K teroristickému útoku v Jeruzalémě 8. 9. 2025
Blízký východ
Pokud by ještě nebylo někomu jasné, proč je životně důležité říci jasné NE dvoustátnímu řešení ve smyslu vytvoření tzv. státu Palestina, tomu je zapotřebí připomenout, co se stalo v Jeruzalémě 8. září.
Brutální teroristický útok palestinských Arabů proti civilnímu autobusu společnosti Superbus na lince 62. Hrůzná bilance na zastávce Ramon Junction: šest zavražděných, na dvě desítky zraněných.
Toto by bylo na denním pořádku, kdyby Izrael odevzdal Západní břeh Arabům. To Západ chce? Jakkoli se může dušovat, že v žádném případě, tak právě takové by bylo hlavní ovoce pošetilé politiky prosazující dvoustátní řešení. Opravdu je demokratický svět tak zaslepený, že neví, jaká by byla realita? Že po přenechání Západního břehu Arabům by následovalo totéž, co po stažení Izraele z Pásma Gazy před dvaceti lety? Těžko uvěřit tomu, že nemalá část lídrů svobodného světa je tak pošetilá, že si toto nebezpečí neuvědomuje, nepřipouští. Bohužel tak pošetilá je. A v publiku, včetně blogerů a diskutujících, má armádu příznivců.
Něco k nepřiměřené obraně
V souvislosti s válkou Izraele proti terorismu jsme dnes a denně bombardování tvrzením, že izraelská sebeobrana je nepřiměřená. Je to jeden z dalších nesmyslů. V normálně fungujícím světě je to tak, že když agresor ve své agresi pokračuje, jsou všechny běžné prostředky použité k jeho eliminaci legitimní. Situace v Pásmu Gazy není přece taková, že Hamás ukončil válku a složil zbraně – a izraelská armáda přesto pokračuje v ofenzívě. Opak je pravdou, agrese Hamásu nekončí a rukojmí jsou stále držena v tunelech, případně v příbytcích teroristů, ne-li civilistů. Proto pokračuje válka a všechny jevy s ní spojené včetně kolaterálních ztrát, destrukce budov a podobně.
Uveďme příklad z krimiseriálu. Pronásledovaný zločinec je postřelen a padne k zemi. Na dosah od něj skončí jeho nabitá zbraň. S vypětím všech sil se po ní natáhne a pokusí se vystřelit. Jak zareaguje zasahující kriminalista? Vystřelí – a zločince usmrtí. Kdyby to neudělal, bylo by to obecně vnímáno jako fatální chyba.
Stejně tak je tomu i v terénu. Když izraelský voják postřelí sebevražedného atentátníka a ten se na poslední chvíli pokusí aktivovat detonační tlačítko, jediným správným řešením je okamžitě ho usmrtit. To, o čem hovořím v malém, platí ve válce v Pásmu Gazy ve velkém. Hamás nepřestává bojovat, a proto řeči o nepřiměřené obraně Izraele nejsou ničím jiným než pokryteckým moralizováním, trapnou snahou učit z bezpečí břehu kapitána řídit loď v bouři. Kdo hází ve válce klacky pod nohy obránci, hraje do karet agresorovi. Jen doufám, že to u jinak slušných lidí není záměr.