Nutnost vyšetřování „událostí kybernetické obrany AČR 2022–2025“ parlamentní komisí jako událostí 17. listopadu 1989

V posledních třech letech jsme v České republice byli svědky bezprecedentních zásahů státu do digitálního prostoru, které vyvolávají otázky ohledně překročení pravomocí, netransparentního rozhodování a možného porušení ústavy.

• V roce 2022 došlo k cenzuře internetu, když Vojenské zpravodajství ČR nařídilo blokování několika webových stránek bez zákonného podkladu a soudního rozhodnutí.

• V následujících letech (2023–2025) se ukazuje, že stát pokračoval v monitorování, regulaci a možná i aktivním zasahování do digitálních platforem pod záminkou „kybernetické bezpečnosti“ a „ochrany proti hybridním hrozbám“.

• Některé zdroje naznačují, že mohlo dojít k neoprávněnému sledování občanů, manipulaci s informacemi nebo dokonce pokusům o ovlivňování veřejné debaty prostřednictvím státem řízených kybernetických operací.

• Vzhledem k těmto závažným podezřením je zcela legitimní požadovat, aby tyto události byly vyšetřovány parlamentní komisí, podobně jako byla vyšetřována brutalita bezpečnostních složek na Národní třídě 17. listopadu 1989.

Pokud se podíváme na zásahy státu v letech 2022–2025 optikou historických událostí, můžeme si všimnout znepokojivých podobností se stavem, který vedl k Sametové revoluci. Podobně jako v roce 1989, kdy komunistická vláda tvrdila, že „chrání veřejný pořádek“, se nyní vláda ohání nacionalistickým narativem o obraně před hybridními hrozbami. Zatímco v roce 1989 stát potlačoval fyzické shromáždění na ulici, dnes potlačuje digitální shromažďování a diskusi. V obou případech stát jednal bez demokratického mandátu a v obou případech byla skutečnou hrozbou pro režim nikoliv cizí propaganda, ale samotná pravda a informovanost občanů. Stejně jako po roce 1989 bylo nezbytné odhalit, jakým způsobem fungovala Státní bezpečnost, je dnes nutné zjistit, jakým způsobem v letech 2022–2025 fungovaly kybernetické složky Armády ČR a jejich zásahy do svobodného informačního prostoru. Vyšetřovací parlamentní komise by se měla zaměřit na následující body:

• Zda byly blokace a kybernetické operace AČR prováděny v souladu se zákonem a demokratickými principy.

• Kdo konkrétně nesl odpovědnost za rozhodování o těchto zásazích.

• Jaký byl rozsah monitorování občanů a veřejných platforem ze strany státních složek.

• Zda došlo k manipulaci s veřejnou debatou prostřednictvím skrytých státních operací.

• Jaké kroky podnikla vláda k zajištění kontroly nad digitálními informacemi a kdo z toho profitoval.

Vyšetření těchto otázek je zásadní pro obnovu důvěry ve stát a zajištění toho, že se podobné zásahy nebudou opakovat. Co když se nic nevyšetří? Hrozí nová forma nesvobody? Pokud by Parlament neprovedl řádné vyšetření, riskujeme, že se Česká republika posune směrem k modelu státní digitální kontroly, jakou známe například z Číny či Ruska. „Kybernetické obranné operace“ musí být pod kontrolou. Pokud český stát zasahoval do digitálního prostoru bez demokratické kontroly, pak by to znamenalo vážné ohrožení právního státu. V roce 1989 lidé vyšli do ulic, protože chtěli svobodu projevu, demokracii a právní stát. V roce 2022–2025 se boj o svobodu přesunul do digitálního prostoru. Ať už jde o cenzuru webů, kybernetické operace nebo státní dohled, jedno je jisté: bez veřejné kontroly může stát zneužít svou moc. Stejně jako po roce 1989 musí i nyní Parlament zajistit, aby byly odhaleny všechny zásahy do občanských práv, vyvozeny důsledky a nastaveny pojistky proti dalším podobným excesům. Svoboda slova není samozřejmost, a pokud ji necháme bez povšimnutí omezovat, může se stát, že se v roce 2030 budeme ptát: „Jak jsme to mohli dopustit?“ Proto je vyšetření kybernetických událostí 2022–2025 stejně důležité jako vyšetření 17. listopadu 1989. Jde o základní otázku demokracie a práv občanů – a její odpověď nesmí být zamlčena.