Izrael: Když pověst státu poškozuje jeho vlastní ministr
Dilemata doby
Mám-li jako zastánce Izraele, aktivní v českém blogerském prostředí, působit věrohodně, nemohu ignorovat negativní jevy a projevy v izraelské společnosti včetně politického establishmentu.
Problém mám, a opakovaně jsem o tom psal, s násilným chováním židovských extremistů v Judeji a Samaří, s odmítavým postojem ultraortodoxního segmentu populace ke službě v ozbrojených silách (IDF) a s hanebnými ataky Židů, obvykle také ultraortodoxních, vůči křesťanům. Vedle toho jsme svědky občasných nehorázných vyjádření krajně pravicových politiků včetně členů vlády. Nejnověji se to týká ministra národního dědictví Amichaje Elijahua z ultrapravicové strany Ocma Jehudit (Židovská síla).
Ve čtvrtek (24. 7.) byl hostem vysílání FM náboženské stanice Kol Habarama (Hlas z výšin) – a opět a) vyprovokoval kontroverzi. Pravil, že „vláda rychle směřuje k vymazání Gazy. Díky Bohu za to, že toto zlo vymažeme. Celá Gaza bude židovská“. Pokračoval, že Izrael se nemá zabývat hladem v Gaze – o Gazany se má postarat svět. „Žádný národ nekrmí své nepřátele,“ podotkl a dodal: „To jsme dočista ztratili rozum? Měli bychom se starat o jejich večeře? To je naprosté šílenství. Oni posilují Hamás a dávají mu moc. Máme tyhle bastardy litovat? V Gaze žádný hlad není.“
V dnešní vyhrocené situaci působí tato slova jako rozbuška v sudu střelného prachu. Jsou absolutně nepřijatelná, provokativní a poškozující obraz Izraele v zahraničí. Mají potenciál vytvářet dojem, že jde o oficiální postoj jeruzalémské vlády, což je ovšem omyl.
a) Není to první Elijahův verbální exces. V listopadu 2023, měsíc po bestiálním řádění Hamásu v izraelském pohraničí, hovořil v téže rozhlasové stanici – a z té doby pochází jeho nešťastný výrok o atomové bombě. Předcházela mu návodná otázka moderátora: „Očekáváte, že zítra ráno shodíme na Gazu něco, co se rovná jaderné bombě, srovnáme ji se zemí a všechny tam zlikvidujeme?“ Ministr padl do léčky. Místo toho, aby něco takového okamžitě odmítl, nemoudře odpověděl: „Je to jedna z možností. Druhou je zjistit, co je pro ně důležité, co je děsí, co je odrazuje. Smrti se nebojí.“ A skandál byl na světě. Ministr hrozící nepříteli atomovou zbraní! Nic lepšího si protiizraelská propaganda nemohla přát. Marně pak Elijahu vysvětloval, že šlo pouze o metaforu. Mléko bylo rozlito, cejch vypálen, pověst nevratně zničena. Zlověstný stín padl na celou vládu, třebaže premiér se od výroku distancoval: „Slova Amichaie Eliyahua jsou odtrženo od reality. Izrael a IDF jednají v souladu s nejvyššími standardy mezinárodního práva, aby zabránily újmě nezúčastněných osob a v tom budeme pokračovat až do vítězství.“
Jestliže výrok o atomové bombě, jakkoli nepřijatelný, byl svým způsobem důsledkem toho, že se ministr nechal hloupě zatlačit do kouta, jeho nynější výše uvedená slova o vymazání Gazy apod. už vyjadřují jeho nejvlastnější přesvědčení. A to je problém. Ukázalo se to v prvních reakcích, samozřejmě od politiků opozice. Její lídr Jair Lapid, šéf liberální strany Ješ Atid (Budoucnost existuje) uvedl, že ministrovy komentáře jsou útokem na hodnoty a znamenají katastrofu v oblasti public relations. „Izrael nikdy nepřesvědčí svět o spravedlnosti své války proti teroru, dokud nás povede extremistická menšinová vláda s ministry, kteří glorifikují krev a smrt,“ pokračoval a připomněl, že izraelští vojáci nebojují, neumírají a neriskují zraněni proto, aby vyhladili civilní obyvatelstvo, ale aby přivedli domů rukojmí a zajistili bezpečnost Izraele“. Poslanec za levicové Demokraty (labouristy) Gilad Kariv napsal, že Elijahuovo pokračující působení ve funkci ministra vrhá skvrnu na Stát Izrael, je jeho ostudou i ostudou všeho židovského lidu. „Jde o násilného, nespoutaného nacionalistu, který vyzývá k páchání válečných zločinů a tím porušuje nejen mezinárodní právo, ale i zákony Státu Izrael.“ Stranou nezůstali ani Arabové. Ajman Odeh (který nedávno ustál pokud o vyloučení z parlament kvůli jiným kontroverzním výrokům), šéf aliance Hadaš-Taal (komunisté a Arabské hnutí za obnovu), si neodpustil poznámku, že „přesně tak mluvili v Německu“ (myšleno za nacistů).
Vyjádřili se i aktivisté protestního hnutí Bratři a sestry ve zbrani: „Takto dnes hovoří ministr izraelské vlády – žádná morálka, žádná čistota zbraní b), žádná hanba. Země, jejíž vojáci umírají a čelí rostoucí zátěži záložní služby, je řízena extremistickými ideology bez jakýchkoli zábran. Cena války pro ně nic neznamená. Jediné, co umějí je podněcovat, zbavovat se odpovědnosti a dělat vše pro to, aby svět uvěřil, že pácháme válečné zločiny. Koalice se zbabělci, kteří se vyhýbají vojenské službě, nikdy nebyla ničivější.“
b) Jde o jeden z principů Etického kodexu IDF. Zahrnuje respekt k životu civilistů , použití síly jen v nezbytném rozsahu, dodržování mezinárodního humanitárního práva, morální odpovědnost vojáka a etické provádění operací. Porušování principu čistoty zbraní je v IDF sakcionováno v rámci jednotlivých stupňů velení a dozorováno vojenskou prokuraturou.
Osobně považuji řeči o vyčistění Pásma Gazy za nepřijatelné a tvrzení, že se Židé do přímořské enklávy vrátí a natrvalo ji obsadí za nanejvýš problematické; představu o transferu všech Arabů jinam (kam?) za nerealistickou utopii. Budoucnost Pásma se jistě bude řešit až po splnění válečných cílů – propuštění rukojmí, vrácení ostatků a porážce Hamásu. Nemyslím si, že znovuvybudování židovských osad právě tam je nezbytné a žádoucí (místo toho je zapotřebí soustředit se na Judeu a Samaří). Prvořadým poválečným úkolem je zajistit, aby Pásmo už nikdy nepředstavovalo jakoukoli bezpečnostní hrozbu pro Stát Izrael a jeho obyvatele. Jak toho bude dosaženo, to se ukáže až v období po skončení bojů.
●