Stíhačka F-35: Kanadské postřehy

Rychlá odpověď: Kanada hraje v rámci jejich výroby důležitou roli. Výrobce Lockheed Martin uvádí, že do programu „pětatřicítek“ je v současné době zapojeno na třicet kanadských společností. Autorka článku na webu CBC News Laura Clementsonová píše, že nákup F-35 je jedním z nejvíce diskutovaných obchodů v nedávné kanadské historii. Letouny se vyznačují vysokou cenou a také vysokým politickým nábojem. Vzrůstající obchodní napětí se Spojenými státy spolu s otázkou kanadské suverenity (Trumpův apetit začlenit Kanadu do svazku Unie jako její 51. stát – LS) dokonce iniciovalo letos na jaře přezkoumání nákupu. Prozatím byznys stojí tak, že se Kanada zavázala ke koupi šestnácti strojů s opcí na odebrání až 88 letadel. (ČR jich plánuje pořídit čtyřiadvacet – LS.) Chauncey McIntosh, viceprezident společnosti Lockheed Martin, který má program výroby F-35 na starosti, o letounu říká: „Je to nejvýkonnější, nejodolnější a zároveň nejúčinnější (doslova nejvíc smrtonosný – the most lethal) stíhací letoun.“ Dodává, že Kanada je od samého počátku, tedy od konce 90. let, součástí výrobního programu. Nicméně zmíněné obchodní napětí s jižním sousedem opakovaně vyvolávají pochybnosti, jestli pořízení těchto stíhačem bylo ze strany Kanady správným rozhodnutím. Kanadská ministryně obchodu Melanie Jolyová stanici Radio-Canada řekla, že tlačí na firmu Lockheed Martin, aby Kanadě poskytla víc ekonomických výhod, má-li země v nákupu letounů pokračovat. Jeden letoun stojí podle typu (jsou tři základní verze A, B, C) mezi 82 a 100 miliony USD, přičemž cena za díly je zhruba 2,3 mil. USD. Podstatnou část ceny zahrnuje vývoj, konstrukci, avioniku, software, montáž, testování atp.

Tým CBC News měl vzácnou příležitost zúčastnit se exkurze v prostorách, v nichž je realizována americko-kanadská integrace a společné know-how, v závodě Air Force Plant 4 v texaském Fort Worthu. Jde o vládní komplex provozovaný firmou Lockheed Martin. Výrobní linka se rozkládá v délce jednoho a půl kilometru. Jen provoz jejího chladícího systému stojí měsíčně 1 milion USD. Na této špičkové moderní lince bylo vyrobeno přes tisíc dvě stě stíhaček, které byly nebo budou podány do dvou desítek zemí světa.

Společnost Lokheed Martin uvádí, že součásti F-35 se vyrábějí z 80 procent mimo Texas, kde dochází k finální kompletaci. Kanadský příspěvek zahrnuje kromě jiného montáž horizontálních ocasních ploch ve Winnipegu (provincie Manitoba), senzory pro letecké motory pocházejí z Ottawy a kompozitní materiály z Lunenburgu (provincie Nové Skotsko). Souhrnně bylo ale do celého programu F-35 zapojeno na sto kanadských firem. Kompletace každého stroje trvá přibližně půldruhého roku. Na začátku montážní linky má letoun pouze jedno křídlo a jak výrobní fáze pokračují, více a více se začíná podobat skutečné stíhačce. Televizní tým CBC provázel při exkurzi nejmenovaný zkušební pilot společnosti Lockheed Martin, který návštěvníkům ukázal některé prvky pocházející z Kanady. Na každém montážním stanovišti je obrazovka, na níž je zobrazeno, pro kterou zemi je letoun vyráběn, z jak velkého procenta je montáž dokončena a uvedeny jsou další klíčové informace. Tým CBC měl možnost vidět jeden ze šestnácti F-35 určených konkrétně pro Kanadu, který se nachází v první fázi montáže. Autorka reportáže také uvádí, že Kanada patří mezi osm zakládajících partnerských zemí programu F-35. Je členem Společného výkonného řídicího výboru (Joint Executive Steering Board), což znamená, že má právo spolurozhodovat o klíčových otázkách programu - o technických parametrech, nákladech, výrobních prioritách, vývoji nových verzí atp. Výrobní společnost uvádí, že aktuálně je do programu F-35 zapojeno, jak zmíněno v úvodu, přibližně 30 společností z Kanady, které zaměstnávají na dva tisíce Kanaďanů. Počet zapojených firem se ovšem v čase mění podle kolísání na straně poptávky.

Přestože federální vláda v Ottawě podepsala kontrakt na dodávku typu F-35A (stejně jako česká vláda – LS), v zemi javorového listu se vyrábějí komponenty pro všechny tři verze (A, B, C). Například ve městě Delta v provincii Britská Kolumbie se vyrábí část sklopného křídla pro stroje přistávající na letadlových lodích (F-35C), kterými kanadské ozbrojené síly nedisponují. Dalším, kdo se podílí na konečné podobě stíhačky, je kanadská pobočka francouzské firmy Stelia (dceřiná společnost Airbusu) sídlící ve zmíněném Lunenburgu v provincii Nové Skotsko. Továrna se nachází poblíž tamního přístavu, kdysi domova slavného závodního škuneru „Bluenose“, který je vyobrazen na kanadské deseticentové minci. Výrobním programem Stelie jsou kompozitní panely s vlastnostmi „stealth“ (radarem obtížně detekované). Určeny jsou pro všechny tři varianty F-35. Na výrobě stíhačky participuje také kanadská společnost Christie Digital, která má ve svém programu mj. projektory, obrazové procesory a LED displeje. Sídlí v ontarijském Kitcheneru, významném centru technologického vývoje a inovací. (Je zde souvislost s University of Waterloo, která se nachází v sousední části „dvojměsta“ Kitchener-Waterloo. Když jsem před lety kolem této univerzity projížděl, hostitel mi říkal, že také odtud přetahuje Bill Gates nejlepší mozky do firmy Microsoft – LS.) Kitchenerská společnost přispívá k úspěchu F-35 dodávkou nové generace 360°leteckých simulátorů tvořených modulárními panely s micro-LED technologií. Určeny jsou pro techniku pracující se zobrazovacím systémem AMAZE (Zero projektor s amorfním designem), který nabízí vysoký kontrast a jas a extrémně nízkou latenci (čas, který uplyne mezi pohybem pilota a aktualizací obrazu v simulátoru), což je klíčové pro trénink nočních letů.

Jako u nás: Stíhačky F-35 versus Gripeny

Zatímco kanadské společnosti těží ze svého zapojení do programu F-35, na všichni u severního souseda USA jsou přesvědčeni, že rozhodnutí vsadit na tyto letouny bylo moudré. Alan Williams, který v minulosti působil na postu náměstka na kanadském ministerstvu obrany, soudí, že pro hodnocení je zapotřebí zahrnout objektivní hlediska. Na otázku, zda je F-35 nejlepší stíhačkou, odpovídá, že je to velice diskutabilní. Je nutné bavit se nejen o kvalitách stroje, ale také o ceně a nákladech na provoz. Klade otázku, zda ve věci stíhaček chce vsadit vláda v Ottawě všechno na jednu kartu. A to je nutné zvážit. Pokud by Kanada zakoupila pouze šestnáct F-35 (dle stávajícího kontraktu), pak by se musela poohlédnout po jiných strojích, jimiž by svůj letecký park dovybavila. Někteří odborníci doporučují zaměřit pozornost na švédské Gripeny, které jsou levnější z hlediska provozních nákladů. Alan Williams tvrdí, že hodina letu Gripenu ve srovnání s F-35 vyjde v průměru šestkrát levněji (hodně přibližně - LS). Pro švédské stroje mluví také možnost, že by Saab mohl část výroby přesunout do Kanady. Naproti tomu argumentem pro F-35 je snaha vyhnout se modelu „smíšené vzdušné flotily“. Ať už to dopadne jakkoli, stávající park tvořený stroji CF-18 Hornet bude postupně zmenšován; CF-18 mají být vyřazeny ze služby v období let 2032 až 2035. Čím budou nahrazeny, se ještě uvidí; zatím se zdá, že největší šanci mají ef pětatřicítky.

●

Volně podle webu CBC News, odkaz:

https://www.cbc.ca/news/world/f-35-fighter-jets-us-canada-9.6939285