Záhada růstu preferencí SPOLU

V poslední době si političtí analytici všímají zdánlivého paradoxu: preference koalice SPOLU rostou navzdory aféře BitcoinGate. Nejde jim do hlavy, jak je možné, že i přes obludnost tohoto skandálu — za který je primárně odpovědná ODS — podpora SPOLU dál stoupá.

Objevují se různá prvoplánová vysvětlení. Třeba že ministr Blažek, na rozdíl od Babiše, rychle přiznal chybu a podal demisi. Nebo že úspěchy vládní koalice jsou natolik výrazné, že je podobná kauza nemůže ohrozit. Případně — jak tvrdí opozice — že příznivci SPOLU jsou okouzleni intelektem pana premiéra a šarmem nové ministryně spravedlnosti natolik, že drobné detaily typu BitcoinGate zkrátka nevnímají.

Žádné z těchto vysvětlení ale nejde dostatečně na dřeň. A jak víme, jednoduchá řešení bývají málokdy ta správná. Proto nabízím svůj vlastní pohled na věc.

Buďte trpěliví a sledujte tok mých myšlenek. A pokud s nimi nakonec nebudete souhlasit, aspoň si osvěžíte Platonův mýtus o jeskyni — skvělé téma pro příští debatu s přáteli z SPOLU, ODS, ANO či Žehu.

Jeskyně, stíny a Agrofert

Platonův mýtus o jeskyni, jak jej známe z Ústavy (kniha VII), je slavné podobenství o poznání a realitě. Představme si lidi spoutané od narození v jeskyni, kteří vidí jen stěnu před sebou. Za nimi hoří oheň, mezi nimi a ohněm chodí lidé a předměty — jejich stíny se promítají na stěnu. Spoutaní považují tyto stíny za skutečnost, protože nic jiného nikdy neviděli.

Kdyby byl někdo osvobozen a vyšel ven, nejprve by ho oslepilo slunce. Ale postupně by poznal skutečný svět a pochopil, že stíny v jeskyni byly jen iluze. Pokud by se pak vrátil zpět, ostatní by mu nevěřili a možná by ho i zavrhli.

Toto podobenství ukazuje, že většina lidí žije v klamné představě o světě, a že poznání pravdy vyžaduje namáhavý obrat mysli směrem k idejím — tedy ke skutečnému světlu.

Stínohra v přímém přenosu

Přeneseme-li tuto metaforu do dnešní doby, vidíme v jeskyni nové prvky: oheň nahradilo sofistikované promítací zařízení, zapůjčené z Agrofertu. Obsluhuje ho sám pan Babiš. Na stěnu jeskyně promítá stínohry o bitcoinech, podsouvá divákům příběh, že Blažek nebyl naivní, ale spřažený se Staňurou a s tichým souhlasem premiéra.

A to není vše. Babiš má připravenou celou sérii stínoher: ukazuje, jak vláda údajně táhne stát do marasmu, zesměšňuje Foltýna a jeho odbor strategické komunikace, vykresluje pana prezidenta jako bývalého komunistu... Stínů je dost.

A my, spoutaní v jeskyni, sedíme pohodlněji než v Platonově originále — spíše jako v moderním multiplexu. Popíjíme colu, zobeme hranolky a myslíme si, že sledujeme skutečný svět.

Fiala a Decoix: venku z jeskyně

Ale pan Fiala a paní Decoix se z jeskyně dostali ven. Patří k těm několika málo, kteří svět vidí v plném světle. Premiér, erudovaný profesor politologie, zná Platonův mýtus už od dětství — četl Ústavu v řeckém originále ve věku, kdy jiní četli Čtyřlístek. Už tehdy vynikal mezi spolužáky.

A teď tyto své znalosti dobře využívá. Očividně se mu daří vysvětlovat mýtus svým obdivovatelům, kteří masově skupují Platonovy dialogy — a proto jsou teď tak těžko k mání.

Závěrem

Takže možná právě v tom spočívá záhada růstu preferencí SPOLU: část voličů opustila jeskyni a nenechává se zmást Babišovými stínohry. A ostatní? Ti se zatím dobře baví v kině.