Turek versus president

Psychoanalýza vznikala v době, kdy auta ani motorky nebyly zdaleka tak rozšířené jako dnes. Freudovi pacienti se pohybovali spíše v drožkách než na dálnici, a tak není divu, že v klasické kasuistice nenajdeme jediný případ řidiče, který by se vyžíval v rychlosti. Vzniká tím prázdné místo – slepá skvrna, která si říká o doplnění. A tak se o to pokouším: první psychodynamický náčrt fenoménu rychlé jízdy.

Auto jako druhý domov a aréna ega

Auto je dnes naším mobilním útočištěm. Poskytuje pocit kontroly, bezpečí a nezávislosti, a tak není překvapivé, že se v něm lidé chovají jinak než na ulici. Chodci si na potkání většinou neukazují prostředníček, zatímco v autě je to běžná forma komunikace. Každý řidič to zná.

I mezi běžnými řidiči, kteří si v autě dovolí víc než v běžném životě, však existuje specifická skupina: ti, kteří jezdí riskantně a vyhledávají vysokou rychlost. Právě oni nás zajímají. Rychlá jízda je totiž výrazem touhy vystoupit z průměrnosti, z každodenní rutiny, z vlastní obyčejnosti. Řidič v rychlém voze prožívá euforii, svobodu a pocit výjimečnosti – jako by na chvíli opustil svět konvencí i dopravních předpisů.

Profil řidiče, který miluje rychlost

Regulace vnitřního napětí: Rychlost funguje jako okamžitý ventil. Adrenalin přehluší úzkost i vnitřní konflikty.

Hledání intenzity: Silné podněty nahrazují chybějící pocit živosti. Rychlost je krátkodobý lék na vnitřní prázdno.

Kontrola vs. chaos: Řidič si skrze rychlost symbolicky dokazuje, že ovládá situaci i svět – i když jde o iluzi.

Narcistická rovina: „Já jsem ten, kdo se nebojí.“ Rychlá jízda posiluje ego a identitu.

Thanatický prvek: Nevědomý flirt s hranicí. Nejde o touhu zemřít, ale o fascinaci blízkostí rizika, které paradoxně zvyšuje pocit života.

Motorka: další stupeň intenzity

Motorka posouvá celý fenomén ještě o úroveň výš. Rychlost je syrovější, tělesnější, méně filtrovaná konstrukcí karoserie. A pokud jezdec odmítá i základní ochranu, například helmu, psychodynamická symbolika se ještě zostřuje.

Profil motorkáře, který miluje rychlost

Exhibice zranitelnosti: Jízda bez helmy je symbolické odhalení nejzranitelnější části těla. Gesto „nic mě nechrání“ funguje jako demonstrace odvahy i výzva osudu.

Intenzifikace kontaktu s hranicí: Riziko je vědomým partnerem. Motorkář se přibližuje limitu, protože právě tam se cítí nejživější.

Rozpuštění ega v extrému: Vítr, hluk a absence ochrany vytvářejí stav, kdy se ego rozpouští v proudu vjemů. Tělo je přímo v proudu, hranice mezi „já“ a okolím se stírá.

Odmítnutí pravidel a autority: Helma je symbol normy. Jízda bez ní je malá osobní revoluce – odmítnutí kontroly, paternalismu a civilizačních mantinelů.

Erotizace rizika: Motorka je tělesný stroj. Bez helmy se přidává pocit nahoty, exponovanosti a proudění vzduchu na kůži. Riziko získává erotický náboj.

Závěrem

Ať už sedí v autě nebo na motorce, rychlý jezdec není jen technický problém dopravní policie. Je to psychodynamický fenomén: člověk, který hledá intenzitu, hranici, výjimečnost a krátkodobé rozpuštění sebe sama. Rychlost je pro něj rituál – někdy únikový, někdy vzrušující, někdy vzdorovitý. A někdy všechno dohromady. A protože tento typ chování vyskytuje i u veřejných osobností je to snad dobré vědět.

(Psychologické profily tvořeny pomocí AI)