Okno příležitosti pro vznik a budování Státu Palestina

Dilema při hledání lidsky přijatelného řešení

Polemizuji s návrhem na řešení palestinsko-izraelského konfliktu uvedeným v Lidových novinách v článku Marka Hudemy:

"Existuje recept, jak ukončit konflikt Izraele s Palestinci? Šéfové izraelských tajných služeb ho znají",

přestože se s většinou v něm vyslovených názorů na situaci v podstatě ztotožňuji. Zejména se ztotožňuji s názorem, že oba diskutované "lidsky přijatelné" návrhy na zajištění dlouhodobého mírového soužití mezi Palestinci a Izraelci se pohybují mezi "téměř nemožným" a "v podstatě nemožným".

Z článku usuzuji, že šéfům Šin Bet připadá o trochu nadějnější možnost pokusit se o transformaci celého uvažovaného území na společný demokratický stát s rovnými právy a povinnostmi pro všechny jeho obyvatele. Já (a se mnou řada dalších) se domnívám, že větší naději na úspěch bude mít pokus o vybudování funkčního mírumilovného Státu Palestina.

Nemyslím si však, že by bylo jednoznačně zřejmé, který z obou názorů je správný. Spíše to vypadá tak, že každý klademe důrazy na jiné faktory.

Rizika spojená se vznikem společného státu

Palestinsko-Izraelský stát

Domnívám se, že charakter Izraele jakožto židovského státu je pro jeho židovské obyvatele podstatný. A že by pro většinu z nich bylo velkým problémem smířit se s faktem, že do budoucna by to už nebyl židovský stát, ale stát palestinsko-židovský nebo židovsko-palestinský. Židé by v něm tvořili zhruba polovinu obyvatelstva a nikdo neví, jak by to bylo do budoucna.

Myslím si, že z tohoto důvodu by společný stát, který by byl ve stejné míře státem Židů jako Palestinců, byl velmi obtížně přijatelný pro většinu židovského obyvatelstva dnešního Izraele.

Vzájemná nedůvěra jako hlavní překážka

Za hlavní překážku pro vznik společného Palestinsko-Izraelského státu s rovnými právy pro všechny považuji vzájemnou nedůvěru a do značné míry i vzájemnou nenávist obou etnik. Nejde jen o nedůvěru jako takovou, ale především o s ní spojenou nestabilitu. Postačí jakýkoliv pokus o teroristický čin z jedné nebo z druhé strany a veškerá do té doby budovaná důvěra se zhroutí.

Půjde-li o teror ze strany Palestinců, bude velmi obtížné zajistit, aby ho policejní a soudní systém vyšetřil spravedlivě. A i kdyby se toto podařilo, bude téměř nemožné, aby Palestinci v jeho spravedlnost a nestrannost uvěřili. Bude-li se to opakovat, může (původně snad spravedlivý) společný stát opět směřovat k nějaké formě rozdělení občanů na dvě kategorie. A i kdyby byla opatření přiměřená, druhá strana tomu neuvěří.

Obdobně zde budou obavy, že případný židovský teror vůči Palestincům bude bagatelizován. Jakékoliv narušení procesu budování vzájemné důvěry povede k posílení nedůvěry, k dalším provokacím a násilným činům, k dalším nepřiměřeným opatřením a ve výsledku k eskalaci nedůvěry a násilí.

Zavření okna příležitosti pro vznik Státu Palestina

Největší okno příležitosti pro vznik Státu Palestina po mnoha desetiletích vzniká právě nyní. Je však zřejmé, že, jakmile by byl ustanoven společný stát, skončila by s ním jakákoliv šance tohoto okna využít.

Pokud by se pokus o společný stát s rovnými právy a povinnostmi pro všechny, nezdařil, výsledkem by mohl být stát, který je okolním světem vnímán jako těžko odstranitelný a všemi opovrhovaný apartheid, a možná navždy zničená šance na vybudování Státu Palestina a na dlouhodobý mír mezi oběma etniky.

Rizika spojená s budováním Státu Palestina

Překážky v budování funkčního a hlavně mírumilovného Státu Palestina jsou obrovské. Zmíním dvě z nich, které považuji za největší a nejobtížněji překonatelné.

Židovské osady na Západním břehu

Právě tuto překážku zmiňuje Šin Bet jako hlavní problém. O co jde?

Židovských osad na Západním břehu je již tolik, že, pokud by připadly Izraeli, pak území, které by zbylo pro Stát Palestina, by připomínalo spíše fraktální mapu než základ pro fungující stát.

Mezinárodní právo a argumenty státu Izrael.

Problém je to závažný, ale s přihlédnutím k okolnostem, za nichž tyto osady vznikaly, řešitelný. Podstatné je zde to, že židovské osady na Západním břehu vznikaly v rozporu s mezinárodním právem a tudíž nejsou legální. Většina států světa a s nimi i OSN považují Západní břeh za okupované palestinské území. Článek 49(6) Čtvrté ženevské úmluvy zakazuje okupační mocnosti přesouvat vlastní civilní obyvatelstvo na okupované území.

Izrael namítá, že Západní břeh je „sporné území“, nikoli „okupované“, protože před jeho okupací Izraelem neexistoval mezinárodně uznaný palestinský stát. Jenomže ve skutečnosti je kauzalita přesně opačná: Je to Izrael, který budováním osad brání vzniku palestinského státu, aby pak mohl tvrdit, že si bere "území nikoho". Podle rezoluce OSN mělo toto území připadnout palestinskému státu a Palestinci se nároku na toto své území nikdy nevzdali.

Poznámka: Představte si, že máte stavebnici například modelu lodi. A dlouho se vám nedaří tuto loď ze stavebnice složit. A pak vám někdo začne brát jednotlivé dílky stavebnice s odůvodněním, že sice původně byly určeny pro model lodi, ale, že vy tu loď stejně nikdy nesložíte, takže ty dílky (které vám sebral) nikdy nebyly využity a tudíž nikomu nepatřily.

Izraelci dále tvrdí, že Palestinci tím, že odmítli vznik státu Izrael, který doporučovala rezoluce OSN, tak se i vzdali svých nároků na území, které jim podle této rezoluce mělo patřit, a že se vzdali i ambice vybudovat vlastní stát.

To je nesmysl. Palestinci tím, že odmítli stát Izrael, neodmítli svůj nárok na uvažované území (nevzdali se ho) a nikdy se nevzdali ambice vybudovat vlastní stát.

Židovské osady na Západním břehu nevznikají na základě konsensu s místním obyvatelstvem, ale proti jeho vůli, proti vůli Palestinské Autority a pod ochranou izraelské armády.

Mezinárodní právo obsahuje konkrétní normy, které jsou aplikovatelné na situaci Západního břehu (zákaz transferu civilního obyvatelstva, rezoluce Rady bezpečnosti, výroky mezinárodního soudu).

Co se s tím dá dělat?

Existuje celá řada návrhů a v praxi bude pravděpodobně nejvhodnější použít nějakou jejich dobře zvolenou kombinaci.

1. Stažení osadníků.

2. Stažení vojáků IDF. Osadníci mohou zůstat, pokud odpřisáhnou loajalitu novému státu.

3. Výměna velkých bloků osad za odpovídající jiné území.

4. Infrastrukturní a technologické propojení částí palestinského státu (koridory, mosty, tunely, dopravní sítě)

Osobně si myslím, že hlavní tíži realistického řešení by měl nést Izrael jako ten, kdo systematickým porušováním mezinárodního práva tuto situaci zavinil.

Silné předpoklady pro rozsáhlý palestinský terorismus

Překážek na cestě k mírovému soužití mezi Palestinci a Izraelci je velmi mnoho. Ale to, že Izrael svou dvouletou masivní krutostí v Pásmu Gazy vyrobil desetitisíce, možná statisíce potenciálních budoucích teroristů, považuji za překážku nejobtížněji překonatelnou.

Poprvé jsem o tomto problému psal zde:

O možnostech zmírnění budoucí vlny palestinského terorismu - Blogosvět.cz

A přehled mně v té době známých návrhů řešení tohoto problému jsem představil zde:

Islámská spiritualita a její možná role v úsilí o deradikalizaci Palestinců - Blogosvět.cz

Od té doby se mnoho změnilo a to i v tom smyslu, že se objevila reálná možnost vzniku Státu Palestina a s ní i relevantní analýzy, jak toho dosáhnout, včetně návrhů opatření, která případnou vlnu budoucího palestinského terorismu snad zmírní.