Jak číst příběh o Jerichu
Příběh o Jerichu nás staví před řadu otázek. Narážíme na očividný rozpor mezi tím, jak dnes vnímáme spravedlnost a uměřenost, a mezi popisem vyhlazování bezbranného obyvatelstva – včetně dětí, starců a žen – v Jerichu. Jak máme v tomto absurdním kontextu chápat Boží spravedlnost? Právě s tímto dilematem zápolily stovky exegetů před námi. Představa Boha jako spravedlivé, všemocné bytosti se zde střetává s něčím, co se podezřele podobá genocidě.
Ale pozor – nejde jen o literární nebo abstraktní otázku, která by zajímala teology na penzi. Způsob, jakým toto dilema zodpovíme, se bytostně dotýká toho, jak vnímáme Izrael, jeho dějiny a židovstvo obecně. Tóra, Starý zákon i Nový zákon jsou pro tuto kulturu naprosto určující. Vezměte jim Písmo – a odejmete této kultuře duši.
Exegeti, ve snaze řešit podobné otázky (kterých v Písmu nalezneme mnoho), vynalezli různé způsoby práce s textem. Pokud uvedu jen ty nejvýznamnější, musím jmenovat:
Rabínské čtení
Osvícenské (historicko-kritické) čtení
Feministické čtení
Dekonstruktivistické čtení
Liberationistické čtení
Queer čtení
Psychoanalytické čtení
Tím však výčet nekončí – odpovídá pouze našemu momentálnímu stupni poznání. Ještě před sto lety by bylo dekonstruktivistické nebo queer čtení naprosto absurdní a nepředstavitelné. Je jisté, že budoucnost přinese další způsoby čtení těchto textů. Není důvod vylučovat, že jednou vznikne metoda čtení těchto textů jako treska nebo kůň Převalského. Dnes to může znít podivně, ale nenapadá mě jediný důvod, proč bych se měl dívat na tresku nebo na koně Převalského z patra. Jsou to bytosti, které obývají tuto zem, mají svou historii a legitimní práva.
Zajímá mě tedy, jakým způsobem by příběh o vyhlazení četl kůň Převalského – který je mi, trochu iracionálně, přece jen bližší než treska.
Koně Převalského by při prvním čtení jistě zaujalo, že se v celém dlouhém textu vůbec nevyskytuje. Mluví se zde o dobytku, ovcích a oslech, kteří padli pod noži Izraelitů, ale o koních Převalského se nemluví. Ani slovo. Na jednu stranu je to příjemné zjištění – tomuto krvežíznivému řádění koně unikli. Na druhou stranu to může být i projev přehlížení koní obecně, a koně Převalského zvlášť.
Kůň Převalského tedy není příliš zneklidněn tím, co se v Jerichu fakticky děje. Košile bližší než kabát. Zneklidňuje ho spíš to, že se o koních vůbec nemluví. Nevím, jestli to bylo před potopou nebo po potopě, ale v obou případech něco jako kůň existovalo. Alespoň Chetité a Egypťané to svorně tvrdí.
Tak přemýšlí a přemýšlí – a pak ho napadne, že ten text nemůže číst doslovně, ale symbolicky. Zkusí to číst dekonstruktivisticky. A tady už jsme všichni doma.
Treska by zřejmě procházela podobnou analytickou cestou jako kůň Převalského. Zklamání a nejistota, že se o treskách ani o rybách v textu vůbec nemluví, by byla umocněna tím, že se vše děje na suchu – a vůbec se nezohledňuje fakt, že plocha moří je několikrát větší než plocha souše. Nejspíš by jí z toho bylo ještě více hořko než koni Převalskému – a kdo by se jí divil. Nezbylo by jí nic jiného než text zase číst symbolicky, metaforicky. Ale protože tresky mají blíž k Butlerové než k Derridovi, dala by přednost queer čtení.
Z pohledu exegeze by mohl být zajímavý dialog tresky a koně Převalského o vhodnosti toho kterého přístupu k interpretaci textu. Treska by měla silnou pozici v tom, že je menší – a tudíž by v případě srážky s cyklistou patrně nepřežila. Kůň Převalský zase v tom, že je velký – a má tudíž zcela logicky mnohem větší spotřebu ovsa. Na to by pravděpodobně treska těžko hledala odpověď.
O tom přemýšlím, když se pokouším rozumět příběhu o Jerichu – a různým přístupům k výkladu současného komplikovaného světa.