sunoBOROVSKY - Když vítr změní směr
Úsvit v době temna
„Když vítr změní směr“ je protestsong inspirovaný článkem Karla Havlíčka Borovského – Statečnost politická (1848). V textu se satiricky, ale vážně odhaluje, jak snadno se radikál mění v ustrašeného služebníka, když zhasne světlo reflektorů. Politická svoboda bez osobní odvahy je jen prázdné slovo.
Když vítr změní směr
Za větrem mluvíš nahlas, u stolu jsi lev, ale když přijdou úřady, spolkneš celý hněv. Klobouk v ruce, záda shrbená, radikalismus z roku včerejška dneska sotva dýchá.
Když vítr změní směr, kolik zbyde těch, co jdou? Kolik jich jen šeptá v koutě, co včera řvali nad hlavou? Slova letí jako stíny, ale odvaha je čin. Nezvítězí nikdy pravda, když se bojí vlastních vin.
Na náměstí jsi hlasitý, pod lampou máš tvář, ale v kanceláři šeptáš jen: „Já jsem jen malý šaš.“ Když strach roztrhá ti zásady, tak nejsi nepřítel – jen zbytečný.
Politika není oslava, kde každý chce jen zpít se, ale zápas se svým svědomím, kde slabí často skryjí se. Kdo myslí pevně, nemění tvář, ani když se mění hlásná stráž.
Když vítr změní směr, nech svůj hlas stát rovně dál. Nečekej až bude bezpečno – pak je pravda zbytečná. Jen ten, kdo neuhne, když bolí, může za sebou stát. Ostatní jen vlajky nosí, než je někdo zase stáh.