Slovo fašismus slýcháme dnes příliš často
Až příliš často dnes čteme a slýcháme slova jako fašismus a extrémismus ve spojení s různými společenskými hnutími — často i s SPD, s Turkem nebo KSČM. Rozumíme těmto slovům všichni stejně? Nezaměňují se v souvislosti s totalitarismem pojmy fašismus, nacismus a komunismus a nehází se vše do jednoho pytle? Stát investuje nemalé prostředky do podpory vzdělávání, mezi našimi vrcholovými představiteli jsou profesoři politologie, a mně se zdá, že význam těchto slov je příliš často posunut a překroucen — bez snahy o diferenciaci.
🦅 Fašismus: dvě roviny
Pojem fašismus můžeme rozložit do dvou rovin. Jednak jeho historické chápání, které zahrnuje konotace známé z dějin — Mussoliniho Itálie a německou verzi fašismu, tedy nacismus, kde důraz byl položen na slovo národ (nation). V tomto přístupu jednoznačně dominuje vše negativní, co si dnes pod fašismem představujeme: válka, koncentrační tábory, holocaust, totalitarismus, rasismus.
Původní, teoretický význam slova fašismus vychází z představy konkurenčního boje, přežití nejschopnějšího. Jde o mechanismus převzatý z biologie a aplikovaný na společnost. O teoretickou aplikaci darwinismu ve společenských vědách se zasloužil Herbert Spencer, od něhož vzešlo označení spencerismus, dnes známější jako sociální darwinismus. Nelze dát rovnítko mezi fašismus a sociální darwinismus, ale společná východiska, společný jmenovatel zde nalézt lze.
🧠 Ideová spojitost: Spencer, darwinismus a fašismus
Herbert Spencer (1820–1903) byl klíčovou postavou v rozvoji sociálního darwinismu, který aplikoval biologické principy evoluce na lidskou společnost. Jeho slavné heslo „survival of the fittest“ (přežití nejschopnějších) se stalo základem pro myšlenku, že společenský pokrok vyžaduje soutěž, selekci a eliminaci slabších.
Fašismus, jak se vyvinul ve 20. století (zejména v Itálii a Německu), sdílel několik klíčových rysů:
Hierarchizaci společnosti na základě síly, rasy nebo národní identity
Odmítání rovnosti a univerzální solidarity
Glorifikaci boje, vůdcovství a „přirozeného“ řádu
Spencer sice nebyl fašista, ale jeho teorie poskytla ideologický rámec, který mohl být (a byl) zneužit k ospravedlnění:
eugeniky — tedy selektivního rozmnožování a eliminace „nežádoucích“ skupin
imperialismu a kolonialismu — jako přirozeného projevu nadřazenosti silnějších národů
rasismu a nacionalismu — jako „vědecky“ podloženého vývoje společnosti
Pokud tyto dvě roviny fašismu — historickou a teoretickou — oddělíme, najdeme jen velmi málo normálních lidí, kteří by na historické formě fašismu našli něco sympatického. Je to jeden z nejzvrhlejších politických systémů, které lidstvo poznalo. Na druhou stranu základní myšlenky evoluce jsou pro většinu intuitivně snadno pochopitelné. Aplikované na veřejný život — tržní konkurence, akciový trh, soutěživost ve sportu — mají k chápání sociálního darwinismu i k myšlenkám konzervativismu velmi blízko.
🌾 Komunismus jako opak
Podobně se můžeme podívat na slovo komunismus. Historické konotace přinášejí gulagy, stalinské čistky, masové popravy. Teoretický koncept však vychází z diametrálně odlišného chápání spravedlnosti než fašismus. Řekl bych, že představuje jeho pravý opak. Latinský základ slova znamená společný, sdílený. Představa přežití nejschopnějšího je mu zcela cizí. Naopak chce každému nabídnout to, co potřebuje, bez ohledu na to, čím přispívá. Je popřením evolučního myšlení v samém základu. Při znalosti přírodních zákonů, na nichž funguje život, je představa společného vlastnictví bláznovstvím — podobně jako křesťanství.
1 Kor 1,23–24: „My však kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství, ale pro povolané, jak Židy, tak Řeky, Krista, Boží moc a Boží moudrost.“
Křesťanství a komunismus se snaží vymanit z přírodního determinismu evoluce. Proti Darwinově vědě staví bláznovství milosrdenství.
✝️ Co mají rané křesťanství a komunismus společné?
1. Etický apel: rovnost, sdílení, péče o chudé
Raní křesťané (Skutky apoštolů 2:44–45) žili v komunitě, „měli všechno společné“ a rozdělovali majetek podle potřeb.
Komunismus (v marxistické tradici) usiluje o odstranění tříd a soukromého vlastnictví výrobních prostředků — tedy o rovnost a sdílení.
Obě ideologie kritizují bohatství jako zdroj nespravedlnosti: Ježíš říká „snadněji projde velbloud uchem jehly…“, Marx mluví o „vykořisťování“.
2. Společenství víry vs. společenství revoluce
Křesťanství staví na víře v Boha, milosrdenství a duchovní spáse.
Komunismus staví na víře v dějinný vývoj, revoluci a materiální spásu.
Obě hnutí mají své „apoštoly“ (Pavel vs. Lenin), „texty“ (Bible vs. Kapitál), „rituály“ (mše vs. stranické schůze) — což vedlo k označení komunismu jako politického náboženství.
3. Utopie a eschatologie
Rané křesťanství očekávalo brzký příchod Božího království — utopii spravedlnosti.
Komunismus sliboval utopii beztřídní společnosti po revoluci.
Obě ideologie mají eschatologický horizont: konec starého světa, začátek nového.
Nevím, jestli se někdy křesťanství nebo komunismus prosadí v nějaké podobě v budoucím uspořádání lidské společnosti. Pokud ano, pak jistě v nějaké naředěné formě.
Co však vím jistě, je, že srovnávat komunismus s fašismem je to co si právem zaslouží označení extremismus.
📚 Pro zopakování středoškolského učiva připojuji stručné definice:
🦅 Fašismus Autoritářská ideologie založená na kultu vůdce, nacionalismu, militarismu a potlačování opozice. Usiluje o jednotný, silný stát bez pluralismu.
🛡️ Nacismus Německá varianta fašismu s důrazem na rasovou nadřazenost, antisemitismus a totalitní kontrolu společnosti. Spojen s režimem Adolfa Hitlera.
🌾 Komunismus Ideologie usilující o beztřídní společnost bez soukromého vlastnictví výrobních prostředků, kde jsou zdroje rozdělovány podle potřeb.