Intelekt jako slepá větev evoluce

O životě jsem dlouho přemýšlel jako o procesu adaptace, v němž se složitější organismy vyvíjejí z jednodušších, aby zvýšily svou šanci na přežití. Velkou část života jsem strávil snahou porozumět různým mechanismům právě na základě této jednoduché představy – a setrvával jsem tak v hlubokém omylu.

Ano, smyslem evoluce je zachování života. To platí. Ale nikoliv nutně prostřednictvím větší komplexity. V některých případech se komplexita naopak snižuje – a tím se šance na přežití zvyšují.

Trocha biologie:

- Paraziti jsou typickým příkladem: ztrácejí smyslové orgány, nervovou soustavu, pohybové schopnosti – protože jejich prostředí je stabilní a jednoduché.

- Mořské sumky (pláštěnci) mají v larválním stádiu mozek, ale po přisednutí k podkladu ho doslova stráví – protože už ho nepotřebují.

- Červi, mlži, filtrátoři – často mají minimalizovanou nervovou soustavu, ale jsou evolučně úspěšní.

Evoluce tedy nutně nesměřuje teleologicky „vzhůru“, ale spíše „do stran“. Představa, že vývoj je jakýsi žebřík, po kterém život stoupá od jednodušších forem ke složitějším, je chybná. Evoluce je spíše strom – větví se do různých směrů. Někdy vede ke komplexitě (např. savci), jindy k radikálnímu zjednodušení (např. bakterie, paraziti).

Intelekt tedy není ani nutný, ani vrcholný. Je to jen jedna z větví evolučního vývoje – a klidně může být slepá. Jalová. Přechodná.

Tím se ovšem vysvětluje mnohé. Můžeme pracovat s hypotézou, že česká společnost (a možná nejen česká) dosáhla svého evolučního vrcholu ve chvíli, kdy realizovala komplexitu jako prostředek adaptace - někde za Husáka. Nyní však – možná už nějakou dobu – nastal moment, kdy komplexní formy života charakterizované přemýšlením a abstrakcí představují spíše překážku než výhodu pro další vývoj.

Mozek je totiž luxusní orgán. Tvoří sice jen 2 % tělesné hmotnosti, ale spotřebuje až 20 % energie (u člověka). A myšlení, plánování, introspekce – to vše je extrémně náročné. V prostředí, kde není výhodné řešit složité problémy (např. stabilní, jednoduché ekosystémy), může být výhodnější nemyslet.

Co je tedy opravdu důležité u vyšších organismů – a tedy i u člověka? Trávicí trubice a nějak vyřešené rozmnožování. Bez toho to opravdu nejde.

Já to ale donedávna opravdu nevěděl. Jinak bych možná volil lidovce. A víc četl pana Mitrofanova.