Bigamista z ODS

Je nedělní ráno. Na Hradčanech, kolem Lumbeho vily, kráčí muž se třemi pitbuly — venčí je. Z Lumbeho vily se line vůně svíčkové pečeně, kterou připravuje prezidentova žena (nebo snad jeho tchyně?) pro svého muže (či zetě?), jenž se právě někde účastní protikomunistického shromáždění s demokratickou částí veřejnosti.

Svítí slunce, jehož paprsky se odrážejí od lesklých kulek pitbulů a oslní muže. Ten si nasadí tmavé brýle. Teď trochu vypadá jako slepý homosexuál z Oberwiesenthalu, ale není ani slepý, ani homosexuál. Je to bigamista Jan Kristián Neruda z Bubenče, který venčí své tři pitbuly u Lumbeho vily.

Potkává sousedku — Boženu François Němcovou, která se jako obvykle vrací touhle dobou trochu unavená ze swingers párty u Poláčků. Pozdraví se a vymění pár přátelských slov. Před domem mají malou zahrádku, kde právě kvetou pivoňky.

Božena má pivoňky ráda a říká Janovi:

„Ty tvoji psi mi pořád chčijou na ty pivoňky, bojím se, že pivoňky uvadnou. Nemohl bys to nějak zařídit, ať chčijou někde jinde?“

Jan Kristián si bigamistickou rukou projede své nakrátko ostříhané kaštanové vlasy.

„Ano, promiň. Budu na to dávat pozor. A co ty? Jak se máš? Co budeš dnes dělat?“

„Nejspíš si udělám svíčkovou,“ odpovídá Božena François. „Nějak mi u těch Poláčků vyhládlo. A pak si musím trochu odpočinout, zdá se mi, že mám trochu opruzená třísla.“

Popřejí si hezký den a rozloučí se.

Jan Kristián pokračuje v procházce se svými třemi pitbuly. Na lavičce zahlédne muže sedícího v padmásáně, zahaleného v oranžové říze jako Buddha. Muž má na tváři klidný, vyrovnaný úsměv, každou ruku volně položenou na koleni. Dlaně má otevřené, jen ukazováček a palec každé ruky jsou spojeny a vytvářejí písmeno O.

Je to bývalý nejvyšší z justice JUDr. Brňák, kterého Jan Kristián osobně zná z ODS, a tak ho zdraví:

„Ahoj, Brňáku.“

JUDr. Brňák odpoví:

„Óm.“

Óm je mantra.

Mantra Óm (v dévanágarí: ॐ, často přepisováno jako Om nebo Aum) má při buddhistické (ale také hinduistické a džinistické) meditaci hluboký symbolický a praktický význam.

Óm je univerzální zvuk, prapůvodní vibrace, která symbolizuje podstatu vesmíru a jednotu všeho bytí. Je to zvuk prázdnoty a zároveň plnosti, zvuk, který nemá začátek ani konec — stejně jako kruhové plynutí času a bytí.

Jan Kristián se pokouší navázat konverzaci:

„To vole, Brňáku, tys tomu teda dal s těma bitcoiny. Jak si to mohl udělat, jsi přece nejchytřejší Brňák, skoro tak chytrý jako my Pražáci?“

JUDr. Brňák se na něj podívá a odpoví:

„Já vím, jsem hodně chytrý ale asi jsem udělal hloupou chybu. Měl jsem si to víc rozmyslet. Teď s tím mají všichni starosti, jak to vysvětlit veřejnosti. Cítím se provinile, když pomyslím na všechny, kteří nás volili. Stále ale máme dost příznivců, vědí, že je to jen má chyba. Vím, že jim to teď všem připadá dost divné, ale já to opravdu myslel dobře.“

„Ty trdlo,“ říká Jan Kristián Neruda a odchází se svými třemi pitbuly domů.

Vzpomene si na Boženu François Němcovou a říká si v duchu „Musím dát pozor, aby pitbulové zas nechcali na pivoňky.“