Odpojení?

Ono to tak jednoduché není, protože přirozeně se nejde odpojit, když jsme všichni JEDNO, nebo jinak: každý jsme drobounkou a jedinečnou součástí CELKU. Přesto to lidé (?) dokázali. Dokázali přijmout „matrixovou“ iluzi reality a odpojili se tak od Přírody, od Boha a Sebe samých.

Protože to dělají dlouho a žijí to zde po generace, nebo chcete-li po dobu všech svých pozemských inkarnací, zvykli si na to a nechtějí tu iluzi (matrix) opustit. Mají strach se „odpojit“, navíc jsou umně hypnotizováni, ale ne všichni v té hypnóze jedou.

A zde je to jádro pudla. Odpojit se od té iluze, nenechat se manipulovat strachem, davovou psychózou. Jde to, ale je to hodně náročné. Na téhle cestě k sobě, své přirozenosti a autenticitě zjišťujete, že to těm okolo vadí.

Ty nejsi očkovaný? Ty odmítáš léky? Ty nevolíš toho („mediálního“ dobroděje), ale toho („mediálního“ zlosyna) nebo dokonce nevolíš vůbec? Ty ani neexistuješ, protože nejsi aktivní (neujíždíš a nejsi závislý) na sociálních sítích? Ty nesleduješ zprávy a politické debaty? Ty odmítáš technologický pokrok jako občanku v mobilu a (smart) internet věcí? Ty opravdu nejsi normální?

Opravdu nejsem normální (a dokonce se tím chlubím), preferuji přirozenost, zdravý rozum, cit pro věc. A vím, že v tzv. normální společnosti (psychoticky zmanipulované strachem) působím nepatřičně a těm zhypnotizovaným lidem (v roli oběti a s nižší úrovní vědomí), nic vysvětlit nemohu, protože to nemohou pochopit. Úplně se míjíme. To, co oni berou vážně, je mi k smíchu.

Ale jinak je mi z toho smutno, tak o tom aspoň napíšu. Když se aspoň jeden čtenář nad tím zamyslí a změní díky tomu svůj život ve prospěch života, lidského bytí, pak to psaní má smysl.

A jestli za to, co píšu, budu popotahován? Proč bych měl být a čím mi kdo může ublížit? Zrušit facebook mi nemohou, protože tam skoro vůbec nechodím a nic nekomentuju ani nelajkuju. A navíc bych to uvítal, protože jsem zapomněl nějaké přístupy a nedostanu se k tomu, abych to zrušil sám.

Vyhodit ze zaměstnání mě také nemohou, jednak se blížím důchodu, tak by mi to vůbec nevadilo, a jednak se na moji funkci nikdo nehrne. Také já se nikam nehrnu, kariéru už neřeším, jen tak jsem a žiju. Podle svého.

Jistě, ne úplně soběstačně a nezávisle, takhle úplně se oddělit od společnosti je v zásadě nemožné, ale je možné nehrát hry, které nechci a tím vlastně svým způsobem „sabotovat“ tu (jejich) snahu přinášet mi „dobro a pohodlí“ proti mé vůli (a hlavně mému cítění) a tím mě pomalu zotročovat.

Takže od Života jsem se neoddělil, ale od té matrixové hypnózy se odděluji. Ale protože jsem se nerozhodl stát se poustevníkem, zůstávám kvůli svým blízkým ještě „připojen“. Ovšem s tím, že se vždy na nějaký čas „odpojím“, abych si ten život užíval. A nemyslím to užívání bezduché, povrchní, ale to užívání hlubší, duchaplné, tvořivé a radostné.

Takové ty opravdové radosti života, žití v přítomném okamžiku, žití v pozitivním nadhledu. Díky vyšší úrovni vědomí si takové žití mohu dovolit.

Jen vím, že většina lidí si to neuvědomuje, proto zůstává v zajetí „hypnózy“, které se díky tomu stále daří ona manipulace strachem. Tak snad všeho do času.