Čtenářům mých biblických textů
Nedávno jsem publikoval sérii článků, často doprovázených mým podrobným – a občas i vtipným – komentářem k hypotéze, že Mojžíš byl Egypťan. Série vzbudila značný čtenářský zájem. Denně mě zastavují vděční čtenáři a ptají se, kdy napíšu něco dalšího na podobné téma.
Obvykle se nenechám snadno zviklat hlasem lidu – vím, jak je vrtošivý, nestálý a přelétavý. Ale dnes, když mě v obchodě s levným obnošeným zbožím potkala paní Zemánková a hlasitě mě žádala, abych konečně napsal pokračování, rozhodl jsem se, že si to nechám projít hlavou.
Takticky jsem ustoupil jejímu naléhání, ale zároveň jsem nic pevného neslíbil. Napsat něco na podobné téma – i když se to mnohým může zdát snadné, zvlášť s pomocí AI – s sebou nese řadu rizik. Můžete něco podstatného vynechat, něco jiného přehnaně zdůraznit, nebo podat verzi, která už byla vědecky překonána. A nikdy nemůžete vyloučit, že zatímco v dobré víře vyzdvihnete zásluhy aškenázské větve, dotknete se nechtěně sefardské – a to by bylo velmi necitlivé. Nebo samozřejmě naopak.
Navíc jsem Čech jak poleno. Mí prapředci za pochybných okolností přivandrovali do střední Evropy a usídlili se tu, jako by se nechumelilo. Zatímco moji bůhvíodkud přišedší předci – jistě z východu – ještě jedli převážně rukama, žili v jednoduchých příbytcích, lovili primitivním způsobem volně pobíhající zvěř a vyžívali se v promiskuitě, ritualizované pohanskými zvyky, Židé už tisíce let užívali písmo a pěstovali vyšší kulturu, obohacenou o úzké kontakty s nejstaršími civilizacemi, později i s Řeky a Římany.
I když jsem znalec, vím, že se svou slovanskou krví – kontaminovanou nejasným poměrem krve ukrajinské a ruské – nikdy nevstoupím do posvátné řeky Jordán. Vím, že i kdybych chtěl vstoupit do synagogy, pak jen jako platící návštěvník, nikdy jako plnohodnotný člen komunity během šábesu. A to ani mezi ženy na balkon.
S vědomím tohoto genetického handicapu však mohu alespoň jako závistivý sympatizant studovat jejich dějiny a kulturu. Jak jsem slíbil paní Zemánkové – která je mimochodem také Češka jak poleno, možná s trochou germánské a vikingské krve, soudě podle její vyřídilky – horečně zvažuji, které téma bych mohl dále otevřít, abych uspokojil čtenářský zájem.
Napadne mě obřízka – ale ta se týká spíše mužské části, takže paní Zemánkovou by asi tolik nezajímala. I když až s takovou jistotou to říci nemohu. Hilsneriáda je zase příliš často rozebírána, hlavně v souvislosti s Masarykem. Jeho popularita se ale zdá ustupovat do pozadí. Navíc byl to Moravák a Slovák – snad neměl ani německou krev.
Zajímavá mi připadá otázka ultraortodoxních Židů. Donedávna nemuseli narukovat na vojnu jako ostatní občané Izraele. To je pro nás Čechy dost zvláštní společenský rys – jen na základě víry a přesvědčení někdo dostane něco jako modrou knížku. Kdyby to tak fungovalo v době, kdy byla u nás vojna povinná, myslím, že by nejpopulárnější pokrývkou hlavy byla jarmulka nebo shtreimel.
Ještě nevím jistě, ale témat je dost. O Toře jsem už trochu psal, ale stále tu máme Tanach, Mišnu, Talmud, Midraš, Toseftu, Šulchan aruch, Sidur, Machzor, Pijut a Zohar. A úplná tutovka je kabala - ta zabere vždy.
Takže možná příště. Nenaléhejte – dejte mi čas.