Kdokoliv se rozhodne studovat politologii, musí se smířit s tím, že přečte spoustu knih. Když to zvládne, zjistí, že mezitím vyšlo dalších padesát titulů, které jsou rovněž označovány za „naprosto zásadní“. Podnikavého politologa to brzy přestane bavit – dojde mu, že je to marný boj, a raději se vrhne třeba na podporu barmských žen, kampeličky nebo na kryptoměny. A toho méně podnikavého může klepnout pepka z dlouhého vysedávání nad texty a nedostatku pohybu. Škoda ho – mohl třeba pěstovat brambory nebo péct chleba. To by mělo smysl.
Existuje ale mnohem rychlejší cesta, jak si ujasnit světový názor.
Máte hodně peněz? Buďte konzervativec nebo liberál. Pokud máte kreativního účetního, je to vlastně jedno. Nemáte peníze? Volte socialisty. A pokud rádi lidi zavíráte, mučíte a berete jim majetek, máte jasno – extrémní pravice, fašismus, nebo extrémní levice, stalinismus.
A pak je tu SPOLU a STAN. To je takové postmoderní, smýchané, vrstevnaté – ideální volba pro věčně tápající, nebo pro ty, co „to neřeší“, ale mají rádi peníze a potěší je, když jim někdo říká „vaše veličenstvo“.
A pro ty, kteří navzdory všemu výše uvedenému zůstávají teoreticky založení, přidávám krátkou případovou studii. Třeba vám pomůže s orientací.
Máte sto lidí a sto vajec. Všichni mají hlad.
Současné loterie – schopnosti, náhoda, dědictví – rozdělily vejce tak, že jeden člověk ze sta má osmdesát vajec. O zbylých dvacet se dělí zbytek – devadesát devět lidí. I mezi nimi ale panuje určitá nerovnost. Asi osmdesát z nich si poskládá smaženici odstupňovaně – někdo víc, někdo míň. A pak zůstane zhruba dvacet vyzáblých chudáků. Mají žaludky smrsklé tak, že jim v nich už ani nekručí – jen tiše vržou.
Těch osmdesát soucitnějších, kteří to myslí dobře, jim ale s pochopením říká: „Nezoufejte. Učte se, pracujte, šetřete – a až se příště budou rozdávat vajíčka, možná na vás zbyde trochu bílku. A když ne příště, tak určitě v dalším životě.“
Speciální kapitolou je onen člověk s osmdesáti vejci. Každý chápe, že zkonzumovat osmdesát vajec je nadlidský úkol. Přistupujeme k němu proto s respektem a úctou. Má dost starostí – i když má po ruce maséry, masérky, lékaře a trenéry, pořád je to situace náročná. Zdraví ohrožující. Stát tomu rozumí a snaží se mu co nejvíc vyjít vstříc – dává mu velmi nízké daně, případně žádné.
Ale stejně… zkuste si nacpat do sebe osmdesát vajec.
Podle mě je to všechno zcela logické, etické a tržně správné. Bůh, evoluce nebo slepá ruka trhu to tak zařídila – a jinak to být nemůže. Většina teoretiků tomu věnovala obsáhlé svazky. A téměř všichni – až na pár výstředníků – došli ke stejnému závěru: Je to tak správně. Pokud změny, tak jen parametrické, ne systémové.
A to je, myslím, všechno, co potřebujete vědět z politologie.
Ušetřil jsem vám tímto přehledem spoustu času. Teď můžete jít třeba vyvenčit psa. Nebo zalít kytky v obýváku. To je taky politikum – jen bez nutnosti číst stovky stran.
Já sám jsem si dal ráno dvě míchaná vajíčka a šel se projít do parku. V mysli jsem si krátce prošel kauzu bitcoin, vystoupení nové ministryně spravedlnosti paní Mgr. Evy Decroix, PhD, MBA – a politicky mi byla situace tak jasná, jako když Klement Gottwald pronesl slavný projev k milicím 28. února 1948: „Právě jsem se vrátil z Hradu.“ Doufám, že jen do příštích voleb.