O nízkém věku některých poslanců a vysokých platech všech soudců

V poslední době není nouze o zajímavá a kontroverzní témata. A možná ještě více než témat je komentátorů, kteří se k nim vyjadřují — snad z podvědomé péče o svou duševní rovnováhu. I já se občas nechám vtáhnout do této veřejné rozpravy.

Jedním z témat, které mě zaujalo, je nízký věk některých nově zvolených poslanců. Druhým pak trvale rostoucí platy soudců a státních zástupců, které si neohroženě razí cestu dál jako Titanic směřující do zaslíbené země. Ačkoliv se může zdát, že jde o dvě nesouvisející oblasti, mají jedno společné: představují viditelné tváře často méně viditelné legislativní činnosti Poslanecké sněmovny.

Zákony, které poslanci přijali, hovoří jasně: do Poslanecké sněmovny může být zvolena jakákoliv osoba, která dosáhla věku 21 let. Co se týče platových nároků soudců a státních zástupců, ani zde není právní spor — Ústavní soud jen potvrdil to, co ví každý, snad s výjimkou představitelů současné vlády, která se stále ještě nachází ve stavu agonie - žádná změna.

Zaznamenal jsem určité náznaky nespokojenosti s tímto stavem. Upřímně se však divím proč. Vše probíhá podle pravidel: Poslanecká sněmovna je zvolena v řádných volbách, přijímá legislativu, a na jejím základě jsou v dalších volbách zvoleni noví zástupci, kteří splnili věkovou hranici. Soudci a státní zástupci jsou řádně placeni v souladu se zákonem.

Hypoteticky, pokud by sněmovna přijala zákon, že do ní mohou být voleni občané od 15 let a že soudci mají mít k dispozici osobní sluhy na domácí práce, pak je to stále v pořádku — je to jen průchod demokracie, jejíž těžiště spočívá v nás, voličích.

Pocit, že je to celé trochu zvláštní a že by věci měly být uspořádány jinak, je právě jen pocit. Možná projev skrytých elitářských tendencí. Suverénem je lid — a tak to platí.

Na druhou stranu, existence tohoto mechanismu tvorby zákonů nabízí velkou míru flexibility. Není nic svaté: ani Senát, ani soudci, dokonce ani Ústavní soud. Všechny tyto instituce jsou jen dohodou, kterou lid prostřednictvím svých zástupců uzavřel. Pokud nám vyhovují, pak je vše v pořádku. Pokud ne — změňme je. Není nic jednoduššího.

Do té doby respektujme, že máme instituce takové, jaké máme — s výsadami podobnými privilegiím šlechty. Respektujme i to, že o našem osudu rozhodují poslanci, kterým je lehce přes 21 let. Buďme sami sobě vděční, že budujeme tržní ekonomiku bez přívlastků, že nám utěšeně roste rozdíl mezi bohatými a chudými, a že bohatí platí menší daně než chudí.

Vše je tak, jak má být. Moudrost potřebuje čas a naše demokracie je stále mladá. Za padesát let bude vše jinak — pokud to demokracie v Čechách přežije.