Ty seš tu ale vod toho!

Mám fakt rád tu výše uvedenou větu (ironie). Od čeho tu asi jsem? Abych pomohl. Když to bude v mých silách a budu to schopen udělat, pomohu rád. Ale zpravidla pomoc zprostředkovávám, když praskne hadička, nebo protéká záchod, volá se instalatér.

Ale už je jedno, jestli si to dohodne s instalatérem přímo poškozený, nebo mu to zprostředkuji. Jediná moje výhoda je, že ho znám lépe a že mě neodmítne. Nicméně nejsem jeho šéf a pokud má jinou práci, já to neurychlím. Sám si to opravit netroufnu. U cizích lidí určitě ne, doma se do lecčeho pustím a snažím se to řešit.

Někdy si člověk připadá, že může za to, že prší (a že se do bytu dostala voda), že fouká vítr, který poškodil střechu, že je zima a netopí topení, že je horko a v bytě se nedá žít, že nejde televize Barrandov a já nevím, jestli už ji náhodou nezrušili. Ale radši zavolám anténáře.

Jasně jsem tu „vod toho“, snažím se, nestíhám, zapomínám, chybuji. Prostě nejsem robot, jsem někdy unavený, někdy i naštvaný, ale jindy mám třeba radost, že se něco povedlo.

Jo, a ještě jsou další oblíbené věty milých sousedů: vždyť za to tolik platím. Já vás pane platím. Platíte si službu, ale můžete se spolu se svými spoluvlastníky rozhodnout, že si vyberete někoho jiného. Kdo bude sice dražší, ale bude to určitě dělat líp. Nebyl jste na schůzi a nelíbí se vám rozhodnutí, které bylo přijato? Chcete to změnit? Domluvte se, nechte se zvolit do vedení a starejte se o to podle svých představ. Tu možnost máte. Že tomu nerozumíte, že nemáte čas, že chodíte do práce?

Dobře, já to respektuju a mj. také pracuju. Nikdy vám asi nebudu schopen vysvětlit, co všechno má práce „profesionálního souseda“ obnáší. Jsem tu vod toho, jsem za to placen a jsem tu pro vás. Nemůžu se rozkrájet a opravdu nechci pracovat 12 hodin denně. Mám vám napařit 3x tolik a přijmout právníka (nebo dalšího ouřadu), abychom splnili vše tak, jak nám diktuje legislativa a jak byste si to představoval?

Někdy bych to rád udělal, někdy bych vám rád dal výpověď, někdy bych rád okamžitě rezignoval a odešel. Pak u mě zvítězí pocit odpovědnosti a ta část práce, která mi dává smysl a díky své užitečnosti mě i nabíjí. A světe div se, někdy ji dokonce i někdo ocení.

To vše nic nemění na tom, že stárnu a že mě to unavuje. Že nelpím na funkci ani na penězích a potřebuju si to uspořádat tak, abych to lépe vydržel. Právě končíme s poslední etapou vyúčtování, před sebou náročné schůze a jednání do prázdnin, pak vytoužený odpočinek.

A potom příprava na podzim, kdy začne topná sezóna a opakující se problémy s topením. Furt se něco děje. A to nepočítám to, co si zase vymyslí byrokrati, protože to je to, co mě na té práci nejvíc nebaví a štve. Nejen, že mě to štve, ale kdybych se nechal, tak by mě to mohlo i uštvat, a proto chci končit s koncem svého mandátu, tedy dokončím volební období. Sice mi to do důchodu akorát nevyjde, ale stejně bude třeba dokončit některé záležitosti a tady buď budu mít už neuvolněnou funkci v sympaticky malém družstvu (jeden dům, v němž bydlím) a bez správy jiných domů, anebo budu částečně pracovat na smlouvu podle potřeby.

A pak se mi moc líbí upřímná věta: „teda já bych to, co děláš ty, nikdy dělat nechtěl“. Načež lze odpovědět: „tak se mi nedivíš, že už toho mám dost a šel bych do důchodu hned zítra“.

Rozhodnutí jsem učinil a nebráním se tu správu přenechat jiné firmě. Zavřete oči, jako profesionální soused postupně odcházím. Ne z blogu, tady se budu (až má kariéra profi-souseda) skončí, muset jen přejmenovat :).