Ukrajina a korupce II
V domácím i světovém tisku se setkáváme s různými příběhy o tom, co se děje na Ukrajině. Investigativním novinářům a analytikům zpravidla nechybějí podrobné informace. Přesto se jejich hodnocení a závěry často výrazně liší. Jejich úkolem je prozkoumat komplexní dění a nabídnout světu verzi, která tuto složitou a nepřehlednou situaci zjednoduší – pokud možno tak, aby byla srozumitelná veřejnosti.
Jenže mezi pozorovatelem a realitou se nevyhnutelně vkládá filtr. Optika pohledu. Motivace. Komentátor může být ideologicky zaujatý – a příběh, který si poskládá, pak odpovídá předem danému zadání. Buď je zaujatý sám, nebo pracuje pro instituci s vlastní politickou agendou. Často platí obojí.
Dalšími vrstvami, které formují výsledný obraz, jsou osobní a kulturní dispozice zpravodaje. Jinak bude vypadat reportáž člověka, jehož rodiče pocházejí z Kyjeva, a jinak zpráva od někoho s kořeny v Moskvě. Významně záleží i na způsobu práce s informacemi – vezmeme-li v úvahu například typologii Myers-Briggs, která rozlišuje 16 osobnostních typů, dostaneme 16 různých způsobů, jak realitu třídit, interpretovat a vyprávět.
Vždy se tak do jisté míry jedná o tunelové vidění – omezené, ale zároveň strukturované. Ve firmách se s tímto omezením naučili pracovat: stavějí týmy, které zahrnují různé psychologické typy. Neshoda v interpretaci není slabinou, ale příležitostí. Diverzita pohledů není překážkou porozumění – je jeho předpokladem.
Volný trh není jen o konkurenci zboží a služeb. Je i o konkurenci myšlenek. O epistemologické svobodě volit si příběh, který mi dává smysl. To, co jsem – snad oprávněně – vyčítal předchozí vládě, byl právě onen tupý, direktivní způsob, který se snažil předepsat, co si máme myslet. Ačkoliv ideová východiska pozdního socialismu osmdesátých let a současného „fialového týmu“ jsou odlišná, v této snaze o monopol na narativ jsem cítil znepokojivou podobnost.
Možná jsem proto nedokázal najít cestu ani k jedněm. Přesto připouštím, že i ten, kdo působí jako pomatený a zaslepený demagog, může jednat v dobré víře – podle svého přesvědčení o tom, co je správné. A právě proto je tak důležité, aby žádný příběh neměl výhradní právo na pravdu. S výjimkou té mé, přirozeně.