Proč být poctivý
V evangeliu podle Matouše, kapitole 5, verši 28, se praví:
„Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.“
Jestli je to pravda, tak jsem v háji. Nejspíš skončím v očistci. Ale dnes nebudu mluvit o ženách – nýbrž o penězích.
Pokud bych měl Matoušovu větu parafrázovat, zněla by asi takto: „Každý, kdo lačně pohlédne na peníze s cílem je nezákonně získat, už zhřešil ve svém srdci.“ Analogie je nabíledni – chcete něco, co nemáte, toužíte po tom a jste ochoten se dopustit i nějaké malé lotroviny, abyste to získal. Tím se dle Matouše dopouštíte hříchu ve svém srdci, i když podle našich zákonů zdaleka ne nic trestného.
A právě tady začíná moje osobní zpověď.
Jsem podle zákona bezúhonný občan s čistým rejstříkem, což mě dost diskvalifikuje ve srovnání s těmi, kteří páchají trestnou činnost. Již nemám fyzickou ani mentální výbavu k tomu, abych lezl na stromy, skály nebo se potápěl. Taky bych si asi netroufl fyzicky na jinou osobu. Hodně se mi ekluje i představa, že bych skončil někde v nápravném zařízení a musel povinně sledovat Českou televizi. To by bylo jako na vojně – a o to opravdu nestojím.
Ale jak bych reagoval na nějakou takovou čistou, kancelářskou menší korupčičku? No nevím. Jak to sleduji v tisku, tak to u nás dost jede. Třeba takový Motol.
A teď si představím scénu.
Sedím v kanceláři někde v Motole a přijde tam korupčník s plným rancem peněz. Je zadýchaný, protože nejedou výtahy, a musel s tím batohem z ředitelství vyšlapat tři poschodí. Lapá po dechu a říká: „Já vím, že jsi takovej moula poctivej, ale teď tě jdu zkorumpovat. Koupíš si za to apartmán na Kanárech, nový byt v Dejvicích a dvě Porsche. A jako bonus nové zuby a výměnu kyčelních kloubů.“
Jedno vím jistě – určitě by se mi nechtělo blinkat jako Witowské, když odsuzovala hnusné hejty na Pekarovou. Jsou situace, které neodhadnete, dokud je sám nezažijete.
A právě tady se nabízí širší rámec.
Při hodnocení konkrétní životní situaci se dost liší pohled hegeliánů a existencionalistů. Hegelián se dívá na celek, statistiku, velká čísla, trendy – a pomocí dialektiky je analyzuje. Většina komentátorů hodnotících korupci v ČR jsou hegeliáni a pro korupci nemají špetku pochopení. Korupci vídí jako metlu, která nám kazí image ve světě, a vůbec – korupčník by se měl stydět, byť by to byl třeba bývalý ministr zdravotnictví. Osobní návod jak se k tomu postavit vám ale nedají.
Naproti tomu takový existencialista, třeba Sartre, to vidí trochu jinak. Je ateista, takže nemá problém s Matoušem, a svět vnímá pohledem jednotlivce. Nikoliv velkých čísel nebo nějakých megasystémů. Svět je na jedné straně, je neosobní a postrádá jakoukoli empatii – a jednotlivec je do něj uvržen. Sartre pro tento pocit neosobní vrženosti používá jméno „hnus“. Napsal o tom dokonce stejnojmenný román.
A já? Já jsem dost nesoustavně studoval Hegela i Sartra v pracovní době ještě za komunismu ve výzkumném technickém pracovišti, když jsem zkoumal všechno možné. Když přišel šéf, tak jsem to musel schovat a vyndat technické tabulky, ale i tak jsem informovaný – a v důsledku toho vůči korupci trochu emocionálně ambivalentní.
Ale zase – to je jen teorie.
Člověk nemůže říct, jak by reagoval, kdyby ten balík peněz místo korupčníka přinesla korupčnice. To by pak mohlo být dost ošemetné. Jak říkám – celkem určitě vím, že by se mi nechtělo blinkat jako Witowské, když odsuzovala hejty na Pekarovou, ale za zbytek neručím.
A kdybych měl ta dvě Porsche? Mohl bych jezdit jeden den nakupovat červeným do Lidlu a druhý den modrým do Kauflandu. Taky bych bral ty nové zuby a perspektivně i výměnu kloubů. Byt bych pronajímal a jel bych na zimu na Kanáry. To všechno mi připadá dost lákavé – zvlášť po tom, co jsem se na stará kolena seznámil s relativistickou situační etikou.
Ale uzavřu opět Matoušem, který mi v tomto směru připadá vůči běžným lidem trochu nespravedlivý. V srdci zhřeším – a je to totéž, jako bych se toho dopustil? Tak to by v očistci muselo být dost plno.
Ale jinak jsem poctivý, netrestaný a bezúhonný občan – a jen tak uvažuji.