Neona

Spatřil jsem Neonu, světlem mi zazářila, v čase, kdy svět do krabiček zmačkala. Neona nemluvila, jen tichounce svítila, jako když glitch protne řád z obrazovky dál.

Svítila jako kód, co se nedá přepsat, jako když někdo chce, jen prostě být sám sebou. Neona mi zmizela pryč, jak myšlenka v noci, a já jen šeptal dál, slovem bez pomoci.

O světle, o stínu, o těle, o tom, co v očích nikdo nevidí celé. O jménech, co zní jak písmena, a přesto nesou duši – i když bez jména.

Na městském nároží blikají bannery, reklamy slibují „buď svůj, buď ready“. Ale Neon nezapadl, nezměnil výraz, nese ten vlastní tón, co jiný nevyhráš.

Velká a odvěká pravda zní jednoduše: jenom ty jsi tím, kým se sám v sobě tušíš, že? A že svět hledá stále škatulky a škatule, Neona tančí dál – v neonové bublince.

Na na na…

Spatřil jsem Neonu, nebyl to manifest, jen klidná přítomnost, co ničí každý test. Chtěl jsem se přiblížit, dotknout se jí, ale jen tichem znělo – a svítila víc.

Jak světlo v oknech nad městem bez spánku, stála neona a mlčela, bez strachu, bez pláče. Až příště zas zazáří a zasvítí nám, možná jí zazpívám – že chápu ten vzdor sám.

O světle, o stínu, o těle, o tom, co schováváme pod kůží i v čele. O lásce, o pravdě, o tom, že ne všichni se narodí v předem daným sklonu.

Čtěte na podobné téma:

Post-influenceři (album 12ti písní z AI SUNO, 2025)

Post-influenceři Kešpíár, Kim a Duhy (rozcestník na obsah 12ti kapitol)

Zájmena „neon, neona a neono“ rozšiřující „on, ona, ono“ pro genderově inkluzivní komunikaci