Pokud chcete něco veřejně sdělit nebo napsat, musíte počítat s tím, že vám to za čas může připadat dost trapné. Tomu se nedá vyhnout. Jeden den vám něco připadá vtipné – a druhý den se červenáte studem, když to čtete. Máte dvě možnosti: buď nepublikovat a neříkat nic veřejně, nebo žít s vědomím, že vám to později může připadat trapné. Člověk je ale tvor společenský, a tak ho to stejně pudí k tomu, aby se vyslovil.
Já to řeším tak, že k pocitu trapnosti přistupuji podobně jako k pocitu chladu – otužuji se. Zcela vědomě říkám a píšu věci, za které se stydím, a postupně si tím vytvářím rezistenci vůči obtěžujícímu pocitu trapnosti. Ostatně – k čemu dnes takový pocit vlastně je? Evolučně vzato je to možná už přežitek. Připouštím, že na to mohou být různé názory. Mé bezprostřední okolí se mým pokusům o vtipy vyhýbá, jak může, ale vzhledem k tomu, že mám slušný důchod, to zatím tiše tolerují.
V rámci tohoto tréninku jsem se dnes rozhodl napsat text o bitcoinové aféře. Už to, že je to týden stará záležitost, o které vyšla hromada článků, je samo o sobě poněkud trapné. Ale právě proto to sem patří.
Pan bývalý ministr Blažek chtěl udělat dobrý skutek a naivně přijal dar od osoby podezřelé z trestné činnosti. Udělal to s úsměvem, veřejně to ohlásil a očekával, že se všichni budou radovat. Když se tak nestalo, zamyslel se – a díky svému právnickému vzdělání a dlouholeté praxi v justici ho napadlo, že by to mohlo vypadat jako nějaké techtle mechtle s podsvětím. Rychle a čestně, jak se na člena ODS a vlády sluší, podal demisi.
Objevily se hlasy, že to nebyla jen jeho chyba – možná šlo i o chybu pana ministra financí, ať už úmyslnou, nebo neúmyslnou. Možná i pan premiér měl o celé věci alespoň tušení. Ten nám to ale včera v televizi vysvětlil: ani on, ani ministr financí s tím prý nemají nic společného. Připustil sice, že šlo o selhání jednotlivce, ale podle něj o čestné, sympatické selhání – selhání, které by mělo sloužit jako vzor v kontrastu s morálně pokleslým chováním opozice. A možná by si z toho měli vzít příklad i ti nevzdělaní a zpozdilí podporovatelé ANO a Motoristů, většinou s maximálně střední školou.
Aby rozptýlil i ty nejmenší pochybnosti o morální čistotě ODS, rozhodl se pan premiér jmenovat novou ministryni spravedlnosti – samozřejmě z ODS – která ve všem zjedná jasno. Což, podle pana premiéra, možná ani nebude nutné. Spíš by se měla věnovat propagaci francouzštiny mezi soudními zapisovatelkami, které neustále obtěžují s tím, že mají nízké platy.
Miluji ODS, paní ministryni spravedlnosti, je to opravdu velmi vhodná osoba na svém místě. Obdivuji se panu premiérovi - obzvlášť jeho intelektu. Děkuji jim, za to, že se tak dobře starají abychom tu měli demokracii a levný benzín. A taky mám moc rád TOP09 a lidovce.
Tak si to čtu, a je to dost trapné. Místy s tím ODS i trochu blbé. Jsem spokojen.