Generálem po bitvě snadno a rychle

Nikdo soudný nepopírá, že na straně Izraele došlo k chybám – a nepopírají to ani Izraelci. Ale je primárně, vlastně výlučně, v jejich kompetenci, aby vzniklé problémy identifikovali, vyšetřili a vyvodili patřičné závěry. Něco už příslušná místa v této věci udělala, po skončení války by podle mého názoru měla být vytvořena státní vyšetřovací komise, podobně jako po skončení války v roce 1973. Je ale pouze na nich, jak k tomu přistoupí.

Ovšem způsob, jakým se k celému problému staví Bohuslav Rudolf, vytváří dojem čehosi, co je nutné z principu odmítnout. V jeho „souhrnu chyb“ se zcela vytrácí to nejpodstatnější: že původcem zla ze 7. října je Hamás a pouze Hamás. Uvedu příklad z historie. V souvislosti s německým vpádem do Polska v září 1939 bychom také našli na straně Poláků celou řadu chyb a selhání, u odpovědných činitelů bychom při vyšetřování zjistili, že se řídili mylným úsudkem a tak podobně. Tím se ale v žádném případě nesnižuje míra viny Německa jako agresora. Polskými nedostatky nelze omlouvat zahájení německého útoku na suverénní stát. Německo válku naplánovalo a úmyslně rozpoutalo; byl to akt nevyprovokované agrese. Polsko zde vystupuje v roli oběti, chyby na jeho straně nezmenšují vinu Německa – a bylo by hanebné, kdyby se někdo snažil takový dojem vyvolat.

Nepředpokládám, že by někdo z normálně uvažujících lidí byl ochoten něco takového udělat. Snad s výjimkou člověka, který se úmyslně snaží snížit míru obludnosti hitlerovského režimu, například soudobý skalní neonacista.

Pokud jde ale o konflikt Hamás vs Izrael, v dnešním zvráceném světě jsme svědky docela jiného přístupu. Nejen v uvažování některých světových státníků, ale i blogových publicistů (a také účastníků internetových diskusních fór). Znovu opakuji: v souvislosti s vpádem Hamásu do Izraele v říjnu 2023 nacházíme na straně Izraelců celou řadu chyb a selhání, v případě některých odpovědných činitelů lze konstatovat, že se řídili mylným úsudkem. A tak podobně. Tím se ale v žádném případě nesnižuje míra viny Hamásu jako agresora. Izraelskými nedostatky nelze omlouvat zahájení útoku teroristů (vzdušného a pozemního) z Pásma Gazy na suverénní stát. Hamás to pekelné běsnění naplánoval a úmyslně rozpoutal; byl to akt nevyprovokované agrese. Izrael zde vystupuje v roli oběti, chyby na jeho straně nezmenšují vinu Hamásu – a je nehorázně hanebné, když se někdo snaží takový dojem vyvolat. Nebudu tančit kolem plamene, aniž bych se ho dotkl: Bohuslav Rudolf takový dojem vyvolává. Tak totiž jeho protiizraelská blogová kampaň působí. Přesně dle modelu „ano, ale“. Hamás se dopustil masakru, ale... (Izrael páchá genocidu, porušuje mezinárodní právo, vede agresivní válku, tak konflikt interpretuje arabská propaganda, a tak dále, možností je bezpočet). Považuji za urážlivé vůči všem obětem 7. října, je-li na pranýř stavěn nikoli agresor, ale jeho oběť. Je to nanejvýš zavrženíhodné.

Aby ale nedošlo k nedorozumění. Bohuslav Rudolf má jistě právo psát, co uzná za vhodné. Já mám zase právo patřičně reagovat – způsobem, jaký zase já považuji za vhodný. O tom je svobodná výměna názorů.