Korespondenční volba: fakta, rizika a mýty o „duchvoličích“

Asi jako jediný v ČR mám praktickou zkušenost s kontrolou voleb v zahraničí. 10. října 2013 jsem publikoval článek Politické strany dnes nemají možnost plné kontroly voleb (kdy jsem popsal, že tehdejší zákony systémově neumožňovaly 100% kontrolu jejich průběhu kandidujícími subjekty, ale jen cca 99,875%). Článek jsem tehdy uzavřel, že:

"...Nemyslím si, že by kvůli tomu měli na české zastupitelské úřady být, v průběhu těchto voleb, vysláni zahraniční pozorovatelé, kteří by dohlédli na jejich řádný průběh a že jsou výsledky „vylepšovány“ právě vládním politickým stranám nebo kterým jsou ti kteří velvyslanci něčím zavázáni. Praktický vliv je také nyní řádově nulový, nicméně dokáži si představit situaci, že v zahraničí bude hlasovat klidně i 5% voličů a stav rozložení politických stran bude silně vyrovnaný a tlaky na zneužití této „díry“ v zákoně se logicky zvýší. Mělo by tak dle mého názoru dojít ke změně volebního zákona, který by umožnil delegovat politickým subjektům kandidujících ve volbách i do "zvláštních volebních okrskových komisí...".

Formálně tuto situaci šlo tehdy vyřešit "individuální žádostí občana", které daný velvyslanec neměl důvod nevyhovět a jejíž návod jsem publikoval 29.10.2013 v článku Jak se stát členem "zvláštní volební okrskové komise" v zahraničí. 15.2.2024 jsem publikoval článek Politické strany nemají možnost plné kontroly voleb - po 10 letech díra z 0,125% na 10% ve kterém jsem upozornil, že návrhy na korespondenční volbu stále počítají s tím, že obsazení zvláštní okrskové volební komise je plně v kompetenci vedoucího zastupitelského úřadu, což bylo později napraveno a tato už významná cca 10% "díra v demokracii" (cca 500 tisíc z cca 5 milionu voličů), už mohla být nezávisle kontrolována.

V současné době se objevují v médiích další pochybnosti. Než začneme, připomeňme si samotné znění problematického ustanovení.

„U voliče, který hlasoval korespondenčně, avšak není uveden ve výpisu voličů, si zvláštní okrsková volební komise vyžádá u zastupitelského úřadu údaje nezbytné pro posouzení obsahu doručovací obálky a dopíše údaje o voliči do výpisu voličů.“ (§ 57d odst. 5 zákona č. 88/2024 Sb.)

Právě tato věta vyvolala obavy, že se do volebního procesu mohou „napasovat“ neexistující či zemřelé osoby. Korespondenčně může hlasovat jen ten, kdo se v zákonné lhůtě zaregistruje do zvláštního seznamu voličů u příslušného zastupitelského úřadu a podá žádost o zaslání volební sady. Vnitro to formuluje zcela jednoznačně: „Korespondenční hlasování budou moci využít jen voliči zapsaní ve zvláštním seznamu voličů u ZÚ a ti, kteří o korespondenční hlasování požádají.“

Ambasáda (nebo konzulát) zašle voličovi nejen úřední obálku, ale i identifikační lístek s jedinečným číslem a razítkem úřadu. Bez tohoto lístku je doručovací obálka při sčítání odložena jako neplatná (§ 57c odst. 3 a § 57d odst. 2 písm. a) i b)).

Odstavec 5 řeší výhradně administrativní nesoulad: např. když se volič včas zaregistruje, ale jeho data se kvůli zpoždění exportu neobjeví ve výpisu, který má komise v Praze k dispozici. Komise proto z opatrnosti kontaktuje ten samý úřad, který voliče registroval a vydal mu identifikační lístek. Zákon nijak nepovoluje nějaké “telefonické potvrzování totožnosti” kohokoli; mluví o předání údajů ze seznamu voličů, tedy o formálním dotazu do databáze. Pochybnosti předpokládají, že ambasáda (či jednotlivec) může „vyrábět“ hlasy pro zcela neregistrované osoby. Ve skutečnosti by takový pokus narazil už na absenci identifikačního lístku a záznamu v interním seznamu voličů, tj. byl by odfiltrován v krocích popsaných v § 57d odst. 2 a 3. Neobvykle velké množství obálek z jednoho úřadu by pak bylo viditelné ve veřejných statistikách, pokud budou publikovány - či sděleny na základě "individuální žádosti občana", které nebude důvod nevyhovět. Rád se toho později případně ujmu.

Velké korespondenční státy (Oregon, Washington, Švýcarsko) vykazují podíl prokázaných podvodů v řádu setin tisíciny procent. Například v Oregonu bylo mezi roky 2000 a 2020 prokázáno zhruba dvanáct případů na více než 100 milionů vydaných obálek Brennan Center for Justice. Podvod tedy není nemožný, ale jde o extrémně vzácný jev – a většinou bývá odhalen ex-post statistickými nebo forenzními kontrolami. Posílit důvěru lze např. zavedením:

• Veřejným auditním logem dodatečně dopsaných voličů (Anonymizovaný ID, datum, úřad, důvod. Pracuje s daty, která už dnes vznikají, takže nejde o zásadní zátěž).

• Povinnými post-mortem statistikami (Po každých volbách: kolik hlasů poštou, kolik odloženo, kolik voličů dopsáno ex post, rozpad podle ambasád).

• Otevřenou API pro občanské analýzy (Umožní watchdogům a akademikům hledat anomálie bez složitých žádostí podle zákona 106).

Tyto kroky by neměly povahu dodatečných byrokratických překážek pro voliče – týkají se pouze správy dat a publikace agregovaných výstupů. Aktuální situaci pěkně shrnul stínový ministr spravedlnosti za ANO Radek Vondráček, že pokud u Slováků ze zahraničí volilo 60 tisíc, tak v ČR očekávejme 120 tisíc a aktuálně je cca 6 týdnů před uzávěrkou zapsáno jen 15-20 tisíc voličů.