Proč se neučí teorie literatury v hodinách chemie?

Někdy je potřeba odpoutat se od každodenních starostí a položit si obecnější, pedagogické otázky. V našem výchovném systému – už přinejmenším od dob Františka Josefa – se v hodinách chemie učíme o skalici modré, kyslíku, reakcích a krakování. Ale zatím zřejmě nikoho nenapadlo zařadit za anorganickou a organickou chemii také teorii literatury.

Nevím, kdo v tom má prsty a čím je tato volba motivovaná, ale návaznost mezi anorganickou chemií, organickou chemií, DNA a memy je naprosto jasná – a brilantním způsobem ji vysvětlil i laické veřejnosti Richard Dawkins. Jakékoli násilné zjednodušení této reality je formou noetického fašismu. Hodina chemie tradičně strukturovaná je – metaforicky řečeno – něco jako ideový koncentrační tábor, charakterizovaný násilím, potlačováním svobodného myšlení a znásilňováním skutečnosti.

Spochybnění samozřejmosti našeho vidění světa ilustruje Borges, který jako příklad radikálně odlišného způsobu třídění světa uvádí imaginární čínskou encyklopedii. Na ní demonstruje podmíněnost každé taxonomie. Tvrdí, že ji našel v „čínské encyklopedii“ s názvem Emporio celestial de conocimientos benévolos („Božské úložiště prospěšných znalostí“).

Na těch vzdálených stránkách se píše, že zvířata se dělí na:

- (a) patřící císaři,

- (b) balzamovaná,

- (c) ochočená,

- (d) dojná prasata,

- (e) sirény,

- (f) báječná,

- (g) toulaví psi,

- (i) z dálky podobná mouchám.

Nám, odchovancům Aristotela a osvícenství, se tato klasifikace zdá až urážlivá, skandální a nesprávná. Ale myslím, že nazrál čas se skutečně zamyslet nad tím, co nám náš vzdělávací systém vkládá do hlavy. Vychovává z nás lidi, kteří svět rozdělují na svět anorganické a organické chemie, lidi na bohaté a chudé, chytré a hloupé, příznivce TOP 09 a ANO. A přitom je nad slunce jasné, že všechna tato rozdělení jsou jen výsledkem libovolné, prozatímní taxonomie, která se někdy v hluboké minulosti – pod nátlakem různých zájmových skupin – rozhodla rozdělit svět a lidi do škatulek a zabetonovat do lidské mysli, že tak to je, co svět světem stojí.

Očekával jsem, že se k tomu Fiala nějak vyjádří – přece jen k tomu má blízko: byl učitelem na vysoké škole, ministrem školství a premiérem. Měl naprosto ojedinělou šanci s tou taxonometrií něco udělat. A místo toho? Jen ta Nutella a platy jako v Německu.

Co naplat, budeme si muset ještě chvíli počkat, až se urodí nový Fialový – tentokrát třeba Žlutý, Sympatický nebo Chytrý– který konečně naplno řekne, jak se věci mají. Protože ta původní taxonometrie už dávno neplatí. Brabci na střeše si o tom štěbetají.