Pěkná, pěkná, pěkná… von der Leyenová

Politický životopis Ursuly von der Leyenová, šéfky Evropské komise, je impozantní. Do čela současné EU se však nehodí a nehodila ani v době svého prvního mandátu. Dnes není ochotná uznat, že se EU vydala špatným směrem, že jí vedená Komise udělala špatná rozhodnutí a, bohužel, není schopná opustit utěšující ideu, že problémy vyřeší velkolepé plány a trefné slogany.

Chápu, jak líbivé a mediálně vděčné bylo být progresivní, podporovat uplatnění a rovnoprávnost žen na pracovním trhu, chránit sociálně ohrožené, kvalitu potravin a především naši krásnou planetu před oteplováním. Ale všichni (včetně EU politiků) se najednou shodnou, že hlavními problémy Evropy jsou obrana a bezpečnost, konkurenceschopnost a energetika.

Nepůjdu do hlubší analýzy, stačí mi (jako impulzivní reakce na projev Ursuly von der Leyenová o stavu EU a na její projev u příležitosti ročního výročí Draghiho zprávy) poukázat na zhoubný vliv progresivizmu a aktivizmu, na jejichž vlnách Ursula von der Leyenová doteď umně surfovala.

Problém s obranou máme, jasně, protože armáda není hezká, finance do armády lze využít lépe, a máme tu líbivé progresivní ESG (požadavky na udržitelnost a společenskou odpovědnost firem) a další vyfikundace, vinou kterých například banky neúvěrovaly (mimo jiné) zbrojní průmysl, takže my Češi, mimo jiné, sháníme munici pro Ukrajinu podivně a všemožně po světě. Je pěkné, že nám tleskají, ale…

Máme problém s konkurenceschopností a energetikou, protože je tak populární zachraňovat planetu a Green Deal je tak chytlavý název. Po staletí platí a všichni vědí, že hlavními podmínkami pro hospodářský růst (a životní úroveň) jsou levná energie, levná ale kvalifikovaná pracovní síla a výzkum a vývoj. Asi je nemožné mít trvale všechny tři, ale EU si sama zařízla tu poslední, která jí zbyla.

Green Deal v současné smrtící podobě prosadili zelení aktivisté, většina těch seniorních jsou titíž, kteří v 90. letech minulého století zastavili rozvoj a budování jaderných elektráren a z velké míry tedy způsobili růst emisí skleníkových plynů. Chemický průmysl, jedno z klíčových odvětví pro Evropu, zase titíž aktivisté dostali do svízelné situace, když politiky dotlačili k tomu, aby schválili evropskou regulaci REACH (Registrace, Hodnocení, Povolování a Omezování chemických látek) v nejpřísnější podobě. Dioxiny (atp.) jsou přeci rakovinotvorné!

Za úvodní část projevu o stavu EU si Ursula von der Leyenová minulý týden v europarlamentu vysloužila bouřlivý potlesk. Kde stojíme, za kým stojíme, jaké hodnoty a koho budeme podporovat, co musíme. Pěkný úvod, opravdu hezky řečeno. Ale „zlaté časy“, kdy k řešení problémů stačil hezký proslov a líbivé ideologie, pominul.

Druhý projev, který zmiňuji na začátku, pronesla Ursula von der Leyenová v úterý na bruselské konferenci o konkurenceschopnosti EU. Média o akci informovala, tak jen shrnuji: Ursula von der Leyenová mluvila hezky o tom, co všechno se už udělalo a co ještě musíme udělat, a Mario Draghi neváhal říct, že Evropská unie svou neschopností rázně jednat ohrožuje nejen svou konkurenceschopnost, ale i vlastní suverenitu.

Jednou z věcí, kterou „musíme“ (když už se věnuji Green Dealu), je podle Ursuly von der Leyenové „umožnit volnější tok elektřiny v rámci Evropské unie, což by mělo zabránit růstu cen.“ I já jako absolventka FSV UK vím, že elektřina si teče, kam chce (v souladu s fyzikálními zákony) a v zimě, až s ní budeme všichni topit tepelnými čerpadly (budou přeci bezemisní) a přestane foukat vítr (a nebude sluníčko), tak bude enormně drahá, nebo nebude vůbec. Takhle si vyřešení problému s evropskou energetikou představují asi jen ti, co Green Deal vyrobili.

Jako politička ODS, která průběžně na různých příkladech kritizuje progresivizmus a aktivizmus, dodávám, že konzervativní řízení Evropské unie mohlo současným problémům předejít. Pokud jste dočetli můj blog až sem, bude vám jistě stačit, když budu citovat jednu trefnou definici konzervatizmu.

Konzervatismus může být chápán jako životní postoj, či způsob myšlení, spíše než jako politická ideologie. Konzervativci nedůvěřují abstraktním idejím, opírají své názory o zkušenosti, realitu a tradice. Jejich postoj plyne z přesvědčení, že revoluce jako taková je největším nepřítelem reformy, protože ta patří mezi praktické činnosti, které nelze získat z krátké zkušenosti. Dobrá reforma vyžaduje zkušenosti nasbírané po generace. Uvedení čehokoli nového musí zároveň chránit to dobré, co již bylo zavedeno.