Přejmenujme jméno stanice I.P.Pavlova dřív než bude pozdě

Za svůj život jsem zažil několik vln nekritického obdivu k všemu ruskému. Naštěstí jsem už nestihl Stalina ani monument, který jsme mu — kdo jiný — postavili na Letné. Pomník se později zboural, ale vyrostly jiné: méně z kamene, více z hluboce zakořeněné servility vůči této východní velmoci.

Pak přišlo období opačné: demontáž všeho, co mělo s Ruskem byť jen vzdálenou souvislost. Nejprve opatrná — vzpomeňme na Havlovo poněkud podbízivé „pomožme nejprve Rusku“ v americkém Kongresu — a později překotná, téměř hektická. Dnes už všichni v podhradí i na Hradě vědí, že Stalin byl bídák, Lenin také a Brežněv rovněž. A oprávněná kritika se postupně přelila na vše ruské, včetně boršče, pirožků a samozřejmě vodky, která má na svědomí víc rozvrácených manželství než leckterý ideologický spis.

Přesto — navzdory tomuto postupnému odhalování všeho škodlivého, čím se naše hezká česká kultura nechala zanést — v našem prostoru stále přežívá řada symbolů této padlé kultury. Jedním z nich je jméno pražské stanice I. P. Pavlova.

Pavlov je, pokud vím, Rus jak poleno. Narodil se v Rjazani, zemřel v Petrohradě — ani stín pochyb o nějakých ukrajinských předcích, které by dnes leckdo rád zpětně doplnil. O to víc zaráží, že v centru Prahy, která se dnes ráda prezentuje jako výspa demokracie, toto jméno stále zůstává.

Nejde však jen o jméno. Pavlov je otcem myšlenky, která do evropského prostoru zanesla východní tmářství a bahno mystifikace. Nejenže vědomě tolerujeme název stanice metra, ale nevědomě podléháme i myšlenkovým vzorcům, které jsou dědictvím tohoto mužika z Rjazaně.

Jeho neblahým odkazem je rozlišování podmíněného a nepodmíněného reflexu. Francouzsky čistá a průzračná představa reflexu — jejímž duchovním otcem byl Cartesius — byla ideologicky rozmělněna. Z logické, latinsky jasné myšlenky akce a reakce se stal mlhavý, zprostředkovaný, facilitovaný reflex podmíněný. Až dnes začínáme chápat, jak nebezpečná tato historická falzifikace je, třeba v souvislosti s válkou na Ukrajině.

Místo jednoznačného odsouzení agrese se stále častěji mluví o „podmíněné“ situaci, jejíž kořeny někteří rádoby vědci hledají v letech před samotným útokem. O aktu agrese se pak hovoří, jako by byl nějak „vyprovokován“. A co je nejhorší — tento způsob argumentace přejala i americká strana. I centrum americké demokracie je infiltrováno touto nebezpečnou ideologií.

Podíváme-li se na severoamerický kontinent blíže, vidíme zárodky tohoto myšlení už mnohem dříve. Celý vlivný proud behaviorismu, jehož duchovním otcem byl Skinner, vychází z pavlovovské reflexologie a nekriticky přejímá její premisy.

Myslícím lidem, jako jsem já, je naprosto jasné, že podobné symboly a myšlenky připravují půdu pro mocenské změny stalinovského typu. Nejprve ideologická diverze, pak vodka a nakonec ruský voják, který v závěrečné fázi dokonale zmate českého vlastence — až ten začne znovu psát oslavné dopisy na podporu invaze, jako v roce 1968.

Přejmenujme stanici I. P. Pavlova dřív, než bude pozdě. Kandidátů na nové jméno máme víc než dost.