ, nemá právo na bezpečí. Obdobně jako ten, kdo se nezřekne násilí proti civilistům a brutality, je považován za teroristu."

Odstavec je myslím dostatečně sebevysvětlující, ale vzhledem k tomu, že moje podpora vzniku palestinského státu byla panem Stejskalem vzápětí nazvána hanebnou a nařčena z podpory protiizraelského teroru a z nebetyčné naivity:

"Jeho představa je nejen hanebná, protože ho řadí do tábora podporovatelů protiizraelského teroru, ale nebetyčně naivní.",

rozhodl jsem se související záležitosti blíže vysvětlit, protože je považuji za důležité.

Poznámka: Já jsem zatím žádné představy o budoucím palestinském státě nerozváděl, takže citát pana Stejskala reaguje na jeho vlastní fantazie.

O mém hledání možností zmírnění budoucí vlny palestinského terorismu

Konflikt mezi Izraelci a Palestinci mne z důvodů, z nichž některé jsou věcné a plně racionální a jiné obtížně srozumitelné i pro mne, trápí. Snažím se v rámci svých možností přispět ke zmírnění a zkrácení utrpení spojeného s válkou v Gaze a k otevření možností pro dlouhodobý mír důstojný pro obě strany.

Za největší poválečné riziko pro obě strany konfliktu, ale především pro Palestince, považuji očekávatelný vznik mohutné vlny palestinského terorismu v horizontu 5 až 10 let. Obávám se, že útrapy a hrůzy války zanechají v obyvatelstvu Gazy rozsáhlá hluboká traumata, která, budou-li ponechána bez péče o duševní a duchovní vývoj, povedou k nenávisti a k touze po pomstě, které, nebude-li na ně včas reagováno, povedou k ještě odhodlanějšímu a ještě brutálnějšímu teroru, než provozoval Hamás.

Ve svých prvních článcích zde na Blogosvětě jsem se proto zabýval hledáním možností, jak tuto mnou předpokládanou budoucí vlnu palestinského terorismu zmírnit. Nejdříve mne mne překvapilo, že tak důležitému tématu se téměř nikdo nevěnoval. Pak jsem narazil na články jednoho izraelského generála a jedné izraelské blogerky a na analýzy korporace RAND. Svými vlastními úvahami jsem dospěl k podobným závěrům jako oni.

Šlo o využití zkušeností muslimských a arabských států s bojem proti islámskému radikalismu. Toto úsilí kombinuje jak spirituální a náboženské prvky formou diskuse a přesvědčování, tak i řadu bezpečnostních opatření.

To je i důvod, proč neprosazuji plnou demokracii a plnou samostatnost palestinských území hned po ukončení války. Nejdříve bude potřebné léčit strašlivě poničené duše přeživších a zapojit je do budování důstojných podmínek pro další život včetně efektivní (a pokud možno nezkorumpované) státní správy.

Nelze se tedy divit mému nadšení pro Trumpův mírový plán pro Gazu. Je založen na obdobných principech jako ty, ke kterým jsem jinými cestami dospěl i já. V daném rozložení moci a sil mi připadá jako to úplně nejlepší pro obě strany, co mohlo být přijato.

Tento plán je napadán z obou stran. Jak některými proizraelskými fanatiky, kterým jde o "konečné řešení" a chtěli by pokračovat ve válce v Gaze do "totálního vítězství", tak i některými propalestinskými pochybovači, kteří Američanům (zvláště těmto) ze zásady nevěří a neuvědomují si, že nastolení a prosazování Trumpova plánu bylo v dané situaci doslova "zázrakem spadlým z nebe".

O potřebě efektivního mírumilovného Státu Palestina

A teď k původní otázce. Je k zajištění dlouhodobého důstojného mírového soužití mezi Izraelci a Palestinci nutné vybudovat mírumilovný funkční Stát Palestina?

Domnívám se, že ano. Prostě proto, že jiná řešení jsou buďto nelidská nebo ještě méně reálná.

Podívejme se tedy, jaká jsou (nebo ještě nedávno byla navrhována) jiná řešení:

Odsun Palestinců do "někam", tedy do třetích blíže neurčených zemí. Existuje důvodné podezření, že toto bylo hlavním skrytým cílem války v Gaze. Zhruba za dva týdny od začátku války v Gaze unikla analýza izraelských tajných služeb, která jako nejvhodnější výsledek této války doporučovala odsun Palestinců z Pásma Gazy. A na konci války izraelská vláda toto "řešení" dokonce prosazovala (dokud to Trump neutnul). S lidskostí by to mělo pramálo společného.
Další okupace palestinských území na dobu neurčitou Toto nemůže být dlouhodobé mírové řešení. Okupovaný národ má právo bojovat za svou svobodu a pro jeho elity je to dokonce povinnost. Inteligentní lidé bojují slovem a písmem, avšak ti radikálnější bojují "mečem" (přestože to bývá kontraproduktivní).
"Velký Izrael" zahrnující palestinská území a zajišťující rovná práva všem svým občanům. Problém je, že Palestinců je na uvažovaném území zhruba stejně jako Židů a po několika letech života v míru jich bude více než Židů. Pokud tento stát bude demokratický s rovnými právy pro všechny, postupně se z něho stane stát palestinský a začnou v něm převažovat muslimové. To není příliš slučitelné se zamýšleným charakterem Izraele jako "židovského státu". Nevěřím tomu, že se takový stát bude ke všem svým občanům chovat jako k navzájem rovným. A jsem si v podstatě jistý tím, že by tomu nikdy neuvěřili Palestinci.

O jiné možnosti nevím. Takže pokus o vybudování mírumilovného efektivního palestinského státu je jediná lidsky přijatelná, alespoň trochu reálná možnost vedoucí k dlouhodobému míru, o které vím.

Tento plán - cesta k mírumilovnému Státu Palestina - bude čelit obrovským překážkám. Z nich uvedu dvě, které považuji za nejzávažnější a za nejobtížněji zdolatelné:

A) Nutnost zabránit očekávatelné vlně palestinského terorismu a nastolit "cestu smíření".

B) Nutnost vyřešit problém fraktalizace palestinských území na Západním břehu v důsledku izraelských osad.

Vytvoření mírumilovného a fungujícího Státu Palestina bude extrémně náročný úkol, který se nemusí podařit zvládnout. Ale ty, kteří na tom budou pracovat, by mělo povzbuzovat vědomí, že žádná jiná lidsky přijatelná možnost řešení není známá.

Analýzy toho, jakým způsobem vybudovat mírumilovný a efektivní palestinský stát, jsou opravdu náročné a poměrně rozsáhlé. Ale myslím si, že pomalu nastává čas, abych se na ně podíval a pokusil se shrnout jejich hlavní myšlenky.