Opomíjené významné maličkosti

Změnit predátorskou podstatu lidské povahy na podstatu povahy lovné zvěře znamená uplatňovat principy, kterým kůň rozumí, neustále. Člověk má nutkání si jakoukoli činnost, kterou provádí pravidelně, zjednodušit do stereotypního sledu úkonů, které pak provádí bezmyšlenkovitě a šetří tak vlastní energii a úsilí. Mimo cvičiště už tedy člověk odpočívá a koná podle své šablony, kterou si vytvořil a nevěnuje pozornost tomu, co koně bezděky učí mimo cvičiště. V domnění, že kůň se na cvičišti vše potřebné naučil a sám od sebe to uplatňuje i mimo cvičiště a následuje šablonu svého člověka, přestává věnovat dostatečnou pozornost napojení koníka a nevědomky mu přenechává pozici vyššího koně.

Takový kůň si však mimo cvičiště také vytváří svou vlastní šablonu, kterou si šetří svou vlastní energii bez ohledu na člověka, což je většinou na úkor vedoucí pozice člověka. Kůň rád následuje, a když člověk ztratí svou pozici vedoucího, ztrácí také důvěru koně, který najednou musí o své bezpečí bojovat sám. Člověk si ve své šabloně neuvědomuje, že kůň si drobnými testy člověka zařazuje do své šablony jako nižšího koně a důvěra, napojení a vzájemná komunikace se vytrácí. Jsou to maličkosti, pro člověka bezvýznamné, ale z pohledu koně velmi důležité pro ujasnění si jeho vlastní pozice v boji o přežití. Je-li na cvičišti v pozici nižšího koně, který následuje vyššího koně - člověka, cítí se bezpečně a rozumí tomu. Ocitne-li se však znenadání mimo cvičiště v pozici vyššího koně, přestane se ve vztahu s člověkem cítit bezpečně a sám se pokouší co nejlépe přežít bezohledně k člověku, který mu přestal věnovat plnou pozornost. A z dobře vychovaného koně na cvičišti je najednou nevychovaný drzý kůň. To se dá ovšem snadno změnit změnou šablony člověka tak, aby šetřil vlastní energii na úkor úsporné šablony koně.

Stačí se podívat odosobněně na stereotyp, který člověk neměnně opakuje v pozici nižšího koně. Tím je například maličkost hřebelcování. Vypadá to tak, že kůň stojí pevně nohama na zemi a človíček kolem něho běhá s kartáči, hřebeny a nezřídka i pamlsky. Očima koně, je tento člověk nižší koník, který příliš pohybuje nohama, zatímco on se ani nehne a neochvějně si drží svůj kus země. Koník - člověk mu nijak neubližuje, jen běhá kolem, takže ho kůň může s nadhledem přezírat. Zařadí ho do kategorie neškodný a užívá si postavení vyššího koně.

A teď změna této maličkosti ve prospěch člověka jako důvěryhodného vedoucího. Člověk pevně stojí na místě aniž by udělal jediný krok a kůň je ten, který musí popojít krok dopředu či krok dozadu, aby ho člověk mohl vykartáčovat a vyčesat od čumáku až po ocas. A protože má kůň dvě strany těla k vyhřebelcování, člověk stále nehnutně stojící požádá koníka o otočku o 180 stupňů, aby ani druhá strana těla nepřišla zkrátka. Kůň pohybuje nohama zatímco lidské nohy neudělají ani krůček. Člověk jen žádá koníka o krok vpřed či vzad. Očima koně je najednou člověk vyšší sebevědomý kůň, kterého je radost následovat.

Některé šablony člověka se sice shodují se šablonou koně, ale úskalí tkví v nedostatečném napojení koníka na člověka. Je to jakákoli rutina, prováděná s koněm skálopevně pravidelně jako krmení, přivádění do stáje apod. Stačí obměňovat dobu takové rutiny, místo (krmení), cestu (z výběhu) nebo pořadí, aby kůň musel i u těchto rutinních úkonů myslet a nevytratilo se žádoucí napojení. Lidé, kteří pravidelně dlouhodobě opakují stejnou rutinu, jsou přesvědčeni, že je kůň dokonale poslouchá, zatímco on prostě jenom opakuje šablonu. Jakákoli změna takové šablony vytrhne koníka z pohodlí a člověk musí dokázat, že i v nečekané situaci je báječný vedoucí. Člověk tímto testem také zjistí, zda je kůň na něj skutečně napojený, nebo zdali jen opakuje známý vzor.

Přivádění ke stádu. Maličkost, která ani omylem není maličkost. Pro koně je zásadní zkouškou důvěry a kůň se mnohdy dočká velkého zklamání. Člověk, který si upevňuje důvěru svého koně na cvičišti, dbá důsledně na udržování koně v myslícím rozpoložení i všude mimo cvičiště a kůň mu tuto důvěru dává, pak veškerou důvěru svého koně ztratí, nechá-li ho po skončení tréninku u brány do výběhu, aby si sám našel své stádo. V tom momentě veškerá důvěra, kterou člověk v potu tváře získal, je ta tam. Není to přímo zrada; tak kůň neuvažuje. Je to ztráta důvěry, která se projeví tak, že příště se koník bude zdráhat přijít k člověku, když ho bude chtít odvést od stáda a z výběhu pryč. V očích koně takový člověk pro něj přestal být bezpečný. To proto, že ho ponechal samotného a tím mu sebral bezpečí stáda a kůň musel sám překonat vzdálenost od brány ke stádu. Musel zapojit všechny své obranné schopnosti, aby osamocen čelil všem nebezpečím číhajících na cestě od brány k bezpečí stáda. Takový opuštěný kůň pak v panice hledá své stádo, obzvlášť když ho ani nevidí a dá se do zběsilého běhu. Nejen, že prožívá chvíli paniky a stresu, může také splašit ostatní koně, kteří nemají tušení, co tohoto koníka uvedlo do paniky. A je-li zrovna ve zmíněném výběhu člověk, který si právě bere ze stáda svého koně, ohrožuje takový panikařící kůň i jeho. Spolihlivý důvěryhodný vedoucí vždy odvede svého koňského partnera zpět do jeho stáda.

Je mnoho dalších maličkostí, které mohou významně zlepšit vztah člověka s koníkem. Stačí, když se člověk na jakýkoli svůj úkon podívá z pohledu koně. Uvidí-li očima koně sám sebe jako nedůvěryhodného, nejistého nebo dokonce nedůsledného tvora, je jasné, že tento úkon je třeba změnit tak, aby ho kůň viděl jako sebejistého důvěryhodného partnera. K tomu je zapotřebí dávka fantazie a stejná dávka humoru. Pohledem koně totiž lidé vypadají mnohdy dost směšně a kdyby se kůň dokázal smát stejně hlasitě jako lidé, každá stáj by byla královstvím smíchu.

Změnou maličkosti lze změnit přímo dramaticky jakýkoli vztah, nejen vztah s koníkem. Stačí změnit úhel pohledu, odosobnit se a zapojit smysl pro humor. Takovým nadhledem se vztah, který se do té doby zdál beznadějný, může proměnit v úžasné partnerství plné radosti a důvěry.