Z univerzit se staly fabriky – ale kdo je vlastně zákazník?
Krize vzdělání v době diplomového průmyslu
Z univerzit se v posledních dekádách tiše staly fabriky na diplomy. A není to jen metafora pro lehké pobavení – je to přesný popis systému, který už dnes neprodukuje vzdělané lidi, ale certifikované absolventy. Zatímco v minulosti byla univerzita místem dialogu, intelektuální námahy a konfrontace s náročnými otázkami, dnes se mění v instituci, kde hlavní rolí pedagoga je „zajistit průchodnost studia“ a hlavní povinností studenta je „nezpůsobit špatné hodnocení kurzu“. Vzdělání se transformovalo do služby, v níž je student klientem – a klient má přece vždycky pravdu.
S tím, jak univerzity přebírají logiku korporací, bobtná jejich administrativní aparát. Na každého učitele připadá čím dál více asistentů, kontrolorů, koordinátorů kvality, expertů na procesy a specialistů na inovace, zatímco to nejcennější – čas a autorita zkušeného pedagoga – mizí. Místo porozumění přichází formalismus. Místo obsahu přichází tabulky. Místo náročnosti přichází výkonová administrativa. Univerzity se odpojují od reality světa a začínají existovat ve vlastním orbitu, kde je důležitější splnit indikátor než rozvíjet myšlení.
Tento systém samozřejmě ovlivňuje i trh práce. Diplom ztrácí svou funkci signálu kvality, protože je dnes dostupný téměř všem. Firmy se proto stále méně dívají na to, zda člověk titul má, a stále více na to, co umí. Není divu: univerzity produkují absolventy, kteří často neumějí psát, prezentovat, argumentovat ani samostatně pracovat. Neumějí zvládat nejednoznačnost, protože byli vychováni na světě testů, správných odpovědí a instantních úkolů. Čím více diplomů systém chrlí, tím méně stojí za to jeden z nich mít.
Výsledkem je paradox: zatímco máme přebytek marketingových specialistů, projektových manažerů a absolventů společenských věd, zoufale chybí lidé v profesích, které drží společnost nad vodou – technici, zdravotní sestry, učitelé, řemeslníci. Mladí lidé však na vysokou školu jdou často ne proto, že chtějí, ale proto, že „musí“, protože diplom se stal povinným vstupenkovým lístkem do světa práce. Společnost tak trpí iluzí vzdělanosti, která překrývá skutečný deficit schopností.
Znepokojivé je, že tento stav už dávno nepodkopává jen kvalitu výuky – podkopává samotný smysl univerzit. Ty se stále více stávají institucemi, které plní administrativní funkci: vyrábějí statistiky, vykazují výkony, sbírají studenty a generují diplomy. Jediné, co se v tomto procesu někdy ztrácí, je vzdělání.
Zůstává tak nepříjemná otázka, na kterou si univerzity dnes nerady odpovídají: kdo je vlastně jejich zákazníkem? Student, který chce diplom? Stát, který chce dobrá čísla? Nebo trh práce, který chce kvalitní lidi? Odpověď zní: všichni trochu, ale nikdo skutečně. A dokud se univerzity neodváží přiznat, že vzdělání nelze chápat jako službu, ale jako námahu, budou dál řízeny spokojeností klientů a tabulkami výkonu.
A my všichni se pak budeme muset ptát ještě naléhavěji: kolik lidí má dnes skutečné vzdělání – a kolik jen papír, který ho má předstírat?