Bedřich Smetana v hospodě? Zbláznili jsme se?
O chystaném večeru s povídáním a Smetanovou hudbou
Jsem trochu alergická na moderní slovo výzva. Ale když za mnou přišel Pjeer van Eck s tím, že uděláme program o Bedřichu Smetanovi ve venkovním areálu újezdské restaurace Smolík, považovala jsem to asi za druhou největší výzvu tohoto roku. Samozřejmě mě vzápětí přepadla myšlenka – co na to řeknou lidé. Jenomže pak jsem si uvědomila, kdo jiný by v té hospodě měl s námi obrazně sedět než Smetana. Vždyť se narodil sládkovi v Litomyšli.
Ve zmíněném podniku u klánovické zastávky jsem zřejmě seděla naposledy jako malá, tu vlakovou trať totiž znám jako své boty, protože jsem jezdívala do Úval ke svým prarodičům. A jezdila jsem tam se smíšenými pocity. Protože šlo o zcela nefunkční rodinu. Ještě ke všemu osoby mého strýce a pak i mého nešťastného bratrance patřily mezi místní figurky. Oba už dávno sní svůj věčný sen, ale když si na to všechno vzpomenu, stahuje se mi trochu hrdlo. Kdysi jsem se totiž setkala s organizátorem festivalu Mezi ploty a jedním členem Divokýho Billa, kteří je znali a to, co jsem si vyslechla, to se mi poslouchat vůbec nechtělo. Ono platí, že se pak na vás ti lidé dívají skrz prsty. Bohužel. A zároveň bohužel ani jeden ze jmenovaných příbuzných nechtěl, nebo neměl sílu svůj život otočit k lepšímu.
Když jsem byla hodně malinká, otec mi namluvil, že v klánovickém lese bydlí vlk. Vždycky jsem se proto při zastavení vlaku vyděšeně rozhlížela, jestli nevstoupí dovnitř, protože tehdy tam stavěly takzvané panťáky, v podstatě s bezbariérovým vstupem. A dokonce jsem kvůli té imaginární šelmě nechtěla červený batůžek, protože červenou přece nosila Karkulka. A co kdyby ten vlk hledal snídani?
Vybavilo se mi najednou tisíc zasunutých vzpomínek a řada těch, jež bych si raději nepřipomínala. Mám k té lokalitě jednoduše komplikovaný vztah a jsem sama zvědavá, jak na mě tamní prostředí bude po letech působit. Ale nepochybně to zvládnu, protože na pohádky už nevěřím a hlavně jsem velká holka.
Ale to by nebyl Pjeer, aby mi před akcí neuložil zvláštní úkol. Měla jsem zjistit, jestli Smetana po té dráze jel, kdy a proč, protože já přece obvykle vyšťourám všechno, bez toho bych ostatně nenapsala jedinou knihu. Navíc jsem pravnučka drážního inspektora. Tudíž jde vlastně o stavovskou čest! A tak jsem něco vyšťourala a můžete si to přijít tento pátek poslechnout včetně Smetanových nahrávek, které se budou pouštět ze starých vinylů. Podle předpovědi nás čeká krásné počasí, proto si to společně užijeme pod širým nebem. Ale nebojte se – pokud by nám počasí nepřálo, přesuneme se do útulného prostoru uvnitř.
