Politika jako marketing: konec idejí, nástup PR režimů
Aneb vláda, která řídí stát jako instagramový účet
Politika v posledních letech prošla proměnou, která je možná největší od nástupu masových médií. Z prostoru střetu hodnot, idejí a skutečných sporů se stala hladká plocha marketingu. Místo politiků máme influenceři v oblecích, místo vizí máme slogany a místo řešení problémů máme pečlivě připravené vizuály s optimistickými barvami. Pasáže o „demokracii bez hodnot“ dnes sedí dokonale: když politika přijde o ideový obsah, nevyhnutelně se z ní stane pouhá technika řízení lidí, PR operace řízená podle nálady na sociálních sítích.
Moderní vlády fungují jako marketingové agentury. Vytvářejí narativy, sledují sentiment, optimalizují sdělení, testují slogany a upravují komunikaci podle toho, co právě rezonuje. Z politiky se stala permanentní kampaň – nikdy nekončí a nikdy nezačíná skutečná práce. Vláda dnes řídí stát jako instagramový účet: důležitější než obsah je dojem, důležitější než reformy je fotka z jednání, důležitější než výsledky je to, jak rychle se dá nahrát video s hudbou, která zvedne „engagement“.
Evropská unie tento trend jen posílila. Její strategie se často podobají prezentacím velké korporace: mají silné slogany, hezké grafy, emotivní poselství, ale jen minimální obsah. „Odolná Evropa“, „Udržitelná transformace“, „Společná budoucnost“ – to jsou prázdné značky, které mají vyvolat pocit směru, i když žádný směr neexistuje. Celá politika se tak mění v branding: každá země, strana či instituce má své logo, barvy, komunikační manuál a krizové scénáře, ale jen velmi málo konkrétních idejí, o které by se dalo opřít.
Důsledek je nevyhnutelný: politika přestává rozumět realitě. Když se vláda řídí tím, co se dobře prodává, není schopná jednat odvážně ani dlouhodobě. Řeší jen percepci problémů, nikoli jejich příčiny. Místo reforem upravuje komunikaci, místo koncepce tvoří hashtagy, místo argumentů produkuje klipovité věty ve stylu náborových videí. Sama se pak ocitá ve světě, kde je úspěch definován počtem „líbí se mi“, ne kvalitou rozhodnutí.
V politice bez hodnot chybí směr. Bez směru chybí vize. A bez vize zbývá jen prázdné PR, které sice dovede zakrýt problémy filtrem, ale nedokáže je vyřešit. Demokracie se pak stává představením, v němž se všichni usmívají do kamery, zatímco pod ní se nic neřeší. Politici mohou budovat svůj brand donekonečna, ale skutečné vedení není o fotce. Je o schopnosti pojmenovat realitu, nést odpovědnost a dát společnosti směr, který není jen vizuálně přitažlivý, ale i skutečně smysluplný.
Politika může vypadat jako instagramový účet – ale stát tak řídit nejde. A každý den, kdy se o to vlády pokoušejí, stojí společnost další kus budoucnosti, kterou už žádný PR slogan nezachrání.