Moudrost Ivana Borisoviče McGregora

Ivan Borisovič McGregor se narodil jako manželské dítě smíšeného páru Mary McGregorové a Gejzy Mirgy. Mary pocházela ze starobylého skotského rodu se sídlem v Edinburghu a Gejza byl Rom z Ostravy-Poruby. Seznámili se na zájezdu do Egypta, který organizoval Mezinárodní svaz studentů. Mary a Gejza se do sebe zamilovali na první pohled. Gejza byl temperamentní, vášnivý mladík s už tehdy bohatými milostnými zkušenostmi a Mary, ač přísně vychovaná v presbyteriánském, až puritánském duchu, Gejzovi podlehla hned po návštěvě Cheopsovy pyramidy.

Mary byla vzdělaná a silně tíhla k představě, že si jsou všichni lidé rovni – doslova a bez ohledu na původ, postavení či majetek. Ne že by to v jejich vztahu hrálo zásadní roli, ale pro dokreslení její povahy je to důležité.

Když se rodiče Gejzy – Eržika a Ištván – dozvěděli, že budou mít přírůstek, Ištván jen utrousil: „Ty kanče…“ a Eržika si povzdechla: „Když uživíme šest nebo devět dětí, uživíme i sedm nebo deset.“ Na skotské straně se o tom mluvilo více. Skotové a Angličané mají tradici odpoledních čajových dýchánků, a tak se tato záležitost dlouze rozebírala. Nakonec ale otec, sir William, a matka, lady Jessie, vyjádřili radost, že se dočkají potomka, který jednou zdědí panství i titul.

Svatba se konala v Ostravě-Porubě. Ze strany Gejzy dorazilo velké množství příbuzných – přijel i strýc z Krupky u Teplic a dvě tety z Temešváru. McGregorové přijeli v menším počtu, jen s několika služebnými. Přicestoval také Williamův bratr George z Jižní Karolíny, kde vlastnil velkou plantáž. Ačkoli spolu bratři příliš nevycházeli, tuto událost si George nechtěl nechat ujít.

Ale proč to takhle široce rozebírám? Hlavní postavou je přece Ivan Borisovič McGregor, který se narodil krátce po svatbě. Příjmení je jasné, na tom se shodli novomanželé a jména Ivan Borisovič prosadil dědeček Ištván – z ne zcela jasných důvodů. Aby mu udělali radost, všichni souhlasili.

Ivan Borisovič se měl k světu – po matce zdědil hlavu a po otci bedra. Na střední škole poměrně úspěšně lovil dívky recitací Shelleyho a Keatse. Život v Čechách a na Moravě ho však vybavil zvláštní opatrností. Snad neustále slyšel kolem sebe „Dávej pozor, co říkáš – i stěny mají uši.“ Tak se mu to nějak vrylo do hlavy. Stejně jako skotská angličtina po matce a Bezručovská čeština po otci.

Prostě se naučil dávat si pozor na to, co říká.

K ničemu se nevyjadřoval – ani ke kolektivizaci v 50. letech, ani k invazi v roce 1968, ani k době normalizace. Když z něj nějaký Čech tahal rozumy, co tomu všemu říká, přešel do skotské angličtiny. A když po něm chtěli názor Skotové, spustil na ně drsnou Bezručovskou češtinou. Byl napůl Rom a napůl Skot – ale tím, že byl tak opatrný, byl vlastně úplně náš. Český.

Když po dlouhém a plodném životě zesnul a jeho duše se už dávno spojila s Bráhmanem, kameníci na jeho náhrobek v Ostravě-Porubě vytesali v dvoujazyčné verzi – skotskou angličtinou a Bezručovskou češtinou:

Zde odpočívá sir Ivan Borisovič McGregor – byl vždy opatrný.

A jaké z toho plyne poučení?

„Buď také opatrný – i stěny mají uši.“