Manželství je k ničemu
Trans lidí se nebojím
Často si říkám, co že je na manželství tak světoborného. Soužití muže se ženou je často nudné, někdy jen z rozumu, jindy hádavé, navzájem si ubližující a škodící, mnohdy zcela mimoběžné. Možná, že někdo jiný potkal "jednorožce" - pár, který žije "happily ever after", nebo o něm aspoň slyšel v rámci JPP. Já ne. Kdybych měla ten rozum, co teď, v pětadvaceti, nikdy bych se nevdala. Jedinou reálnou výhodou sňatku je totiž teoretický vdovský důchod. Ale je to dost? Pochybuju. Lepší je být samostatná, mít pořádnou práci a vydělat si sama na sebe.
Že jsem nikdy nepochopila boj za manželství, které se smí sestávat jen z biologického a nepřeoperovaného muže a ženy, to vám asi došlo. Naopak si myslím, že si každý může žít s kým chce a klidně může mít svatbu nebo třeba dvě, tři, po sobě nebo současně. Když se do vztahu zapojí dospělí a svéprávní lidé, ať si žijí, jak je libo. Mně osobně to bude totálně putna, jen pochybuju, že to bude soužití šťastné. Nevěřím v "happily ever after" ani u gayů, leseb, translidí ani nikoho jiného, nevěřím ve spokojené rodinky. Taková už jsem a takový je podle mne lidský druh, nevhodný k párovému soužití.
Protože je mi volné, co dělají druzí, pokud po mně nic nechtějí a ničím mne neobtěžují, docela se mne dotkla informace, že prý ve společnosti roste fobie z trans lidí. Podle mne to tak není. Nejde o fobii, ale jen o přesycenost a touhu po oproštění se od bolístek cizích lidí. Stejně jako je mi fuk, jestli k sobě do manželského lože uléhá chlap, baba, dvě baby, tři chlapi..., nezajímá mne, jestli si někdo nechá ufiknout pinďour anebo si ho naopak našít. Byla bych prostě hrozně ráda, kdyby mne s tím nikdo neotravoval, nic mi k tomu neříkal a nic po mně nechtěl, ani ohledy, ani peníze, ani součinnost. Jednoduše nic.
Nemám zájem řešit samoživitelky a jejich děcka, která si upletly se špatným chlapem, a pak znova a ještě jednou, protože co kdyby se zlepšil a manželství fungovalo, nedojímá mne příběh muže, co porodil dítě. Je mi to strašlivě lhostejné. Ať se každý stará o svoje partnerské a rodinné trable sám, nebo s těmi, co je to interesuje, ale mně ať dá svátek. Mám za to, že pak bychom vedle sebe mohli celkem šťastně a spokojeně žít, zkrátka "happily ever after".