Západ směřuje ke kolapsu hodnot

Současný západní svět je roztříštěn na mnoho kusů. Na běžného člověka je v dnešní době kladená velká tíha odpovědnosti. Musíme čerpat mnoho informací v práci z reklamy, ze společnosti, politiky. Musíme mít názor na všechno, ve všem se vyznat a srovnávat se se svým úspěšným okolím a do toho být ještě ten správný.

Západní civilizace ztratila pokoru před zbytkem světa a jednoho dne jsme my Zápaďáci naši politici začali chodit po světě a začali jsme všem vysvětlovat, že u nás je to lepší, že my to umíme lépe a že ten jejich způsob života je v rozporu s našimi hodnotami, (které neumíme ani pojmenovat) a proto žijí špatně. Jde o aroganci a nerespektování jiných kultur a způsobu života. Tuto aroganci jsme si do jisté míry přenesli i do našeho způsobu života.

Tento druh zvláštní arogance umocnil další fenomén a to jsou sociální sítě. Došlo totiž k tomu, že ona arogance spolu s anonymitou dovolí komukoliv cokoliv. To, co byste si na ulici nedovolil, můžete na sociální síti. Má svůj dopad. Díky tomu sociální sítě cenzurují nevhodný obsah, aniž by byl nevhodný, pod záminkou ochrany ostatních. Nová totalita pod rouškou ochrany dobra je na světě a odvolat se většinou nejde.

Musíte mít názor na všechno a jsou věci, u který slušný člověk musí mít názor, je jeden. Typické jsou nyní názory např. na Ukrajinu. Řeknete, že Vás Ukrajina nezajímá? To nejde, protože by Vás ostatní nahnali na opačnou stranu názorového spektra, i když tam nejste ani náhodou, prostě nemůžete nepodporovat, to slušný člověk nedělá a podobné je to v jiných důležitých hodných tématech. Pomalu a plíživě se zde nastavuje nová společenská smlouva založená na oddaném vzývání dobra. Je to nové náboženství. Green Deal, očkování, gender, Ukrajina… To jsou všechno témata, která jsou i ve východní části planety komunikována, ale jsou komunikována jako témata, ne jako náboženství, pragmaticky a racionálně nastavovaná.

Každý z nás potřebuje v něco věřit. Někdo v boha, někdo v přírodu, někdo ve vesmír…. A západní civilizace na své původní křesťanskožidovské hodnoty zapomíná. Ateistická společnost, rozbouřená, agresivní hledá něco, kde by se mohla realizovat a nachází zde evropské, nebo západní hodnoty, které sice nikdo neumí vyjmenovat ani pojmenovat, ale všichni na ně odkazujeme pod hrozbou, že ten, kdo hodnoty nedodrží, ocitá se mimo společnost.

Moje babička byla silně věřící. Žila na vesnici a se svojí rodinou dřela od rána do večera na poli. Kdybych měl oddřít to, co ona, do týdne bych umřel. Nejezdila na dovolenou, starala se o hospodářství a dřela každý den. Ale v neděli byl svátek. to se chodilo do kostela na mši.

Víra v něco nadpřirozeného nám dává čas přemýšlet, odpočinout si, meditovat. Víra nám dává i základní etická pravidla, která jsou pojmenovaná např. v Desateru, které už skoro nikdo nedodržuje. A možná je víra to, co nám v západní civilizaci chybí a nebo ji máme, ale nemáme v co věřit. Náboženství nahrazujeme Green Dealem, genderem nebo podporou Ukrajiny. Problém není v těch tématech, problém je v míře zapojení se do nich. Už jsem dnes psal jednou o Ukrajině, tak ji použiji znova. Česko je na předních příčkách v podpoře Ukrajiny, dáváme Ukrajině zbraně, humanitární pomoc, staráme se o uprchlíky. Do této míry je vše v pořádku. Ale pak přijde moment, kdy vlají na úřadech vlajky Ukrajiny větší než naše vlajky a nebo tam naše vlajky ani nejsou. Vždyť si přece nemusíme nic dokazovat, naše podpora jako státu je jednoznačná. A i přesto se ve společnosti najdou lidé, kteří musí ostatním dokázat, že jsou lepší. A zde vidím to překročení hranice, opět nalezení nového náboženství a věnování energie do tématu dočasného, kde už se ledy hýbou a není třeba víc, ale já jsem ten správný, ten co dělá věci dobře.

A tak nám nová náboženství ničí původní hodnoty, dělí lidi na dobré a špatné. Jeden z nejčastějších “narativů” (to slovo nesnáším) je, že je společnost rozdělená. Víte, já si myslím, že společnost má být rozdělena. Ten problém není v tom, že máme rozdělenou společnost, ale v tom, že spolu neumíme mluvit, vyslechnout a přijmout cizí názor. Sjednocená společnost je KLDR a mě teda nepřijde, že je to ideální místo na světě. Možná nás takto chtějí mít současné politické elity. Cenzurní zákony, oboustranné rozhovory s nesystémovými osobami, nebo peníze ze státního rozpočtu pro “nezávislá” média, jsou novodobé nástroje totality. V šedesátých letech se zavíralo, dnes Vám nasypou peníze, ale výsledek je stejný - potlačení názoru.

Na závěr si neodpustím jednu historku, kterou jsem zažil.

Na jaře jsem byl v brněnském kině Scala na přednášce o dezinformacích, kterou pořádala MUNI, krom toho, že u panelistů nebyl nikdo s opačným názorem, tak se tam odehrála zajímavá situace, která mi do dneška utkvěla v paměti. Je naprosto typická pro dnešní dobu “rozdělení”. Z publika se dotazoval pán, co má dělat s kamarádem, který má o politice jiný názor než on sám, že jeho kamarád fandí Babišovi. Z řečníků, kde byl např. Bohumil Kartouz, nebo Michal Klíma bylo pánovi porazeno, ať svého kamaráda neúnavně přemlouvá k tomu správnému směru a názoru. Pán byl rozčílený, že s kamarádem přestane chodit na pivo, že se o Babišovi nechce bavit.

Víte, nikdo z těchto pánů neporadil, aby se s kamarádem nebavili o politice, že nic na světě nestojí za to, aby politika narušila jejich kamarádství. Ne, musíte ho přesvědčit a neustále argumentovat.

Ve mě toto vyvolává negativní pocity v tom, že elity z té progresivní strany vlastně ani nepřijímají jiný názor, musíte být správný demokrat. A nevyhnutelně to ve mě vzbuzuje parafrázi na být správný soudruh. Tenkrát se taky potlačovala víra a lidé se špatným názorem byli na okraji společnosti.