Malá Abigail jde do školy

Příběhy unesených

V letošním školním roce šly do první třídy ve všech zemích naší planety miliony prvňáčků. Mezi nimi i naše nejmladší vnučka a v Izraeli dívenka, kterou zná celý svět. Jmenuje se Avigail Idanová. O ní je tento článek.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

11:40

Napište první komentář

Ráno 7. října 2023 její otec Roee Idan, terénní reportér pracující pro server Ynet, odešel z domu v pohraničním kibucu Kfar Aza, kde společně žil s manželkou Smadar a třemi dětmi, tříletou Avigail, Michael a Amalií. Podařilo se mu pořídit a do redakce odeslat záběry ze začátku vpádu teroristů přes hranici, než byl zavražděn. Jeho tělo bylo nalezeno a identifikováno až po deseti dnech.

Mezitím vtrhli do Kfar Azy terorističtí zabijáci. Maminka Smadar byla i s dětmi ukryta v zabezpečené místnosti v jejich domě. Zločincům se ale podařilo do ní vniknout. Smadar zastřelili, Avigail zázrakem vyklouzla a běžela k domu své kamarádky. Zde byla spolu s dalšími Izraelci zajata a odvlečena do Pásma Gazy. Oba její sourozenci měli štěstí v neštěstí. Ukryli se ve skříni, kde unikli pozornosti teroristických monster.

Avigail byla nucena prožít v zajetí gangsterů zhruba sedm týdnů. Propuštěna byla během prvního příměří v listopadu 2023. Na dobu zajetí připadly její čtvrté narozeniny; tady nelze použít obvyklou formulaci, že „oslavila narozeniny“. Držet jako rukojmí tříleté dítě je neskutečná zrůdnost. Nedovedu si představit, že by naše zhruba stejně stará vnučka musela prožít mezi těmi barbarskými monstry byť jen jeden jediný den. Jen ta myšlenka je k zešílení. V této souvislosti budiž připomenuto, že jiné izraelské malé děti, čtyřletý Ariel a devítiměsíční (!) Kfir Bibasovi, byli spolu se svou maminkou Širi po odvlečení do Pásma teroristickými bestiemi chladnokrevně zavražděni.

Po návratu z Pásma pobývala Avigail nějaký čas ve Schneiderově dětské nemocnici v Petach Tikvě. Péči o ni a jejích sourozence převzali strýc Zoli Mor a jeho manželka, teta Leron, sestra zavražděné Smadar – a ti ji také letos poprvé vypravili do školy. Tak významný den v životě každého dítěte byl v tomto případě provázen pocity hořkosladkými. Snad není zapotřebí dlouze vysvětlovat proč. Přesto ale: když s růžovým batůžkem na zádech vykročila do školy „byla nadšená a jenom zářila“, potvrdila teta Leron. Hlas se jí ale chvěl pod tíhou emocí. Pro tuto rodinu přináší každý okamžik radosti také bolest. „Jsme šťastní, že tyto děti máme, ale také víme, jak zoufale jim chybí máma s tátou a jak moc by tu měli být,“ říká Leron a dodává, že první rok byl vlastně jen o prostém přežití, všechno to bylo příliš čerstvé a bolestné, zatímco tento rok už je krokem vpřed. Noví rodiče Avigail, Michaela a Amalie úzkostlivě střeží jejich soukromí. Natolik, že ani nehodlají médiím prozradit, kde nyní žijí. Není to v pohraničí u Pásma Gazy, ale kdesi ve středním Izraeli.

Leron o Avigail říká: „V každodenním životě je to normální dítě jako každé jiné. To jí stále zdůrazňujeme. Ráda tancuje, věnuje se výtvarným a rukodělným aktivitám a hraje si se všemi svými sourozenci. Je to velmi spokojené a veselé dítě.“ Navzdory svému věku, dojde-li na vyprávění o trýznivých zážitcích, dokáže si stanovit jasné limity. „Je to velmi chytrá a silná dívka.Pokud se někdo snaží vyptávat na nepříjemné zážitky a ona se necítí dobře, jednoduše řekne: »Přestaň, nechci o tom mluvit.«“ Liron uzavírá: „V jistém smyslu se mentálně stále nacházíme v tom ránu sedmého října. Ale snažíme se ze všech sil jít dál, dívat se dopředu, do budoucnosti a žít šťastný život.“

Jiné cesty není, leč při tom všem platí, že zážitek z tak koncentrovaného pekla na zemi nemůže být, nesmí a nikdy nebude vytěsněn z kolektivní i individuální paměti lidu Izraele. Totéž by mělo platit i pro nás, abychom měli dnes a denně na mysli, kdo a co vyvolalo agresi 7. října 2023, jak krvavé měla následky a proč byl Izrael nucen přistoupit k nejdelší obranné protiteroristické válce ve své historii.

P. S. Malá Avigail má ve svém krátkém, ale bohatém životopise ještě jeden výjimečný moment. 24. dubna 2024 obletěla svět fotografie, na níž je v náručí tehdejšího prezidenta Joea Bidena v Oválné pracovně Bílého domu. Stala se celebritou – proti své vůli. Kdyby si mohla vybrat, bezpochyby by volila normální život v Kfar Aze s milovanými rodiči, i kdyby se do Bílého domu nikdy nedostala.

●