Svoboda projevu: Od Sokrata po sociální sítě

Kniha Svoboda projevu: Od Sokrata po sociální sítě ukazuje, že svoboda projevu byla vždy účinná v boji proti útlaku. Je plná "příkladů zemí, vůdců a kultur, jež se mylně domnívali, že svoboda projevu musí ustoupit jiným prioritám". "Zkoušeli si bez svobody projevu zachovat svobodnou zemi a spravedlivou společnost - a neuspěli", píše autor Jacob Mchangama (*1978), dánský právník, který se věnuje lidským právům, specializuje se na svobodu projevu, přednášel na řadě významných univerzit a světových kongresů.

V knize, kterou v roce 2022 vydal Institute H21 autor popisuje věčný boj mezi svobodou projevu a cenzurou. Provádí nás dějinami svobody i nesvobody projevu od zlatého věku demokracie, kam řadí Periklovy Athény. A už tady narazíme na první limity svobodného projevu. I když Athéňané směli kritizovat vlastní politický systém, Sokrates, odsouzený za to, že "odmítl uznávat státem uznané bohy a kazil mládež" zůstává jedním z nejznámějších "kacířů" historie, který za svá slova a názory zaplatil životem. Nosnou myšlenkou celého díla je: Nedejme si vzít "agoru", proslulé athénské tržiště, na kterém se svobodně filozofovalo, tedy prostor pro svobodu projevu. "Možnost svobodně kritizovat vlastní politický systém je dodnes lakmusovým papírkem demokracií, minulých i současných."

Kniha je analýzou dějin i současnosti z pohledu svobody projevu i její odvrácené strany, cenzury. Zahrnuje všechny významné milníky: starověk, středověk, knihtisk a reformaci, náboženskou toleranci i netoleranci, osvícenství, demokratické revoluce 18. století. Podrobně se věnuje totalitním režimům i obdobím svobody 19. a 20. století až po první dvě desetiletí nového tisíciletí a nové technologie šíření projevu, internet a sociální sítě. V tomto rozsahu se problematice svobody projevu ještě žádné dílo nevěnovalo. Jsou sociální sítě naší agorou nebo na nich už hledáme nového Sokrata? Kolik Pilátů Pontských se najde v každé společnosti? Jak svobodu projevu ovlivňují současné trendy politické korektnosti, woke, LGBT+, BLM, rozmach islámu a hrozby fatvou, boj proti tzv. dezinformacím?

Nejen křesťané a francouzská revoluce nám ukazují, jak se z pronásledovaných stávají pronásledovatelé. Elity se bojí nebezpečných myšlenek, které by mohly ohrozit zavedené společenské zvyklosti a politický řád. Na příkladu vládců, kterým došlo, že "svoboda projevu je to jediné, co jim překáží v převzetí moci", autor dokazuje, že "cenzura vždy znamená konec svobodné společnosti, nikoli její začátek". "Nemůžete někoho umlčet a dělat, že mlčení je ve skutečnosti tolerance. Pravá tolerance totiž vyžaduje porozumění. A porozumění přijde po vyslechnutí. Jenže nejdříve musíme mít co vyslechnout. Tedy projev."

Autor rozlišuje samotnou svobodu slova, právo něco říkat v úzkém okruhu přátel, od svobody projevu resp. možnosti šířit projev veřejně. Za nejvyšší formu svobody projevu pak považuje beztrestnost pro lidi, kteří názory šíří. Ano, stále platí, že svoboda projevu je tehdy, pokud je garantována i svoboda po projevu.

Jacob Mchangama v knize cituje řadu významných myslitelů:

"Žádná kniha nemůže způsobit škodu. Nelíbí se vám nějaká kniha? Vyvraťte její názory. Unavuje vás? Nečtěte ji." [Voltaire]

"Lidé mají stejné právo sdělovat své myšlenky jako si je myslet." [Matthew Tindal]

"Bez svobody myšlení nemůže existovat moudrost a bez svobody slova nemůže existovat veřejná svoboda. Svoboda slova je postrachem zrádců a utlačovatelů a obranou proti nim." [Thomas Gordon]

"Nedokážu najít žádný historický příklad, kdy by neomezená svoboda vyjadřovat zejména své názory byla skutečně na škodu obecnému blahu." [Moses Mendelssohn]

"Život a síla občanské svobody spočívají v omezené vládě a neomezené svobodě psaného slova." [Peter Forsskål]

Autorovy závěry jsou v podobném duchu: Soudí, že svoboda projevu je stále jen "ušlechtilým experimentem", ale "přes všechny jeho nedostatky bude svět s menší svobodou slova také méně tolerantní, demokratický, osvícený, inovativní, svobodný a zábavný". "V 21. století se zatím přidalo více omezení než svobody." "Evropské zákony proti nenávistným projevům se totiž někdy nepříjemně blíží zákonům o pobuřování, které hrozily tresty za kritiku vlády a úředníků." "Dnes je kombinace svobody projevu a technologií zajišťujících volný tok informací i mimo státní hranice stále častěji vnímána jako trojský kůň ohrožující demokracii, nikoli jako beranidlo bořící zdi cenzury v uzavřených společnostech. Evropští demokratičtí představitelé chvílemi znějí spíše jako zkreslená ozvěna sovětských aparátčiků..., než jako správci demokracií postavených na předpokladu svobodné a otevřené diskuse pro všechny." Zapomnělo se na prozíravé varování Eleanor Rooseveltové, že "zákaz podněcování k nenávisti... by povzbudil vlády k tomu, aby pod záminkou ochrany před náboženským nebo národnostním nepřátelstvím trestaly veškerou kritiku."

Ti, jejichž autorita je zranitelná, se vždy staví proti každému pokroku, od knihtisku až po internet. "Říkat pravdu mocným bylo většinou nanejvýš nerozumné a často nebezpečné." Přesto historie mnohokrát prokázala, že kacíři mají pravdu.

Kniha není suchopárná jako učebnice, protože vše je popsané na příkladech, historických příbězích a osudech filozofů, spisovatelů, vládců, jmen slavných, notoricky známých, ale i dávno zapomenutých, které autor podává živě a čtivě. Zároveň je vše podložené zdroji, poznámky a odkazy zabírají přes sto stran, jde tedy o skutečně odbornou, objektivní, vědeckou práci. Kniha byla napsána s podporou nadace Foundation for Individual Rights in Education, FIRE (od roku 2022 přejmenované na Foundation for Individual Rights and Expression), která se věnuje obraně svobody projevu.

Kdyby si autor odpustil svých několik, naštěstí velmi ojedinělých, hodnotících rýpnutí do současných politiků (Trump, Orbán), stran (Právo a spravedlnost) a aktivistů (Tommy Robinson, Alex Jones, antivaxeři), na něž se zatím nemůžeme dívat z historického nadhledu, nebylo by knize co vytknout. Ale i s touto malou výhradou si dílo zaslouží pozornost čtenářů.

A pokud si z knihy vezmeme my i naši politici ponaučení, splní svůj účel. Protože, jak píše P. J. O'Rourke, politický satirik a novinář, je to "nejlepší historie svobody projevu, jaká kdy byla sepsána, a nejlepší obhajoba svobody projevu vůbec".

Citace jsou z knihy: MCHANGAMA, Jacob. Svoboda projevu: od Sokrata po sociální sítě. (Free Speech: A History from Socrates to Social Media.) Přeložila Andrea PRINZOVÁ. Ilustrace: Jan Urbanec. Praha: Institute H21, 2022. Na ramenou obrů. 584 stran. ISBN 978-80-907820-2-0.