Když přijmeme EURO, možná si na něj nesáhneme. Doslova.

Diskuze, zda přijmout EURO, trvají již dvacet let a pravidelně nabírají na síle a rozlícenosti jak na základě ekonomických impulzů, tak blížících se voleb, především těch evropských a parlamentních. Uprostřed jedné diskuzní vlny se právě nacházíme, mnohokrát vyslovené argumenty obou stran opět vyskakují ve veřejném prostoru a jsou aktéry diskusí medializovány. Jeden z nich ale zatím nezazněl. Je nedávno narozený a je výsledkem extenzivního technologického vývoje posledních let. Je to právo na hotovost, o které nakonec přijdeme, když EURO přijmeme.

Jedenáctého ledna vydala Evropská centrální banka (ECB) stanovisko, kterým zkritizovala Slovensko za to, že si zakotvilo do Ústavy právo na hotovost. Ze stanoviska ECB mimo jiné plyne, že otázky měnové politiky v eurozóně spadají do oblasti působení ECB a že taková ústavní úprava je mimo kompetenci státu, který používá euro jako měnu. Slováci by si měli nejlépe toto čerstvě nabyté právo z ústavy zase vyškrtnout.

Nejde jen o nějaký „slovenský exces“, jak by mohlo někoho napadnout. Podobný krok zvažuje třeba i Rakousko (ECB již vztyčila varovný prst) a v českém Senátu nedávno o jediný hlas neprošel senátní návrh, který by toto právo ukotvil i do české ústavy. A začíná se ve verzi rozšířené o právo být off-line projednávat znovu, hlavně díky urputnosti hlavní předkladatelky senátorky Jitky Chalánkové.

Nechci rozebírat, proč si myslím, že právo na platby v hotovosti by mělo být ústavou chráněno, udělala jsem to již zde: odkaz. Chci jednoznačně říct, že pravomoc ECB zakázat v členských státech eurozóny zákonnou ochranu práva na hotovost je argumentem proti přijetí EURA. Argumentem především politickým.

Dosaďme si za ECB naši domácí ČNB a představme si, že by chtěla rozhodovat, zda v Česku zachováme hotovost či nikoliv. Úkolem centrální banky je fungovat jako regulátor, tisknout peníze, řídit stabilitu měny pomocí úrokových nástrojů a intervencí a dohlížet na bankovní sektor. Určitě ale není v její kompetenci rozhodovat o tom, zda lidé budou platit hotovostně nebo bezhotovostně. Pokud by si ČNB takovou pravomoc nárokovala, naši politici, jedno zda vládní nebo opoziční, by na ní jistě začali svorně pálit z těch nejtěžších zbraní. V českých podmínkách to – zatím – nehrozí. ČNB stojí na straně hotovosti a od jejích zástupců dlouhodobě zaznívá podpora zachovávat hotovost i v současném světě digitalizace platebních metod.

Máme-li ale na případný vstup do eurozóny nahlížet střízlivě, pak tak musíme činit jak z pohledu ekonomického, tak i politického. A je dobré vědět, že to nebude jen Česká národní banka, která by musela předat své kompetence do Bruselu, respektive do německého Frankfurtu, kde ECB sídlí. O část politické suverenity by přišlo i celé Česko.