Žabák Dozimetr a ropušák Bitcoin jedou na výlet

Když přišel skoro podzim, listí na stromech začalo pomalu žloutnout a chladný vítr začal foukat z východu. Žabák Dozimetr a ropušák Bitcoin se domluvili, že si ještě užijí poslední trochu teplých dnů a vyrazí spolu na výlet.

Dozimetr se teple oblékl, obul pevné boty a šel probudit Bitcoina, který by jinak určitě zaspal. A tak to také bylo — ropušák se narychlo oblékl, hodil do torny tatranku, vazelínu a trochu bílého prášku, a spolu utíkali, co jim nohy stačily, na Hlavák.

Po cestě se Dozimetr zeptal: „Na co ten bílý prášek, Bitcoine?“ „Kdybychom náhodou potkali Hlubočka. Víš, že si na to potrpí.“ „Ale to by byla fakt velká náhoda, že bychom potkali zrovna jeho, nemyslíš?“ „To je sice pravda, ale život je plný náhod.“

Na Hlaváku naskočili do nové, čisté soupravy Českých drah a usadili se v kupé. Zpočátku prudce oddechovali — závěr cesty byl hektický. Když si konečně udělali pohodlí, chvíli sledovali krajinu za oknem.

Po chvíli mlčení Dozimetr povídá: „Proč máš tak velké oči, babičko?“ A začal se smát tak hlasitě, až mu ciferníky na měření zbytkové radiace nadskakovaly. Měl strach, že se poškodí. Byli sice kamarádi, ale ne vždy sdíleli stejný smysl pro humor.

Bitcoin se křečovitě usmál a pomyslel si: „Ty máš tak co říkat.“ Sáhl do torny a vytáhl svou oblíbenou knihu Jak Žbluňk a Kvak stavěli barák. Byl vášnivý čtenář — když zrovna nebyl ve společnosti jiných ropuch a slimáků, kde byl oblíbený pro svou rozšafnost, vtip a sečtělost, věnoval se studiu. Ani na výletě nechtěl nechat čas jen tak utíkat, a tak se začetl.

Epizoda o tom, jak Žbluňk vozil cihly, ho rozesmála tak, že se mu třáslo břicho, tekly slzy a klepala se mu bradavice na čele. Cesta příjemně ubíhala. Slunce vykouklo zpoza mraků a podzimní krajina zalitá paprsky působila vlídně, byť trochu melancholicky.

Než se nadáli, byli v cíli. A koho nevidí na peróně? Hluboček! Pomalu k nim kráčí a už z dálky se usmívá. „To je ale náhoda,“ říká Dozimetr. „Ze všech lidí v Čechách a na Moravě právě on.“ „Ale já s tím počítal,“ odpovídá Bitcoin. „Život je plný náhod.“

Hluboček povídá: „Ahoj Dozimetře a Bitcoine, nemáte náhodou trochu bílého prášku a vazelínu?“ „To víš že máme,“ odpovídají. „Říkali jsme si, že kdybychom tě náhodou potkali, hodíme to do torny.“

Hluboček byl moc rád. Rozradostněný jim navrhl: „Když už jste tady, ukážu vám Čapí hnízdo. Vím, že se trochu zajímáte o ornitologii. Když budeme mít štěstí, uvidíte čápy.“

Ale když dorazili, čápi už tam nebyli. Prý už dlouho ne. Místní vyprávěli, že při posledním stěhování z Afriky oblíbený pár Vaška a Helču sundaly Mírové sbory nad Suezem.

I tak bylo na Čapím hnízdě hezky. Slunce svítilo, sedli si venku na lavičku, dali si kávu s tatrankou a užívali si poslední podzimní dny.

Na cestě zpět se rozloučili s Hlubočkem, poděkovali mu za výlet, nasedli na vlak a jeli domů. „To byl ale pěkný výlet, co říkáš, Bitcoine?“ „Ano, moc se mi líbil. Nezbylo ti trochu toho bílého prášku? Příště bychom se mohli jet podívat do Vaňkovy galerie v Brně.“

Žabák Dozimetr a ropušák Bitcoin jsou kamarádi. I když se občas poškorpí, mají se rádi.