Sex s gumovou pannou

V rámci edukace čtenáře nabízím ukázku hloupého, neobjektivního textu, který působí na nejnižší emoce čtenáře a zároveň je dost nelogický. Jsme zvyklí na jasná sdělení - buď ano nebo ne - a tento text takový není. Takovým článkům se vyhýbejte - věci jen komplikují.

Sedím u oběda a běží televize. Vnímám to jen periferně, a pak si uvědomím, že mluví Fiala – přeje nějaké televizi vše nejlepší a mimo jiné říká, že jí přeje objektivní informování. Jako obvykle zcela mimo kontext reality se usmívá. „Bože, takové klišé,“ říkám si. „Ty máš co říkat,“ utrousím pro sebe.

Vzápětí se na obrazovce objeví Babiš, také přeje televizi vše nejlepší a přeje jí objektivní informování. Tváří se u toho docela sympaticky a lidsky. Hm, něco na tom je. Pustím se, jako vždy, s chutí do jídla. Já mám prostě Babiše rád. Představuji si občas, že kdybych ho někdy v listopadu nebo prosinci potkal u Karlova mostu, jak někde sedí, hladoví a chvěje se zimou, přišel bych k němu, dal mu svůj zimník a třeba bych se s ním rozdělil i o svačinu.

Pak se sám zarazím a říkám si, jestli nejsem trochu zaujatý. V podstatě říkají oba totéž a podobně se u toho tváří, i když Fiala je docela těžké váha, a ve mně to vyvolá zcela protichůdné reakce. Nejsem přece žádný fanatik. Ve mně problém nebude – problém je ta objektivita. Všichni blbnou s objektivitou. Když se podíváte, jak některé noviny píšou – ta křečovitá snaha o objektivitu. Aby z toho nebyla vidět nějaká zaujatost, že někomu fandí a jinému ne. Asi to mají ti novináři v nějakém základním výcviku a pak je to poznamená na celý život. Vsadím se, že to používají i když se hádají se svou ženou:

– Ty nejsi objektivní!

– Já jsem, ale ty nejsi objektivní!

– Ne, ty nejsi objektivní...

A už jedou.

Pro mě je objektivita něco jako sex s gumovou pannou. Ne, že bych to někdy zkusil, ale mám svou představu, jak to asi funguje. Gumová panna musí být sterilní, aby zákazník nechytil nějakou chorobu. Což by bylo dost trapné – třeba při vysvětlování u nějaké hezké paní doktorky:

– Kde jste to chytil?

– Od Božky.

– Je to nakažlivé, a ze zákona jste proto povinen uvést podrobnosti o partnerce.

– No, je to Božka...

Leze to z vás jak z chlupaté deky. Nakonec ale musíte s pravdou ven – silikon a vazelína. Trapné.

Ale to je přesně ta novinářská objektivita. Hlavně, aby nebylo z mého textu vidět, že někomu nadržuju. Líčím holá fakta, nic nezamlčuju a na čtenáři je, aby si udělal sám názor. Když to člověk čte, je mu jako když jí polévku bez soli a bez koření. Dietní suchary.

Takových periodik znám dost. Ale pak jsou jiná, která vám poskytnou výživný čtenářský zážitek – Forum nebo Reflex. Když je ze zvědavosti začnu číst, většinou se daleko nedostanu, protože to mají uzamčené pro platící abonenty a tím já nejsem. Ale i z toho mála mám pocit, jako bych byl s plnokrevnou Španělkou nebo si dal pravou českou svíčkovou. Pocit sytosti a naplněnosti – někdy až příliš. Ale všeho moc škodí. I té svíčkové.

Potom, co si ale takto „odskočím“, se ještě rád vrátím ke své pravidelné dietě a přerušovanému půstu, který – cítím – mi dělá dobře. Třeba si počkám nějakých pět nebo deset let, až vymyslí nějaký dobrý latex, a zkusím to s tou Božkou. Doufám, že to ale nebude naplňovat právní znaky nevěry – to bych nerad. Až pojedu příště do Brna, zastavím se na Ústavním soudu a nechám si to vysvětlit právnicky. Určitě to budou vědět – milují objektivitu a určitě o tom taky přemýšlejí.

Konfuzní. Příště napíšu něco chytrého.