Konspirační teorie

Záleží, jak k tomu přistupujeme a co s námi souzní, ladí a co ne. Ke konspirační teorii asi není dobré přistupovat chladným rozumem, protože jde často o záležitosti náš rozum a naše chápání přesahující. Rozum tu je asi takový rádce s naprosto jasným (a logickým) závěrem: všechno je naprostá blbost.

Pak asi ani není dobré přistupovat k tomu příliš emočně a rozum z toho úplně vyloučit. Nejlepší je zvolit cestu pocitu. Ten může napovědět a samozřejmě nejen rozum, ale i pocit se může mýlit. Přemýšlivý člověk ví, že o tom, co nás přesahuje, většinou nic moc neví a může se zde opřít o svou víru, o své zkušenosti a zážitky, a hlavně o své pocity.

Ze svého hlediska bych rozdělil konspirační teorie do tří skupin:

· naprostý nesmysl a blábol:

pokud mám z toho tento jednoznačný pocit, prostě cítím, že mi na tom něco nesedí, pak takovou teorii odmítám, nebo lépe řečeno nepřipouštím. Což ale neznamená, že to v budoucnu třeba nepřipustím z toho důvodu, že mi to podpoří další informace, nebo nějaký prožitý zázrak, něco se vykutá z podvědomí a původně „šílenou“ teorii potvrdí.

· něco by na tom mohlo být:

nevím, mám z toho takový zvláštní pocit, který mi říká něco ve smyslu „a proč by tohle nemohla být pravda?“ Takže ve výsledku nevím, ale takovou teorii připouštím a apriori neodmítám.

· skrytá pravda:

taková teorie zpravidla označovaná za konspirační se mnou jednoznačně ladí, protože mi odpověděla na otázky, které jsem měl, protože jsem o oficiálním tvrzení pochyboval. A toto tvrzení mi přijde víc pravděpodobné. Tady se obvykle časem pravda vyjeví, byť se ji mainstream obvykle snaží zamlčet a její šiřitele umlčet, nebo aspoň znevěrohodnit. V mém případě jsem takto nahlížel na vakcinaci proti Covidu.

Malá odbočka do historie. Nebyli by dnešními hysterickými aktivisty označeni jako konspirátoři a dezinformátoři naši staří známí mystici jako Jan Amos Komenský, Karel Čapek nebo dokonce i ti světoví jako Ježíš Kristus či Buddha? Není někdo z nich už dokonce na nějakém seznamu?

Vraťme se ke konspiracím a dejme si pár příkladů.

Sprejují nás? Existuje chemtrails? Ovlivňují počasí?

Můžeme to odmítnout, pochybovat nebo přijmout. Někdo rád přijme teorii spiknutí, jiný ji rázně odmítne, ale dá se souhlasit s tím, že se trysky v letadlech zneužít dají (starší pamatují i práškovací letadlo čmelák), že se počasí dá chemikáliemi ovlivnit (dokonce se tím Číňané při olympiádě v Pekingu chlubili). Pravdou je, že vzduch, voda, půda, potraviny jsou plné jedovatých látek, které pocházejí z činnosti člověka a patří sem i existence biologických, chemických a dalších zbraní hromadného ničení a ani probíhající konvenční válečné konflikty rozhodně planetě a její přírodě nepomáhají, naopak ji škodí, o lidech zúčastněných v těchto konfliktech, nemluvě.

Samozřejmě chápu, že existuje potvrzování v kruhu, spoléhání se na autority, odborníky a vědu, že se neuvěřitelné (nepochopitelné) věci a děje těžko dokazují. Ale dnes už naštěstí nemusíte tak tápat, protože, když hledáte, najdete i vědce a odborníky, kteří vám potvrdí i váš pohled na věc, který vychází z toho, co je s vámi v souladu. Nejsou jen ti dogmatičtí a zkorumpovaní, jsou i ti se svědomím a profesní erudicí, otevření novým poznatkům a teoriím.

Ale nejlepší je spolehnout se na svůj cit i rozum. A uvědomit si, že existují rozdílné úrovně vědomí a vnímání, a že to, co nám dřív přišlo naprosto jasné (nezpochybnitelná pravda), naše poznání a zkušenost časem obrátilo na ruby.

Přesně sem zapadá to Sokratovské „vím, že nic nevím“ a že „všechno je jinak“, než jsme si mysleli, nebo než nám říkali.