Proč je nutné, aby Hamás složil zbraně.

Současná situace na cestě k míru v Gaze

Konečně se podařilo prosadit rezoluci OSN, která dá mandát Mezinárodním stabilizačním silám ISF (International Stabilisation Forces) k tomu, aby mohly dohlížet na rekonstrukci Pásma Gazy a především na obnovení normálního života jejích obyvatel. Mezinárodní stabilizační síly jsou klíčovým prvkem Trumpova mírového plánu.

Nakonec se proti této rezoluci nepostavily ani Čína ani Rusko, přestože k ní obě tyto mocnosti měly výhrady. Však jim také za to Donald Trump poděkoval. Jediný, kdo rezoluci odmítl, je Hamás. Argumentuje tím, že přítomnost vojáků ISF je jen o trochu měkčí forma okupace než izraelská. A pravděpodobně odmítne snahy o své odzbrojení.

Důsledkem bude zřejmě to, že k odzbrojení bude přinucen silou. To by mi připadalo jako ta lepší možnost. Stála by sice další lidské životy, ale otevřela by cestu k míru. Druhou možností by byla dlouhodobá akceptace situace tak jak je. To by znamenalo ztrátu naděje na mírové řešení v dohledné budoucnosti a rovněž ztrátu naděje na vznik palestinského státu.

Lze postoj Hamásu pochopit?

Bohužel ano. V minulosti se jakákoliv snaha o mírovou dohodu Palestinců s Izraelci posléze zvrhla v jejich okupaci a v budování izraelských osad na palestinském území.

Hamás může argumentovat takto: Jediný případ situace, kdy se Izrael stáhl z palestinského území, byla reakce na druhou intifádu, během níž Palestinci zabili kolem tisíce Izraelců, pro které se jejich přítomnost v Gaze stala neúnosnou.

Umírněnost Palestinské autority vedla k okupaci Západního břehu, k rozsáhlé výstavbě osad, které by v důsledku mohly znemožnit budoucí existenci palestinského státu.

To podle Hamásu znamená, že Izraelci rozumí pouze brutální síle a mohutnému terorismu.

Není vám to povědomé? Přesně totéž tvrdí i Izraelci o Palestincích. Že rozumí pouze brutální síle a vojenskému odstrašení. Izraelci své vražedné vojenské akce nenazývají terorismem, ale odstrašením.

Boj za svobodu a kult smrti

Říká se, že, když liška honí zdravého zajíce, tak ho nedožene. A vysvětluje se to tím, že: "zatímco lišce jde v tomto závodě pouze o oběd, tak zajícovi v něm jde o život".

Lidé se diví tomu, proč jsou Palestinci na rozdíl od Izraelců ochotní obětovat v tomto konfliktu tolik životů svých vlastních lidí. Pro mne je to srozumitelné:

"Zatímco Izraelcům jde v tomto konfliktu o rozšiřování území Izraele, Palestincům v něm jde o svobodu a sebeurčení jejich národa."

K tomu, aby došlo k dlouhodobému míru, je nutné, aby se definitivně zastavila izraelská expanze a aby Palestinci naplnili svoji touhu po svobodě a po sebeurčení.

Douglas Murray nedávno napsal knihu" On Democracies and Death Cults: Israel and the Future of Civilization", v níž identifikuje ideologii Hamásu s kultem smrti oslavujícím mučednickou smrt.

Jenomže vysoká ochota palestinských vůdců k obětování životů svých vlastních lidí je vysvětlitelná podmínkami a cílem jejich boje.

Podmínky v nichž jsou Palestinci uvězněni, spočívají v tom, že mají jen velmi málo možností, jak efektivně bojovat. Nemohou vzlétnout v palestinských stíhačkách a bombardérech nad Izrael a tam z bezpečné výšky způsobem citlivým k zachování palestinských životů masově bombardovat izraelské obyvatelstvo. Nemohou udělat blokádu Izraele a nevpustit tam nejen žádné zbraně, ale dokonce ani tzv. "zboží dvojího použití", do něhož Izraelci zařadili mimo jiné i některé druhy jídla, dětských hraček a dámské vložky. Nemohou dle své libovůle zakládat palestinské osady uvnitř státu Izrael.

Cíly boje Palestinců jsou jejich svoboda a sebeurčení, tedy existenčně naprosto základní požadavky, pro jejichž naplnění má smysl umírat.

Přesto považuji strategii Hamásu založenou na brutálním násilí nejen vůči vojákům IDF, ale i proti izraelským civilistům a dokonce i proti vlastním lidem za kontraproduktivní a zavrženíhodnou.

Porušování lidských práv, mučení a popravy domnělých nebo i skutečných zrádců, vraždění izraelských civilistů, to všechno jen potvrzuje izraelskou propagandu tvrdící, že s Palestinci nelze nic vyjednat, že jsou to všechno zatvrzelí teroristé a že jejich skutečným cílem není vlastní stát, ale zničení státu Izrael a zahnání jeho obyvatel do moře. A tato propaganda z toho vyvozuje, že s Palestinci lze jednat pouze s pozice síly a tudíž není jiného řešení než trvalá "věčná" okupace nebo etnický odsun do "nikam". Proto je cesta brutálního násilí, k níž se Hamás stále hlásí, pro Palestince tak nebezpečná a tak škodlivá.

Je nutné, aby Hamás akceptoval přítomnost ISF a své odzbrojení?

Ano. Je to bezpodmínečně nutné. V dané situaci bylo vyhlášení Trumpova mírového plánu doslova zázrakem. Všechny ostatní reálné možnosti dalšího vývoje by vedly ke katastrofě.

Předpokládejme, že "definitivním cílem" Hamásu je vznik suverénního Státu Palestina - a já věřím, že tomu tak opravdu je. Tento stát snad může opravdu vzniknout a má smysl, aby se o to lidé, kteří usilují o dlouhodobý mír, usilovně pokoušeli. Ale cesta k palestinskému státu se uzavře, pokud bude hrozit, že vznikající stát nebude mírumilovný. Jakmile se tato hrozba stane reálnou, dají všechny mezinárodní organizace od palestinské státnosti ruce pryč.

Situace v Gaze je naprosto strašná. Pokud v ní neproběhne masivní deradikalizace a demilitarizace, psychická traumata v důsledku války lidi povedou k hluboké nenávisti a k přípravě ještě masivnějších a ještě brutálnějších teroristických útoků proti Izraeli. Výsledkem bude triumf izraelských extrémistů, kterým se v odvetě podaří prosadit buďto etnickou čistku nebo trvalou okupaci palestinských území s odůvodněním, že Palestinci jsou natolik "prolezlí" terorismem, že jiný způsob soužití s nimi není možný.

Jediný způsob jak tuto strašnou nenávist výrazně zmírnit bude přítomnost jednotek ISF a postupné budování mírového života Palestinců. A k tomu bude dříve nebo později nutné odzbrojení a možná i rozpuštění Hamásu.