Kupředu ke stádnosti !

Europoslanec a čelný představitel koaliční KDU-ČSL Zdechovský považoval za potřebné informovat veřejnost, že názory bývalého prezidenta Klause na válku na Ukrajině, konkrétně, že „…Rusko bylo k válce vyprovokováno, protože to, co se dělo na Ukrajině, považovalo za fatální ohrožení své bezpečnosti“, jsou „naprosto pitomé“.

Jedním dechem pak dodal, že důvodem války je „úchylnost ruského režimu“, což lze prý dokumentovat na vraždění civilistů, znásilňování žen a dětí a dalších válečných zločinech.

Ponechme stranou emoce a soustřeďme se na věcnou podstatu jeho výroků: očividně z nich jako sláma z bot čouhá argumentační nouze, kterou nahrazuje používáním přívlastků a přídavných jmen – oblíbená to taktika všech, kteří nesouhlasí s jinými názory, než jsou vládní narativy,ale nejsou schopni svůj nesouhlas náležitě věcně vyargumentovat.

Výrok o „úchylnosti ruského režimu“ jako skutečné příčině invaze na Ukrajinu dokládá absenci elementárního mezinárodně-politického rozhledu a zejména naprostou neschopnost Zdechovského věcně a nepodjatě identifikovat a posuzovat skutečné důvody, které k invazi vedly. Smyslem jeho vyjádření je, pomocí sugestivních formulací, vyvolávat podprahové emoce s cílem návodně ovlivňovat a formovat následné vědomé soudy čtenářů o zavrženíhodné motivaci Ruska k válce.

Je ovšem zvláštní, že podobně silná slova nepronesl pan Zdechovský například v souvislosti s invazí USA do Iráku v r.2003, která byla rovněž protiprávní a navíc postavená na zcela vykonstruovaných důvodech o údajné přítomnosti zbraní hromadného ničení, což se nikdy nepotvrdilo. Jejím výsledkem byly statisíce civilních obětí, rozvrácený Irák a destabilizace celého regionu, která přispěla ke vzniku Islámského státu se všemi zvěrstvy, která to následně přineslo. Nepochybně došlo i k páchání válečných zločinů, např. plošné osmitýdenní bombardování Falúdže, při kterém americká armáda použila i samovznětlivý bílý fosfor, který měl na svědomí tisíce nevinných civilistů včetně dětí. Mezinárodní společenství ovšem žádné takové skutky americké armády nikdy nevyšetřovalo, Bush, Cheyney ani Rumsfed jako hlavní strůjci invaze se nemuseli nikdy z ničeho zodpovídat.

Dojímal se snad někdo stejně intenzivně jako v případě Ukrajiny i nad obětmi již téměř deset let trvající „zapomenuté“ války v Jemenu, která podle odhadů přinesla smrt 400 tis.Jemenců ?

Nejen že si Zdechovský osobuje právo rozhodovat, který názor je správný a který nikoliv aniž by pro svůj nesouhlas uvedl jakékoliv věcné argumenty, ale zároveň vědomě a záměrně ignoruje fakta a prokazatelné historické skutečnosti, jejichž pravdivost si lze snadno ověřit. Zároveň projevuje pozoruhodnou míru pokrytectví a uplatňování dvojího metru na hodnocení chování Ruska a USA.

Nejsou to čeští dezoláti, proruští trollové ani dezinformátoři, kdo již od 90. let dlouhodobě varovali před rozšiřováním NATO na východ k ruským hranicím a zejména na vstřícný přístup Západu k členství Ukrajiny v NATO.  Namátkou jmenujme George Kennana, historika, strůjce doktríny zadržování Ruska a bývalého velvyslance USA v Rusku, který v únoru 1997 zveřejnil v The New York Times článek „A Fateful Error“ ve kterém uvedl, že pokračující rozšiřování NATO bude „…most fateful error in American policy in the entire post-cold-war era“ („nejosudovější chyba americké politiky v celém období po skončení studené války“). Dále velmi správně vystihl, že pro Rusko není podstatné ujišťování ze strany Západu, že rozšiřování NATO není nepřátelským aktem, ale samotné vnímání tohoto procesu jako ohrožujícího jeho bezpečnostní zájmy. Koneckonců stejnou optikou vnímaly USA v r. 1962 rozmisťování sovětských raket na Kubě aniž by to vyvolalo výraznou kritiku ze strany mezinárodního společenství.

Dále W. Burnse (současného šéfa CIA), který v r. 2008 z pozice tehdejšího amerického velvslance v Rusku varoval ve své tajné depeši ministryni zahraničí Condoleeze Riceové, že další rozšiřování NATO vč. případného přijetí Ukrajiny do Aliance je pro Rusko „červenou čárou“ aby v závěru uvedl, že v takovém případě „Russia would have to decide whether to intervene; a decision Russia does not want to have to face“ (tedy, že „Rusko se bude muset rozhodnout, zda intervenovat; rozhodnutí, kterému Rusko nechce čelit“).

V červnu 97 poslalo 50 prominentních amerických odborníků na zahraniční vztahy prezidentu Clintonovi dopis, ve kterém varovali před pokračujícím rozšiřováním NATO na východ s tím, že to je historická chyba, která destabilizuje Evropu.

Dokonce i Manfred Wörner, v letech 1988 až 94 generální tajemník NATO, zmínil ve svém projevu z 17.5.1990 mimo jiné, že „…The very fact that we are ready not to deploy NATO troops beyond the territory of the Federal Republic gives the Soviet Union firm security guarantees“ („Samotný fakt, že jsme připraveni nerozmisťovat síly NATO za hranice Spolkové republiky (Německo) dává Sovětskému svazu trvalé bezpečnostní záruky“ (!) Jak to nakonec dopadlo se slíbeným nerozšiřováním NATO vidíme nyní.

Opodstatněnost těchto vyjádření potvrdil beze zbytku následný vývoj završený ruským vpádem na Ukrajinu. Jakkoliv je třeba tuto agresi odsoudit jako nepřijatelnou a protiprávní, nemělo by to bránit věcnému a nepodjatému zkoumání příčin, proč k ní došlo. Pouze taková analýza umožňuje následně formulovat správná a odpovídající opatření na mezinárodně-politické úrovni.

Pochopit neznamená souhlasit. Nebo snad někdo obviňuje kriminalisty, vyšetřující motivy jednání pachatelů trestných činů, že s jejich protiprávním jednáním souhlasí ?

Přesto však žádná věcná diskuze na toto téma neprobíhá, ojedinělé zmínky v médiích jsou obratem atakovány zastánci „jediné pravdy“ a jejich autoři nálepkováni jako ruští trollové či rovnou kolaboranti.

Zdechovského výroky vypovídají mnohé o jeho ideologické předpojatosti, záměrném odmítání faktů a prokazatelných skutečností a ochotě přejímat a šířit "jedinou pravdu". Ostatně není sám, podobný příklon ke stádnosti projevuje, až na několik málo vyjímek, téměř celá česká politická scéna, podporována v tom většinou médií a – soudě podle reakcí na sociálních sítích – i nemalou částí veřejnosti, která ochotně přejímá vládní narativy ať již o covidu, vakcínách, nebo nyní o Ukrajině.