Fair play přes hranice – tarifům navzdory

Z rutiny každodenního života je před několika dny vytrhl ručně psaný dopis od neznáme osoby ze Spojených států. Obsahoval omluvný text s vloženými dvěma 20dolarovými bankovkami.

Abychom smyslu příběhu porozuměli, musíme začít u jednoho okamžiku z 1. října. Toho dne si u nich kdosi telefonicky objednal dva klasické hamburgery a dvě porce hranolků. Objednávku vyřizoval pan Darcy. Vzpomíná si: „Všiml jsem si, že ten člověk má jižanský přízvuk. Nepřišlo mi to ale nijak zvláštní, protože turisty tu máme pořád.“ Jednoduše objednávku přijal a pokračoval ve své práci.

Když si ale po více než hodině nikdo jídlo nevyzvedl, bylo jasné, že zákazník nepřijde. Majitelé fast foodu tedy prodali hamburgery a hranolky někomu jinému – a celou věc pustili z hlavy. Takové věci se v tomto byznysu stávají.

Šok

O několik dní později ale dostali dopis. Přišel z Alabamy v USA, tedy z místa vzdáleného zhruba patnáct set mil (asi 2,4 tis. km), a byl datován 2. října, tedy den po nevyzvednuté objednávce. Když manželé dopis otevřeli, našli v něm 40 dolarů a následující text:

„Těm, koho se to může týkat: Prvního října 2025 jsem telefonicky objednal dva obyčejné hamburgery a dvě porce hranolků. Jídlo jsem si však nemohl vyzvednout, protože bydlím v USA. Očividně jsem volal do špatné restaurace. Doufám, že přiložená částka postačí k pokrytí nákladů mé trapné chyby. Upřímně se omlouvám. Bůh vám žehnej.“

Darcy přiznává, že mu úžasem spadla brada. „Lidstvo má ještě naději,“ konstatoval s dojetím. Paní Laura dodává, že zaslaná částka částka plně pokryla cenu objednávky a ještě něco zbylo. „V létě prodáváme s manželem zmrzlinu, tak ten zbytek využijeme tam a některé děti dostanou zmrzlinu zdarma.“

Clarkeovi zveřejnili dopis z USA na facebookové stránce svého fast foodu, kde měl už přes 80 tisíc zhlédnutí. „Jeden každý komentář byl něco na způsob »Bůh jim žehnej«,“ říká s potěšením Laura. „V době, kdy se lidé dohadují o clech, je toto přesně ten druh dobrých zpráv, které chcete slyšet.

Bylo to úžasné - skvělá ukázka lidské slušnosti.“

Rozhodli se, že neznámému v Alabamě pošlou vánoční balíček; naštěstí kromě jména uvedl svoji adresu. Hodlají tam vložit kopie všech sympatických komentářů z Facebooku, samolepky svého fast foodu a něco koření, které používají. Podle Darcyho je fajn navázat lidský kontakt s někým z USA v době, kdy kvůli obchodní válce stoupá mezi oběma zeměmi napětí. Uzavírá: „Cla jsou k ničemu, ale my máme rádi každého.“

Inu, obyčejní lidé jsou zhusta moudřejší politiků.

●

Volně podle serveru CBC NEWS:

https://www.cbc.ca/radio/asithappens/ns-alabama-burger-mixup-9.6974005

OSOBNÍ POZNÁMKA

Když jsem zpracovával tento příběh, vzpomněl jsem si, že jsem kdysi zažil něco trochu podobného. Bylo to v druhé polovině devadesátých let ve Španělsku, na pláži v oblasti Costa Brava. Zoufalí staří manželé, místní, ale z Valencie, za mnou přišli, že potřebují pomoc. Někdo jim ukradl peníze a oni neměli jak se dostat domů. Potřebovali obnos, který se může zdát značný (vyšší stovky peset), ale ve skutečnosti vzhledem ke slabé hodnotě tehdejší španělské měny to nebylo nic, co by nás mělo zruinovat. Spíše šlo princip.

Rodinná rada neprodleně rozhodla, že Španělům v nouzi pomůžeme. Částku jsme jim poskytli, oni si napsali naši adresu s tím, že se po jejich i našem návratu domů vyrovnají – a svůj slib splnili. Dokonce, tak jako v popsaném případě onen Alabaman, poslali víc než kolik dlužili, dá-li se to tak říci. Co je na tom pro mě podstatné? Vytrhli jsme jim trn z paty a udělali tak něco málo pro dobrou pověst Čechů, a nepřímo i pro ČR, v očích jednoho španělského manželského páru.

A to je něco, co má svoji hodnotu. Nedělat v cizině ostudu – a to i my, Češi, dokážeme –, ale být bližním k užitku.