Post-influencer nebo veřejná osoba?

Kdysi dávno – tedy asi tak před třemi aplikacemi – se říkalo: „Jsi to, co jíš.“

Dnes? „Jsi to, co postuješ.“

A pokud tě sleduje dost lidí? Pak už nejde jen o to, jaké si dáš emoji. Jde o každé tvoje slovo. O každé tvoje mlčení. O každý komentář, co jsi napsal – nebo nenapsal. Protože v digitálním světě platí jedno jednoduché pravidlo: „S velkým dosahem přichází velká zmatenost.“

Všechno začalo jednou jednoduchou otázkou: „Je influencer soukromá osoba? Nebo veřejný činitel s odpovědností?“

Kešpíár ji sdílel. Bez komentáře. Bez filtru. Bez gifu s tančícím psem. A svět? Explodoval. První vyběhla do arény Mona_Lyza: „Influenceři nejsou politici. Nejsme odpovědní za to, jak si lidi vyloží naši autenticitu.“ (Pak okamžitě přidala sponzorovaný příspěvek na minerálku, co „čistí tvůj obsah i tvoji duši“.)

Na to Duhy suše tweetla: „Když tě sleduje 200k lidí, nejsi už jen člověk. Jsi program.“

A Kim? Kim prostě nahrála fotku kamene s popiskem: „Tenhle aspoň nic neslibuje.“

A tím to tak nějak řekla za všechny. Media začala šílet jako kdyby někdo do světa vypustil jednorožce se skutečnými názory - vliv, odpovědnost a digitální dopad! Učitelka napsala článek, že „influencerky formují dívčí sebevědomí víc než vlastní babičky.“

Právník navrhl: „Kodex digitální etiky pro osoby s dosahem.“ (A někdo dokonce vážně přemýšlel o digitálním „řidičáku na internet“ – ale pak se podíval na vlastní feed a rychle toho nechal.) A přesto... Nikdo pořádně nedokázal říct: Kde končí názor? A kde začíná vliv?

A pak přišel závěrečný post. Kešpíár. Šedá mikina. Žádné kamery. Žádní sponzoři. Žádné „Swipe up for more!“

Seděl na chodníku. Před obrovským billboardem. A na billboardu – stará fotka Kešpíára. Z doby, kdy si ještě myslel, že lajky jsou jen čísla a ne dluhy. Popisek pod fotkou? „Díky za připomenutí. Tohle už nejsem. Tohle už není nikdo.“

A pod tím? Jediné další slovo: „Změna.“

A tehdy to prasklo. Bublina. Ta krásná bublina, ve které jsme si říkali: „Digitální svět je jen hra.“... „Followeři nejsou závazek.“... „Posty nejsou odpovědnost.“... „Lajky nejsou vztah.“

Bublina praskla. A feed? Poprvé po dlouhé době...začal zpomalovat. Jako když najednou někdo stáhne svět z rychlosti 5G zpátky na lidské tempo. A v tom tichu bylo poprvé slyšet něco, co předtím v tom šumu mizelo: Skutečný hlas.

Čtěte na podobné téma:

Post-influenceři Kešpíár, Kim a Duhy (rozcestník na obsah 12ti kapitol)