sunoBOROVSKY - Svoboda ve jménu klidu
Úsvit v době temna
„Svoboda ve jménu klidu“ je satirický protestsong inspirovaný článkem Karla Havlíčka Borovského – Censura a svoboda tisku (1850). Tato píseň odhaluje, jak cenzura nezmizela, jen se přejmenovala, a jak snadno se z ústavního práva stává prázdná fráze, když je tisk umlčován tichým nátlakem a zákonným „surrogátem“.
Svoboda ve jménu klidu
Ústava říká „bez cenzury“, tak se tisk prý smí, ale v zemi, kde je klid, ticho všechno přehluší. Pošta škrtnout může list, tiskař třese se jak rákos, než vyjde slovo na papíře, už z něj zbude jenom náznos.
Ve jménu klidu, svobody, zavíráme každé schody. Píšeš moc, tiskneš málo – budeš v noci přeložen. Cenzor není, ale ví se, co se líbí, co se smí se. A kdo jinak zpívá tón, dostane štempl: Nepovoleno!
Když voják střelí po králi, vina padne na noviny, v Prusku to už zavedli, u nás přijdem na stejniny. Kdo mluví, ten je podezřelý, kdo mlčí, ten má klid, tak se stane, že i pravda musí v sudech víně hnít.
Kdyby nebyla vojna tady, najdem si ji v dálce, třeba mezi negry v pralese, hlavně že máme záměr. A když ne válka, tak aspoň chřipka, hlavně že se ústava škrtá.
Řekne-liš, co myslíš vážně, šlápl’s vedle, příteli, když nemlčíš, jsi buřič, škůdce, narušitel vřelý. Nechť je to poštou, tiskem, strachem, nebo vkladní knihou, hlavní je, že tiskneš jen to, co nevadí panským břichům.
Ve jménu klidu, ve jménu míru, se škrtne jazyk, i víra v víru. A svoboda tisku? Ta je teď volná – jen musí říkat, co vláda dovolí, zrovna.