Koníček pro dcerušku

Lidé, kteří toho o přirozeném chovaní koní moc neví, vlastní většinou koně s rodokmenem a ví téměř na hodinu přesně, kdy se jejich miláček koníček narodil. V ten den přijdou do stáje o dvě hodiny dřív než obvykle (všechno u nich musí mít pořádek a harmonogram) a začnou zdobit koníkův box. Rozvěsí balonky, girlandy, ozdobí dveře a stěny srdíčky a nápisy Happy birthday (všimněte si prosím, že nepoužijí nápis Veselé narozeniny, ale nápis anglický, aby byli světovější). Čím blyštivější a růžovější výzdoba je, tím jsou spokojenější. Opět, všimněte si, že vůbec nezáleží na tom, je-li koník pohlaví ženského nebo mužského – růžová prostě vede (zřejmě je to jistý projev infantility). Potom přijde na řadu dort: mrkev, pamlsky - koláčky, jablíčka, banán a kytička z vojtěšky. V tomto směru mají fantazii neuvěřitelně rozvinutou. Všechno vkusně naaranžují do boxu, převlečou se po této úmorné námaze do růžového trička, které ladí s jejich růžovými gumáčky, a s novými narozeninovými dárky pro koníka. Růžový dárkový balík základní obsahuje: růžové kamaše a růžovou podsedlovku, ovšem ti důslednější do balíku přidají ještě růžovou čabraku a růžovou stájovou ohlávku. Ti úplně nejdůslednější přidají ještě růžový drezurní bičík s flitry a růžovou opocku (ta se sháněla vážně těžko, ale máme ji!). Vše samozřejmě se jménem oslavence.

Po té se slavnostní průvod ve složení: táta v růžovém tričku (ten to všechno platí), máma v růžovém tričku a gumákách (ta to všechno organizuje) a dceruška růžová od hlavy k patě (o tu tady přece jde!) se vydá k výběhu pro svého koníka. Koník, jenž je šťastný ve výběhu, kde má spoustu místa a své kamarády, se však zdráhá přijít, aby si užil tu slávu. No dobrá – po půlhodině nahánění je koník odchycen a přivlečen do boxu. Nejprve ho všechny ty lesklé věci vyděsí a zdrhne zpět k výběhu, kde hledá záchranu u svého stáda. Je opět odchycen a odvlečen do stáje a opět vyděšen zdrhá. Situace se několikrát opakuje, takže musí zasáhnout stájník a koně uklidnit. Výborně, konečně je kůň v boxe a může mu být slavnostně předán dort. Počet hlav ve sboru, který zpívá (anglicky!) Happy birthday, závisí na výši tátova konta. Ti nejsolventnější mají ve sboru nejen ošetřovatelky a stájníka, ale také svého trenéra a majitele stáje s manželkou a dcerou (syn se omluvil, protože měl jako naschvál doučování z matematiky). Odzpíváno, dort předán. Výstižněji řečeno: dort si kůň vytrhnul růžové holčičce z rukou a celý ho zničil, takže už vůbec nevypadal tak krásně.

Pět minut stačilo k tomu, aby byl dort sežrán a girlandy servány, sežvýkány a zničeny. Růžová trička se jménem koníka jsou od bláta, sena a hnoje. Přípravy trvající několik dní, ale stály za to! Na řadu přichází vyzkoušení nového vybavení. To zabere další hodinu, dvě, protože koník prostě odmítá nechat si nasadit tyto nové drahé skvosty. Konečně dokonáno, moc to koníkovi sluší! Ještě zbývá udělat několik nezbytných fotografii pro sociální sítě a teprve pak se jde domů. Růžová holčička je šťastná a s ní se radují i rodiče. Nádherná sláva to byla!

Pro koně je celá tahle maškaráda naprosto stresující. Takoví lidé to prostě dělají jen a jen pro sebe. Z okázalosti. Aby zakryli to, že koníkovi nerozumí. Aby ukázali, jak ho mají rádi, přestože je vůbec neposlouchá. Je to jejich důkaz, že ho mají rádi, pro ně samotné. Kůň podobné lidské radosti vnímá jako nebezpečí a ohrožení a dokonce i ten pamlskový dort si v takovém prostředí nevychutná. V takové situaci je kůň naprosto zmatený a necítí se ani bezpečně, natož pohodlně. I když mu jeho “rodina” vysvětluje, že mu tím chce udělat radost, protože má narozeniny, takovým projevům lásky kůň prostě nerozumí, nechápe je a naopak ztrácí důvěru k těmto lidem.

Na druhé straně je v koňském světě hodně lidí, kteří se starají o zachráněné koně, u nichž většinou není znám datum narození. Tito lidé neslaví snad ani svoje narozeniny. Jejich znalosti chování koní jsou hluboké a je jim jasné, že kůň potřebuje určitý režim, který posiluje jeho pocit bezpečí. Vybočení z tohoto stereotypu je pro koně stresující, pokud mu člověk nedá dostatek času změnu zpracovat a pokud si postupně nenásilně nezískává důvěru koně. Z pohledu koně je den jeho narozenin zase jen další den jako každý jiný a dobrý koňák tomu rozumí. Přistupuje ke koni jako kterýkoli jiný den s ohledem na momentalní situaci. Žádné fábory, žádné pamlsky, žádné nové zbytečné vybavení, ale chvíle souznění v prostředí, kde se kůň cítí bezpečně a pohodlně. Prostě koňák, který rozumí koním, věci jako jsou narozeniny, Vánoce, Velikonoce, První Máj a jiné lidské svátky s koňmi neřeší.

Koňák v tomto jarním čase řeší důležitější věci a to je hřebení. Hříbata jsou krásná a každý má ze zázraku nového života zvláštní pocity štěstí… Správný koňák pro tento šťastný okamžik připraví březí kobyle bezpečné místo pro hřebení a při hřebení samotném jen z povzdálí sleduje, zda vše probíhá hladce. Probíhá-li hřebení hladce, není třeba se do toho vměšovat. Naopak, po hladkém ohřebení je nejlepší nechat kobylu s hříbětem o samotě a nezasahovat do právě se vytvářejícího vztahu matky a hříbátka. Čerstvé hříbátko je pro kobylu nová velmi náročná a zodpovědná situace. Musí se se svým hříbětem seznámit, naučit se rozeznávat ho všemi smysly, ubezpečit se, že je životaschopné a ochránit ho před veškerým nebezpečím okolního světa včetně člověka. Prvních několik hodin, ba i dní, by do toho vztahu člověk neměl vůbec zasahovat. Kobyla - matka ví rozhodně nejlíp, co a v jakém pořadí je třeba hříbě učit. Teprve po několika dnech si člověk může dovolit se s hříbětem také seznámit. Většinou se kobyla sama pochlubí, až má jistotu, že své hříbě dobře zná, až je její vztah s hříbětem ustálený a je na sebe hrdá. To je ten okamžik, kdy může přijít její člověk a začat se seznamovat s hříbátkem. Člověk však musí respektovat matku a nesnažit se zaujmout místo mezi matkou a hříbátkem. Musí také citlivě sledovat projevy kobyly, aby poznal, co kobyla považuje za bezpečné a co už je za hranicemi její tolerance a také pochopit, kdy je ten správný čas odejít.

Zůstane-li hříbě dostatečně dlouho se svou matkou, ona ho všechno naučí a člověk má pak daleko méně práce s komunikací s mladým koníkem. I když lidé často odstavují hříbě již v pěti, šesti měsících, je vhodnější ponechat hříbata ve stádě matek rok i déle, protože čím déle ve stádě je, tím víc se toho naučí. Chodit za matkou s hříbětem do výběhu a celý ten rok se s hříbátkem seznamovat pod dohledem jeho matky kobyly je nenásilné vytváření budoucího vztahu s mladým koníkem. Nikdo nenaučí hříbě lépe koňskému jazyku než jeho matka a také ostatní koně. A člověk, který tomuto jazyku rozumí, se s mladým koníkem domluví lépe, než s koníkem, který neměl dostatek času se to naučit od jiných koní.

Sirotci. Domluva se sirotky je vždy složitější a náročnější než s koňmi, kteří vyrůstali s matkou. Dokonce také koníci, kteří měli náhradní matku kobylu, protože jejich vlastní matka zemřela při hřebení, jsou o něco komplikovanější, protože ta prodleva prvních hodin a dní bez matky, než se našla vhodná kobyla - chůva, jim prostě přirozený vývin narušila. Matka je jen jedna a v prvních dnech života je bezkonkurenčně nejdůležitější.

Nechejme se unášet zázrakem zrození, zázrakem porozumění mezi matkou a mládětem, zázrakem přirozeného vývinu a nezasahujme do něj. Ten den, kdy kobyla přijde k člověku s výzvou v očích “zabav toho neřáda, potřebuji si od něj na chvíli odpočinout” si člověk vryje do paměti možná hlouběji než den, kdy se ten neřád narodil. V ten den se totiž člověk stane významnou osobou nejen v životě hříběte, ale i v životě své kobylky.

Než se člověk rozhodne připustit svou oblíbenou kobylku, měl by si na jednu misku vah položit své nadšení pro vlastní hříbě a vzrušení, které mu přinese a na druhou misku vložit zodpovědnost s tím spojenou. Tahle zodpovědnost obnáší nejen veterinární péči jak o březí kobylu, tak o hřebení a narozené hříbě. Kromě toho, by se měl člověk zcela konkrétně zamyslet nad tím, jaká bude životní cesta nového tvora. Zda si koníka chce nechat nebo ho prodá. Pokud ho chce prodat, měl by se chovatel ujistit, že najde kupce, který zajistí koníkovi vše, co koník pro spokojený a šťastný život potřebuje. To jest dostatečné bezpečí a pohodlí, aby prospíval fyzicky i psychicky. Ujistit se, že koník prožije svůj život ve vhodném stádě na vhodném místě. A s lidmi, kteří koním rozumí a dokáží jim naslouchat.