Izrael: Bývalá generální vojenská prokurátorka zmizela, nalezena – a zatčena

https://www.blogosvet.cz/article/izrael-k-rezignaci-generalni-vojenske-prokuratorky-doplneno-8GOib

Stručná rekapitulace. V Izraeli je nyní vyšetřována kauza kolem úniku videozáznamu z vojenské základny a detenčního zařízení Sde Teiman u Beerševy, byli od vypuknutí války v Pásmu Gazy zadržování teroristé. Podle uniklého záznamu, který odvysílala loni v srpnu izraelské televize Channel 12, měli vojáci patřící do jednotky vojenské policie „Koach 100“ jednoho palestinskoarabského teroristu (dle některých zpráv šlo o policejního důstojníka Hamásu) v červenci 2024 fyzicky týrat, což dokazuje lékařská zpráva. Podle ní měl onen terorista zlomená žebra, propíchnutou plíci a vnitřní zranění v konečníku (zřejmě následek použití cizího předmětu). V nemocnici bylo nutné aplikovat hrudní drenáž a přes tři měsíce měl umělý vývod. 29. července přijela do Sde Teimanu vojenská policie, aby zadržela devět vojáků podezřelých z tohoto excesu (nakonec jich je obžalováno pět), což vyvolalo bezprecedentní rebelii. Někteří vojáci údajně blokovali vstup a zásahu bránili, došlo i k použití pepřových sprejů. Nedosti na tom. Akci provázely divoké protesty krajně pravicových aktivistů, které na místě podpořilo několik poslanců parlamentu. Nejenže vyjadřovali hlasitou podporu zadrženým: dav prolomil bránu a vnikl do areálu základny. Něco podobného se později stalo na základně v Beit Lidu, kde sídlí pobočka vojenského soudu pro Centrální Izrael a kam byli podezřelí převezeni k výslechu.

Počínání protestujících a jejich podporovatelů z řad poslanců ostře odsoudil tehdejší šéf generálního štábu, generálporučík Herci Halevi: „Násilné vniknutí na základnu Sde Teiman je mimořádně závažné a protiprávní. Takovéto narušení pořádku představuje hrubé chování, které není v žádném případě přijatelné. Jsme uprostřed války a akce tohoto typu ohrožují bezpečnost státu. Incident důrazně odsuzuji; pracujeme na obnovení pořádku na základně.“ Kromě toho se postavil za vojenskou policii: „Plně podporuji Útvar generálního vojenského prokurátora a oddělení kriminálního vyšetřování Vojenské policie při šetření každého incidentu, o němž se dozví. Je to jejich povinnost, bez ohledu na hodnost nebo pozici.“

Výše popsané se ale týká jen jedné roviny této aféry. Tou druhou je zmíněný únik inkriminovaného videa do médií, což je trestný čin - vzhledem k faktu, že jde o záznam z vojenského prostředí. Více než rok nebylo známo, kdo za únikem stojí. Až v pátek 31. října 2025 se vyjevila šokující pravda, byť podezření na zdroj úniku nějakou dobu existovalo. Generální vojenská prokurátorka Izraele, generálmajorka Jifat Tomer-Jerušalmiová, oznámila, že na svoji funkci rezignuje a současně přiznala, že to byla ona, kdo schválil, aby video bylo předáno médiím. (Více uvádím ve svém prvním článku na toto téma).

Co následovalo? Především bylo zřejmé, že bude policií vyšetřována. (Případ byl z pochopitelného důvodu postoupen nikoli vojenské, ale civilní policii a souběžně vnitřní tajné službě Šin Bet.) Ovšem v neděli 2. listopadu se situace zkomplikovala. Tomer-Jerušalmiová byla několik hodin nezvěstná, s vyšetřovateli nekomunikovala a její blízcí požádali policii o pomoc při pátrání. Večer byla nalezena v pobřežní oblasti u Herzlije severně od Tel Avivu. Obavy vyvolala skutečnost, že předtím bylo v této lokalitě nalezeno opuštěné její auto, spekulovalo se sebevraždě. Skutečnost byla ale příznivější. Bývalou nejvyšší armádní právnička nalezla policie bez úhony, živou, zdravou a nezraněnou. Byla zadržena, později odvezena na lékařské vyšetření a ponechána ve vazbě. V pondělí 3. listopadu soudkyně telavivského magistrátního soudu Shelly Kutinová rozhodla o prodloužení vazby do 5. listopadu. Podezřelá je z podvodu, maření spravedlnosti a zneužití pravomoci úřední osoby.

Záhada

V pondělí 3. listopadu přinesly izraelské servery neuvěřitelnou zprávu. Vojenská prokuratura oznámila, že onen terorista, který stojí v centru „aféry Sde Teiman“, a tedy klíčový svědek, se již v Izraeli nenachází. V rámci dohody o příměří byl 13. října vrácen do Pásma Gazy. Údajně vyjádřil ochotu vrátit se a svědčit v procesu s vojáky, kteří ho měli týrat. Je přirozené, že právníci, kteří obviněné vojáky zastupují nebo podporují, deportaci teroristy kritizují a požadují stažení obžaloby. Právní organizace Honenu k tomu uvedla: „Žádáme vojenskou prokuraturu, aby žalobu okamžitě stáhla. Od začátku jsme soudu říkali, že pokud by byl terorista předvolán k výpovědi, případ by se zhroutil jako domeček z karet. Nyní, když je pryč, je čas zbavit vojáky tohoto těžkého břemene a umožnit jim návrat do normálního života. Očekáváme odpovědnost ode všech, kdo se na tomto rozhodnutí podíleli.“ Věc má ale malý háček. Popsaná zranění si zadržený terorista sotva mohl udělat sám.

Bystrozraký ministr

V kauze kolem stíhání Tomer-Jerušalmiové hraje důležitou roli jeden předmět doličný – její mobilní telefon. Ten se údajně ztratil (hodila ho do vln Středozemního moře v době, kdy byla nezvěstná?). Sháňka je po něm proto, že údajně obsahuje, možná lépe měl by obsahovat, klíčové informace k případu. Čili: zatím se nenašel a tudíž nevíme, co všechno v něm je. To ale nezabránilo ministru národní bezpečnosti Itamaru Ben Gvirovi, aby na schůzi frakce své krajně pravicové strany Židovská síla neobvinil civilní generální prokurátorku Gali Baharav-Miaraovou (které se Netanjahuova vláda zatím bezúspěšně pokouší zbavit): „V tuto chvíli sedí na ministerstvu spravedlnosti dáma, která se třese strachem; bojí se, že ten telefon bude nalezen. Všem je jasné, že jsou v něm důkazy, které ji usvědčují ze závažných trestných činů. Ta dáma se jmenuje Gali Baharav‑Miaraová. Proč se bojí? Protože včera večer policie zatkla vojenskou generální prokurátorku. A stalo se to poté, co civilní generální prokurátorka, která je do této aféry zapletena až po uši, udělala vše, aby vojenskou generální prokurátorku ochránila – a aby nebylo ohroženo postavení deep state.“ Co dodat. Telefon se ještě nenašel a prostořeký ministr už staví politickou šibenici. Zřejmě ví, co paměť telefonu obsahuje.

Analýza Jerusalem Postu

Pod názvem „Sde Teiman leak: Does Israel's government fear the extreme Right more than ICC's legal fallout?“ ji 2. listopadu publikoval hlavní vojenský korespondent a analytik listu Jonah Jeremy Bob. Jeho text je zásadní pro porozumění širšímu kontextu celé kauzy. V nadpise klade otázku, jestli se izraelská vláda bojí víc krajní pravice, nebo právních důsledků ze strany Mezinárodního soudního dvora. A podotázka v perexu: Jak to, že právě tento únik (ze základny Sde Teiman) se podařilo odhalit, zatímco jiné úniky namířené proti premiérovi nikoli?

Hned v úvodu ujišťuje, aby nebylo pochyb. Tomer-Jerušalmiová a členové jejího štábu porušili ve věci úniku obrazového materiálu zákon. Ona a další lidé s kauzou spojení budou proto čelit právním důsledkům svého jednání (což se v pondělí 3. 11. potvrdilo). Jsme zde svědky temného stínu dopadajícího na celý vojenský justiční aparát – a nemělo by překvapit, že důvěra veřejnosti v armádní justici je otřesena. Znovu ale klade otázku, čeho se Izrael bojí víc.

Píše, že většina medií se soustředí na samotný únik záznamu - a částečně na psychický stav Tomer-Jerušalmiové. To ale není to nejpodstatnější a pro Stát Izrael dlouhodobě zásadní. Podstatné je něco jiného. Jestli se vláda a veřejnost bojí víc Mezinárodního trestního soudu a jeho otázek týkajících se toho, jestli je Izrael ochoten a schopen stíhat vlastní vojáky za údajné týrání Palestinců a zadržených teroristů, anebo jestli má větší strach z izraelské krajní pravice, jmenovitě těch jejích aktivistů, kteří vtrhli do zabezpečené armádní základny, aby se pokusili osvobodit vojáky vyšetřované pro podezření, že zmlátili a sexuálně napadli palestinského vězně. Přitom obhajoba obžalovaných vojáků neargumentovala tím, že se skutek nestal, ale soustředila se na to, že a) vyšetřování bylo s ohledem na únik videa zaujaté*, b) jednali v nutné obraně. K tomu J. J. Bob dodává, že existuje bezpočet způsobů, jak zpacifikovat zadrženého, aniž by bylo nutné způsobit mu tak rozsáhlá zranění. Dále objasňuje, že advokáti obžalovaných se snažili vyjednat dohodu o vině a trestu výměnou za mírnější právní kvalifikaci jejich činu – a opět: nikdo netvrdí, že k činu nedošlo.

* Někteří lidé obhajující postoj vojenské prokuratury naproti tomu tvrdí, že únik videa nebyl ve vztahu k právům obviněných až tak závažný, protože nešlo o neveřejný důkaz, jelikož obvinění měli možnost se s ním seznámit. Pakliže věděli, co záznam obsahuje, jejich právo na spravedlivý proces porušeno nebylo, protože už věděli, co video obsahuje.

Stejně tak platí, že nikdo nepopírá násilné vniknutí pravicových aktivistů na armádní základnu s úmyslem narušit vojenské vyšetřování a pokusit se osvobodit vojáky podezřelé z trýznění teroristy. Někteří z aktivistů se snaží své nezákonné jednání ospravedlnit tvrzením, že zatčení vojáků bylo nepatřičné a ponižující, případně argumentují tím, že palestinští vězni, jde-li o teroristy, nemají žádná práva. J. J. Bob připouští, že zatčení podezřelých vojáků nemuselo proběhnout vhodným způsobem, ale to je záležitost, kterou mají řešit jejich právníci, nikoli aktivisté tím, že násilně vniknou na vojenskou základnu.

V této části analýzy se autor dostává k zásadní otázce. Domnívají se Izraelci, že je legální bít nebo sexuálně napadat zadržené palestinskoarabské teroristy? Dosud odpověď zněla – jak v Izraeli, tak v dalších demokratických zemích -, že jednoznačně NE. Takové násilí je nelegální, a to i v případě, že zadržení jsou obviněni z teroristických činů. S tím souvisí další otázka: Má být voják zatčen a vyšetřován, pakliže existuje vážné podezření, případně důkazy, že zbil vězně? Odpověď může být buď ANO, nebo NE.

Řekneme-li (řeknou-li Izraelci) NE, bude Izrael čelit nejen vážným problémům ze strany Mezinárodního soudního dvora, ale postupně ztratí podporu USA, většiny Evropy a dalších demokratických spojenců. Pokud bude odpověď ANO, musí být vojáci podezřelí z týrání vyšetřováni a izraelská veřejnost musí počítat s možností, že je soud shledá vinnými a odsoudí. Právě tak musí Izrael pohnat k odpovědnosti extremisty, kteří vtrhli na vojenskou základnu. Jedno ani druhé nemá přímou spojitost s tím, čeho se dopustila bývalá generální vojenská prokurátorka. Jakkoli je to emocionálně nesnadné – za situace, kdy bylo zabito na dva tisíce Izraelců, naprostá většina rukou Hamásu, ale také útočníky Hizballáhu a Íránu – výsledek právě tohoto dilematu určuje charakter izraelské demokracie a rozhodne o budoucích spojencích. Tuto zásadní otázku je třeba mít při debatách kolem uniklého videa stále na zřeteli.

J. J. Bob si dále všímá postoje izraelských elit ke „kauze Sde Teiman“. Premiér Netanjahu a jeho sympatizanti samozřejmě žádný zákon neporušili, ale když právní útvar armády v létě 2024 konal svou povinnost a byl kvůli tomu napadán extremisty a mnoha členy vládnoucí koalice, podpory od premiéra se mu nedostalo. Ano, Tomer-Jerušalmiová porušila zákon, když dovolila, aby video bylo zpřístupněno médiím. Je tu ale jedno ale. Pokud má Izrael sám stíhat své občany (příslušníky armády) za porušování práv zadržených (a to je víc než žádoucí), pak je nezbytné, aby vláda právní struktury v armádě jasně podpořila, jsou-li napadány, nebo musí právní struktury v armádě disponovat možností, jak hájit svoji legitimitu – aniž by se musely rozhodovat, jestli mají porušit zákon, třeba formou schválení úniku informací. Obecně se tento problém týká i postavení justice mimo armádu. Zkušeností budiž proces s Netanjahuem kvůli korupci. Ať už je premiér vinen či nikoli, právní establishment trpěl tím, že byl politickou třídou (některými jejími segmenty) delegitimizován. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Do médií unikaly důvěrné informace týkající se premiérových kauz. Rozdíl proti „kauze Sde Teiman“ je v tom, že původci těchto úniků nebyli nikdy odhaleni, natož souzeni. Autor si klade otázku, proč se to v Netanjahuově případu nestalo, zatímco v „kauze Sde Teiman“ ano; Tomer-Jerušalmiová odhalena byla. Byť i v její záležitosti k tomu došlo až po dlouhé době a víceméně „náhodou“. Jedna z podřízených generální vojenské prokurátorky absolvovala v úřadovně služby Šin Bet rutinní test na polygrafu v souvislosti s řízením o povýšení – a ten odhalil v dané záležitosti lež. Tím byl celý případ otevřen. J. J. Bob soudí, že kdyby ona podřízená na pohovor poslána nebyla, k žádnému odhalení by patrně nedošlo – stejně jako nebyl nikdo odhalen v případu nezákonných úniků v soudním procesu izraelského premiéra.

S tím souvisí další vážný problém. Právní establishment je zbaven možnosti bránit svou pověst, zatímco politická třída už nerespektuje zásadu, že nemá osobně útočit na představitelé právního systému (na rozdíl od věcné kritiky samotných obvinění, která je součástí každé standardní obhajoby). Je zapotřebí položit si zásadní otázku – jak najít rovnováhu mezi právem obžalovaných hájit se a právem žalobců předkládat žalobu. Buď budou obě strany prezentovat své případy pouze u soudu, anebo bude oběma stranám dána možnost reagovat do jisté míry veřejně. V neděli 2. listopadu obvinil Netanyahu Tomer-Jerušalmiovou, že vážně poškodila pověst Izraele ve světě tím, že povolila zveřejnění videa. Realita je ale jiná. Izrael byl už měsíce předtím terčem kritiky světových médií za to, že nevyšetřuje a nestíhá údajné případy bití palestinských vězňů. Co tedy více poškodilo pověst Izraele – zveřejnění videa a vyšetření a potrestání pachatelů, nebo pokračovaní v přehlížení kritiky, že Jeruzalém není ochoten zabránit svým vojákům v týrání zadržených? O tom, že někteří zadržení Arabové skutečně biti byli, není sporu – jiný případ ze Sde Teimanu už vedl k odsouzení. Izraelská armáda o něm informovala na svém webu 6. února 2025. Odkaz zde:

https://www.idf.il/en/mini-sites/idf-press-releases-israel-at-war/february-25-pr/reservist-soldier-verdict-for-abuse-against-prisoners-at-sde-teiman/?utm_source=chatgpt.com

J. J. Bob svoji analýzu uzavírá slovy, že obžalovaní mají plné právo hájit se co nejdůrazněji, pokud jde o samotnou věcnou podstatu obvinění. Chce-li si ale Izrael uchovat důvěryhodnost jako právní stát a zároveň omezit nelegální úniky informací, měl by najít způsob, jak umožnit právnímu aparátu bránit se proti útokům na svou legitimitu okamžitě – ne až po měsících či letech u soudu. A konečně: země si musí položit otázku, co je v této kauze skutečně v sázce – a uvědomit si, že jde o mnohem víc než o jeden nepovolený únik videa.

●

Volně s využitím podkladů:

https://www.jpost.com/israel-news/crime-in-israel/article-872509

https://www.israelnationalnews.com/news/417222

https://www.jpost.com/israel-news/article-872559

https://www.timesofisrael.com/https-www-timesofisrael-com-liveblog-november-3-2025/

https://www.jpost.com/israel-news/article-872478

https://www.israelnationalnews.com/news/417224