Případ Křivka. Za toto jsem v listopadu 89 klíči nezvonil
Karikatura svobody
Se zděšením jsem si v pondělí (24. 11.) večer na serveru Seznam Zprávy přečetl informaci o (zatím nepravomocném) trestu pro Pavla Křivku. Máme tu další politický proces à la učitelka Bednářová.
Co P. Křivka spáchal, že mu byl uložen podmíněný trest „šest měsíců na dva roky“? Cituji Seznam Zprávy: „ Křivka chodil 2. dubna 2024 po pardubické třídě Míru v černé mikině s velkým bílým písmenem Z na hrudi a menším ruským nápisem Za pobědu (Za vítězství) v azbuce.“ Ptám se: A co má být? Co tím vyjádřil? Svůj názor na agresi Ruska proti Ukrajině. Názor jiný než mám já, jiný než má bezpočet lidí v této zemi, mainstreamová média, většina politického establishmentu. Je to názor mírně řečeno mylný, nemírně vyjádřeno ohavný – ale je to jeho názor. Opravdu jsme v listopadu 89 chtěli, aby se v budoucím demokratickém a svobodném režimu trestalo za názory? Já ne. Ani ve snu by mě nenapadlo, že postkomunistický režim se k něčemu takovému sníží. Že se sníží k takovému znevážení étosu sametové revoluce.
Nebýt případu učitelky Bednářové, uzavřel bych toto své vyjádření nadějí, že soud vyšší instance P. Křivku osvobodí. Tuto naději ovšem mít nemohu, neboť stejnou jsem choval i v případě Martiny Bednářové. Byla to bohužel naděje marná. Jen pro jistotu podotýkám, že s M. Bednářovou v hodnocení ruské agrese z roku 2022 nesouhlasím – ale stejně tak nesouhlasím s jejím odsouzením.
Doslova mě vyděsila věta soudce Roberta Vršanského: „Koupit si tu mikinu není trestné a není mu to ani kladeno za vinu, ale za vinu je mu kladeno to, co s tou mikinou dělá.“ To je myšleno vážně? Skutečně svobodná a sebevědomá společnost musí ustát to, že si jednotlivec pořídí výše zmíněnou mikinu a pohybuje se s ní na veřejnosti. A samozřejmě naopak.
Jak tedy tuto záležitost řešit? Nikoli kriminalizací, ale dialogem. S P. Křivkou lze nanejvýš diskutovat, byť to asi valného smyslu nemá, ale to na podstatě věci nic nemění. Já také odmítám tvrzení, že Izrael páchá v Pásmu Gazy genocidu, třebaže jiní kolem mne si to myslí. Koho tedy bude režim stíhat? Mě, nebo je? „C“ je správně: nikoho! O problému můžeme vést debaty, ale jakmile do toho vstoupí státní moc, vydává se režim na cestu do pekel. Přesněji na východ – do Běloruska, Ruska, Severní Koreje, Íránu; prostě tam, kde za za názory odsuzuje, vězní, mučí, popravuje. Uvědomují si to ti, kdo kriminalizují aktivity P. Křivky? Jistě: u nás se za názory udělují „jenom“ podmíněné tresty.
Ne, v listopadu 89 jsem jako pěšák sametové revoluce měl docela jinou představu o novém režimu, o míře svobody, po které jsme tak hlasitě volali. Lidé jako P. Křivka jsou testem toho, jak kvalitní naše svoboda je. V tomto případě se k ní kompetentní orgány otočily zády.
P. Křivka byl odhalen, lapen, obviněn a odsouzen. Za nápis na oděvu. V zájmu spravedlnosti a rovného zacházení se všemi se ptám: Budeme stejně důsledně kontrolovat nápisy a symboly na oblečení všech lidí pohybujících se ve veřejném prostoru? Opravdu si někdo myslí, že všechny jsou „politicky košer“? Kolik lidí bylo odsouzeno za tričko s portrétem Che Guevary, marxistického kata? Kolik za genocidní nápis „From the river to the sea, Palestine will be free“? Je-li důvodem k odsouzení písmeno a nápis „Z“ a „Za pobědu“, proč ne také heslo „Free Palestine“, které v pojetí teroristů znamená likvidaci židovského státu? Podobných otázek bychom mohli položit bezpočet. Není z tohoto hlediska horlivost OČTŘ ve vztahu k mikině P. Křivky absurdní?
●