Matematika se těší velkému respektu společnosti — navzdory tomu, že její znalost v populaci klesá. To je potvrzené a zdokumentované.
U mladší generace kvalita matematického vzdělání trvale upadá, zatímco u většinové starší populace, včetně soudců a státních zástupců, nikdy nestihla ani stoupnout — což může vzhledem k okolnostem působit poněkud paradoxně.
Zatímco statistiky ukazují pokles dovedností, matematika a matematici si stále drží vysoký společenský status. Matematika je považována za klíčový obor technologického pokroku, logického myšlení a ekonomické prosperity. Vzdělávací systém ji staví do centra pozornosti, a co je zásadní — ve veřejném diskurzu je matematická kompetence spojována s inteligencí a prestiží.
Na opačném konci spektra společenské vážnosti stojí poezie. Pokud chce někdo vyjádřit despekt vůči druhé osobě slušným způsobem, poznamená: „To je básník.“ Současní básníci se netěší příliš velké úctě — navzdory tak výrazným postavám, jako je například pan Zdechovský, jehož sbírka Intimní dotyky snad měla být přeložena až v dalekém Japonsku.
Jsem sám básník — byť nepíšu klasické verše v próze, věnuji se básnické publicistice. Tuto situaci pociťuji jako nespravedlivou a vlastně i nedomyšlenou. Vzhledem k nerovnoměrnému rozložení básnických a matematických znalostí ve společnosti, kdy poezie jednoznačně převládá, se většinová společnost v podstatě střílí do vlastní nohy. Jsme spíše básníci než matematici, své básně v próze bereme velmi vážně, a přesto se ve srovnání s matematiky hodnotíme tak negativně.
Abych tuto společenskou propast alespoň symbolicky zacelil — a zároveň upozornil na skutečnost, že kromě pana Zdechovského existují i jiní básníci publikující v japonštině — dovolil jsem si napsat krátkou báseň k Eulerově rovnosti ei\pi + 1 = 0, která je speciálním případem Eulerova vzorce. (Notaci se mi nepodařilo správně zapsat, ale i\pi je exponent, ale věřím, že mi to odpustíte.)
eiπ + 1 = 0
eとiとπが魚釣りに行く
eは魚を一匹釣る
iは魚を二匹釣る
そしてπは風邪をひく