Nehorázný útok bývalého vrchního rabína na bývalého politického vězně

Týká se to Juli-Joela Edelsteina, politika strany Likud, bývalého sovětského disidenta a politického vězně z doby kremelských vůdců Černěnka a Gorbačova, později ministra izraelských vlád, předsedy parlamentu a dnes (zatím*) šéfa parlamentního Výboru pro zahraniční věci a obranu.

* V době psaní tohoto článku připravovala strana Likud sesazení Edelsteina z postu šéfa zmíněného výboru. Je to důsledek vnitrokoaličního pnutí. Zatímco Edelstein trvá na přísných sankcích vůči těm ortodoxním mladým mužům, kteří jsou dle rozhodnutí Nejvyššího soudu povinni narukovat (protože zanikla předchozí zákonná výjimka), ale neučiní tak, ultraortodoxní strany UTJ a Šas jsou ostře proti tomu. Chtějí pro studenty co nejvíc výjimek. V minulých dnech obě partaje odešly z vlády (ale strana Šas zůstala šalomounsky členem koalice, takže Netanjahu neztratil většinu) a mnozí spolustraníci Likudu, místo aby Edelsteina podpořili, postavili se proti němu a prosazují v této kauze vůči ultraortodoxním vstřícnější postup ve snaze zachovat většinu a vyhnout se předčasným volbám. Ultraortodoxní politici tvrdí, že studium Tóry (hebrejské Bible) je pro Izrael stejně důležité jako služba v armádě.

Ultraortodoxní „odmítači“ mají zastání nejen u svých politiků, ale také u vysokých duchovních autorit. Patří k nim někdejší vrchní rabín Jicchak Josef, který v rámci vyostřené debaty kolem chystaného nového zákona o odvodech ultraortodoxních mladých mužů Edelsteina (který má tuto věc ve svém parlamentním výboru na starosti) nehorázným způsobe, napadl. Veřejně prohlásil, že má ohavnou duši, vytkl mu, že jeho otec konvertoval ke křesťanství a doslova uvedl: „Byl vězněm Sionu a přišel do Izraele. Je škoda, že sem přišel — měl tam zůstat. Způsobuje studentům učilišť problémy.“

Něco takového je důkazem, že si některé židovské náboženské autority občas nevidí do úst.

Proti rabínovu hrubému výpadu na adresu Juli-Joela Edelsteina se ostře ohradil prof. Ašer Moaz, děkan právnické fakulty izraelské soukromé vysoké školy Peres Academic Centre sídlící v Rechovotu. V článku „Rabbi Yitzhak Yosef's attacks on Edelstein ignore his sacrifices for Judaism“ publikovaném 22. července na webu listu The Jerusalem Post připomněl Edelsteinovu osobní oběť, kterou přinesl na oltář judaismu během svého ne vždy snadného života. A. Moaz píše, že poté, co rabín Josef vyhrožoval, že opustí Izrael, pokud nebude přijat návrh zákona zahrnujícího výjimky z odvodu pro ultraortodoxní mladé muže, a poté, co jim nařídil, aby povolávací rozkazy házeli do záchodu, obrátil svoji kritiku na Edelsteina: „Ty si troufáš škodit učencům Tóry? Co máš společného s těmi, kdo studují Tóru? Zuj si boty ze svých nohou.“ (Poslední věta dle biblického významu: Nemáš právo vstupovat do světa Tóry, nejsi toho hoden, stůj před ním v úctě!) A. Moaz také připomněl rabínovu výtku vůči Edelsteinovi: „Je tu někdo, jehož otec konvertoval ke křesťanství a stal se (křesťanským) knězem, a tento člověk vyrůstal v domě kněze.“ A. Moaz pokračoval, že neví, kdy otec Juli-Edela konvertoval a ani to, zda jeho syn vyrůstal v domě kněze, nicméně upozornil na to, že vážený rabín ignoruje důležité biblické ustanovení. Zapsáno je v knize Deuteronomium, 24. kapitole: „Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.“ Princip je zřejmý, každý zodpovídá sám za sebe. A nejen to. „Naopak by se dalo očekávat,( soudí A. Moaz, „že přední rabínská osobnost bude chválit a ctít člověka, který vyrůstal v domě kněze, a přesto dodržuje Tóru a její přikázání. Takový člověk si zaslouží větší ocenění než někdo, kdo byl vychován v domě předního rabína.“

Kdo je Juli-Joel Edelstein

V další části svého článku prof. Maoz prostřednictvím webu The Jerusalem Post rabína Josefa seznámil s tím, kdo vlastně Edelstein je. „Zatímco vy jste se téměř umořil vyčerpávajícím studiem Tóry, Edelstein fyzicky riskoval svůj život za dodržování Tóry a židovská přikázání. Byl vyloučen z univerzity a jeho žádost o vystěhování do Izraele byla zamítnuta. Přestěhoval se do Moskvy a v ilegalitě vyučoval hebrejštinu, přičemž vedl organizaci, jejímž cílem bylo šířit hebrejské vzdělání v odlehlých částech Sovětského svazu. “ A. Maoz dále uvedl, že Edelstein provozoval svoji aktivitu v malé sále v synagoze na (tehdejší) moskevské Archipově ulici, kde se scházeli refusenici** a kam byly tajně distribuovaly rituální předměty, které do země propašovali emisaři judaistických hnutí Chabad a Satmar. Kvůli svým aktivitám byl zatčen tajnou politickou policií KGB a odsouzen ke třem letům nucených prací v jednom z nejhorších gulagů na Sibiři, kde byl těžce zraněn a málem přišel o život.

** Židé, kterým komunistický režim zakázal emigrovat do Izraele.

V další části článku seznamuje A. Moaz rabína Josefa, a vlastně každého z nás, s okolnostmi Edelsteinova zatčení. Pár hodin před šabatem provedli agenti KGB razii v jeho bytě, kde našli hebrejské knihy a další „zakázané“ materiály. Během prohlídky jeho žena Taťána neváhala zapálit šabatové svíčky. O několik dní později byl Edelstein zatčen. Byl požádán, aby souhlasil s výslechem v ruštině, což odmítl se slovy: „Jsem Žid, a proto jsem ochoten odpovídat na otázky pouze v jazyce Židů.“ Když vyšetřovatel nenašel tlumočníka hovořícího hebrejsky, uzavřel Edelstein dohodu. Souhlasil s výslechem v ruštině výměnou za to, že mu jeho žena bude moci doručit tefilin***.

*** Modlitební řemínky s koženými schránkami, v nichž jsou uloženy malé svitky s biblickými verši.

Bezprostředně po výslechu byli za Edelsteinem, který zůstal ve vazbě, posláni dozorci, aby mu tefilin odebrali. Edelstein se bránil a v nastalé potyčce o tefilin přišel. V reakci na to zahájil hladovku, načež byl velitelem věznice odsouzen k deseti dnům nelidské samovazby. Po návratu s radostí zjistil, že dozorci nenašli modlitební knížku, kterou na cele dobře uschoval.

Prof. Maoz svůj článek uzavřel pasáží, v níž uvedl, že před vynesením rozsudku měl Edelstein možnost promluvit. Řekl: „Doufám, že soud dojde ke správnému rozhodnutí. A pokud ne, mám naději, že mi můj lid a můj Bůh pomohou dostat se do Země izraelské.“ Edelstein věděl, že soud probíhá během svátku Chanuka (během něhož se v osmi dnech postupně zapaluje vždy jedna svíce), ale nevěděl, o který den se jedná. Po vynesení rozsudku (tři roky žaláře) se naklonil mezi dva policisty a rusky zakřičel: „Která je to dnes svíčka?“ A jeho žena, která seděla v publiku, odpověděla, že dnes druhá.

A.Maoz uzavírá: „Po návratu do cely měl štěstí, že našel dvě zápalky, a splnil tak náboženskou povinnost vůči tomuto svátku. A teď mi, rabíne Josefe, řekněte, kolik Židů znáte, kteří ve snaze dodržovat náboženská přikázání tímto způsobem riskovali své životy.“ Za sebe dodám: takovému člověku si někdo - nota bene bývalý vrchní rabín - dovolí říci, že má ohavnou duši? Neuvěřitelné.

●

Volně podle webu The Jerusalem Post, odkaz:

https://www.jpost.com/opinion/article-861886#google_vignette